Vzpoura v Seattlu

Nezáživné, o ničem. Obě strany to myslí dobře a obě strany dělají chyby. Lepší na podobné téma byla Krvavá neděle. Postavy aktivistů mě ničím nezaujali, reportérka překvapivě rychle "procitla", jediný Woody Harrelson, jeho výkon a jeho příběh stál za zmínku a jen z toho jeho příběhu by šel udělat film. Ostatní mi tak přišlo jen jako zbytečná výplň času. (23.04.2011)

Kdo o tématu něco ví, film ho nijak nepřekvapí a kdo o tom nic neví, film ho možná trochu vyšokuje a tím to asi zřejmě skončí. Kdyby ten film viděla třeba moje ségra, překvapeně by se ptala "Takovéhle věci se fakt dějou?" na odpověď ano, by prohlásila "To je strašné", ale druhý den by se v opětovném oparu přesvědčení, že všechno funguje jak má, oddávala radostem a strastem obyčejného života obyčejného člověka. Při sledování filmu se může vyrojit několik dojmů, jež by se daly shrnout do několika hesel: "Tohle je demokracie, sem lidská práva netahejte!", "Kdo nás ochrání před těmi, kteří nás mají ochraňovat?", "Všichni jsme si rovni, někteří jsme si ale rovnější". A tak trochu z toho taky vyčuhuje ponaučení, že média nám nedávají to, co chceme slyšet a vědět, ale to co oni samotné (respektive jejich vlastníci či zadavatelé reklamy - čili jejich živitelé) chtějí, aby jsme věděli - dobře je to ukázáno ve scéně, kdy novinářka zpovídá jednoho z hlavních organizátorů protestů proč tam je a v polovině jeho odpovědi prostě odejde, protože se kdesi za rohem ztrhla rvačka. To je typické - veškeré protesty jsou v jejich podání jen a pouze válkou v ulicích, rabováním, chaosem, apokalypsou, ale když nějaký protest proběhne bez těchto věcí, nenapíšou o něm ani slovo. Vím o několika takovýchto protestech za účasti desítek tisíců demonstrantů, o nichž nebylo nikde napsáno ani slovo jen proto, že proběhly naprosto v klidu. A fakt mě rozesmála hláška ze zpravodajství "skupinka známá jako anarchisté", to je jejich typická řeč. Ale asi jsem se nechal trochu unést. Film překvapí tak možná hereckým obsazením a několika silnými scénami. Mě se nejvíce líbila (a podle mě je nejúdernější z celého filmu - pro ni stojí za to film vidět) závěrečná titulková sekvence, z níž, po shlédnutí celého filmu, jasně vyplyne, že v ony dny, o nichž film pojednává, byla možná vyhrána jedna bitva, ale zcela určitě ne válka, její vítězství stále naklání na stranu těch, proti nimž bylo bojováno. Ukazuje to, že se v tyto dny možná zvedla obrovská vlna, ale hezky rychle zase opadla, že se v podstatě vůbec nic nezměnilo, stále jsou pracující vykořisťováni (ne ve třetím světě, zkuste se podívat třeba hned vedle do ulice, určitě tam něco takového najdete), stále je zisk více než člověk (už se jim dneska dokonce říká lidské zdroje)..... A tak nějak mi v těch závěrečných titulcích chybí Praha při zasedání MMF/SB..... (19.01.2009)

Tohle bylo dlouhé a těžké rozhodování. A paradoxně právě proto jsem se vlastně nakonec rozhodl pro vyšší hodnocení - protože mne toto dílko donutilo k zamyšlení. Narazil jsem totiž na klasický bermudský trojúhelník s hroty obsah/forma/idea. Jedno po druhém to šlo takhle : technicky velmi vydařená forma, pak idea, se kterou prostě musím souhlasit, a nakonec samotná konstrukce děje, coby klasická ukázka propagandy, kterou ve filmech bytostně nesnáším. O co snadněji se mi zavrhovalo ten nešťastný Hotel Rwanda, který jsem svrhl do pekel právě proto, že mizerná forma a obsah prznily šlechetnou ideu! Tady jsou ale - jako na sviňu! - herci slušní a zvuk, kamera i střih obstojné (i když se debutant snažil klasicky maskovat své chyby a díry v rozpočtu roztřesenou "ruční" kamerou a zelenými filtry). Viděl bych to takhle - tvůrci jsou upřímní, svou subjektivitu nijak neskrývají, takže to berme jako solidně natočenou agitku s několika silnými scénami, která ale slouží velmi dobré věci. A víte co? Ta čtvrtá hvězda je hlavně pro tu VĚC. (18.11.2008)

Zajímavý a aktuální film o jednom dramatu, které se stalo na zasedání WTO v Seattlu. Jedná se o jeden dosti zjednodušený pohled, nutno podotknout, že poměrně anarchistický a možná trošku naivní. Věci nefungují tak jednoduše jako v tomto filmu a to je bohužel to, co Vám celý film bude zřejmě vrtat hlavou. O herecké výkony zde nejde, nicméně jsou výborné a nalepený příběh Ch.Theron velmi působivý. Tak jako nelze zisk legitimizovat na úkor hladu či léčiv, tak nelze legitimizovat ani násilí, které se snaží bránit demokratické, rovnostářské a morální hodnoty. Je z podivem, že je zde vedení demonstrantů tak naivní, že si myslí, že se nikdo z nich nebude chovat násilně, tomu snad ani nemůžu uvěřit. Chybí tomu stopáž i hloubka, nicméně pokud to berete jako jeden z možný úhlů pohledu a nejde Vám o celistvé pochopení či zobrazení problému kapitalismu či problému oné domenstrace, tak je to fajnové drama založené na jedné neblahé události, které by si dle mého názoru zasloužila mnohem větší publicitu, recepci a reflexi. Svět se nedá změnit tímto způsobem, na druhou stranu snaží se o to někdo, kdo by mohl? 8/10! (02.09.2010)

Vděčné téma pouličních nepokojů, idealistické omladiny, demonstrací a natvrdlých hlavounů i policajtů, kteří jen dělají svou práci, si vybral pro svůj debut režisér a hlavně herec Stuart Townsend. Předkládá mozaiku složenou z několika osobních příběhů, přičemž emocionálně nás má přejet hlavně osud manželů Theron x Harrelson. Mrazí z něj, to jo, ale mrazit mohlo víc. Tvůrci na nic nečekají a jdou hned na věc. Snaží se nikomu (alespoň v úvodu) nenadržovat, bohužel ale nenabízí ty skutečně „zlé“ postavy. Pro každého má režisér pochopení, konstrukt pro všechny zúčastněné ale diváka nemusí úplně těšit. Townsend, který jinak zahřívá postel právě Charlize Theron (zmetek jeden), nemá navíc bohužel takový tah na branku. Myslím, že i třeba těžkooděnci protáčející v ruce obušky, jdou natočit s větším drivem.. Předkládá nám tak hlavně průměrně nalajnované postavy, mezi kterými přepíná a které prostě nedokáží přitáhnout. Přitom o ně má v jinak jasně narýsovaném ději přeci jít. Nestrannost v závěru mizí, zatčení demonstranti jsou chudinky, starosta zase najednou mizera. Škoda.. (30.04.2012)