4 měsíce, 3 týdny a 2 dny

V prvej časti filmu som si pripomenul doby, v ktorých sa viac zháňalo, ako nakupovalo a znovu obdivoval vynaliezavosť a úsilie ľudí pri obstarávaní si vecí, ktoré im nedokázal zabezpečiť socializmus Ceausescovho razenia. V takýchto podmienkach organizovať ilegálny potrat a kopiť pritom jednu chybu za druhou je námetom na solídnu drámu. Ale to by som sa musel vcítiť do problémov niektorej z postáv, čo sa mi nepodarilo. Tak som to nezúčastnene dosledoval a nenašiel tam nič kontroverzného, výnimočného, či prehnane drsného. To sa tak javí iba pri pohľade zvonku. Preto na záver parafráza známeho výroku: V Rumunsku to bolo tak. (19.10.2010)

Syrové, chladné, kruté, hořké, depresivní. To jsou přívlastky, kterými bych zhodnotil toto výborné rumunské drama a nejspíš bych přidal také autenticitu a opravdovost (i kamera tomu odpovídá), protože tvůrci filmu rozhodně nic nezkrášlovali. Sice je nosnou dějovou linkou vše kolem interrupce, ale jinak jde ve 4 měsících hlavně o přátelství, v tomto případě o tom, co je schopná udělat kamarádka pro druhou, ikdyž její úsilí není nijak doceněno (spíše naopak) a sama tím velmi riskuje. Závěrečný pohled do kamery je dost výmluvný, lépe to snad ani ukončit nešlo. A právě za konec, hlavní myšlenku filmu a za nestříhanou scénu s oslavou, hodnotím slabším, leč plným počtem (navíc bych neměl zapomenout na originalitu snímku). Smutné, opravdu smutné... (23.05.2010)

(trochu spoiler : ) To, co by mě na příběhu zajímalo nejvíc, (fáze rozhodování se k oné věci; Otiliino rozhodování se, jestli Bebemu "zaplatí"; a fáze, kdy si dívky poprvé všechno pořádně uvědoví) ve filmu není - nebo není zrovna v záběru. Ve chvíli, kdy jsem čekal, že to začne být koněčně opravdu zajímavé (a půjde do hlubky), film končí. Jediná myšlenka, která mi z toho vyplynula, byla, že ta brunetka je kráva a Otitie trochu taky. Ani těch emocí moc nepřišlo. Přitom jsem o ději nevěděl předem zas tak moc.. -------------------- 5. 6. 2011 : Napodruhé to funguje o poznání míň. Technicky, herecky, scénáristicky dokonalé, ale.. přecejen spíš biák sázející víc na povrchové napětí než na ucelenější výpověď o čemkoli. (29.04.2008)

Po estonské Třídě - Klass, zpracováním moderním filmu plném barevných filtrů, zrychlovaček, zpomalovaček a bleskových střihů, přišel pravý opak. V 4m3w2d je kamera často statická, běží minuty a minuty bez střihu - a herci stále mluví, chodí.. - líbilo se mi, když Otilia(?) šla přes most, po schodech dolů zmizela ze záběru a objevila se opět dole, nastupujíc do autobusu. Nebo dlouhá scéna narozeninové oslavy na jeden záběr.. možná právě to způsobilo, že mě tenhle konverzační film vtáhnul. Zde rozhodně neplatí, že konverzace = nuda, hutnost některých scén by se dala krájet. (01.07.2007)

Rozhodně netvrdím, že jde o špatný film, nicméně očekávání byla v tomhle případě příliš veliká a při závěrečné scéně jsem si říkal, to je vážně konec? Už nic dalšího nepřijde? Tahle záležitost vyhrála festival kategorie A a je filmovými fanoušky i kritiky shodně považována za evropskou filmovou událost roku? Jde o to, že tenhle snímek tak nějak klame tělem a nabízí zástupné emoce, resp. podle mě selhává právě v tom, za co je nejvíc adorován. To znamená jako výpověď o určité zemi a politickém systému. Ve spoustě komentářů se nadšeně obdivuje jeho úžasná autenticita, ale kolik z těch diváků skutečně komunistické Rumunsko zažilo na vlastní kůži? Osobně jsem tam nebyl, ale z vyprávění očitých svědků vím, že ještě deset let po revoluci nebyla některá místa na venkově elektrifikována a řada odlehlých oblastí si žije z ekonomického hlediska ještě hůř než za Ceausesca a horské oblasti se vylidňují. Srovnávat tehdejší Rumunsko s Československem je zcestné, tamní situace byla nepoměrně horší a především systémově odlišná. Potrat, který je jádrem Mungiuova snímku, je podaný jako ryze technický problém. Ty dívky, stejně jako ostatní filmové postavy, nejsou obětí systému, ale jeho součástí. Polské filmy morálního neklidu už v 70. a 80. letech dokázaly za hlubokého komunismu nastolovat problémy morálního konfliktu v chování svých hrdinů, kdežto tady vysokoškolačka podstupuje potrat plodu, který je pouhou překážkou její kariéry. O systému jako takovém se dovídáme jen málo a je nutné si uvědomit, že potraty byly v řadě evropských zemí v historicky nedávné době také zakázané a v současném Polsku by šlo natočit podobný film i dnes, v demokratickém systému. Od roku 1993 je tam potrat omezený na naprosté minimum možností. To, že předrevoluční Rumunsko bylo místo nevlídné k životu a svázané nesvobodou, je na některých místech zcela evidentní, ale to je opravdu jen vedlejší motiv. Jestli bylo hlavním problémem rumunských vysokoškolaček na kolejích shánění západních cigaret určité značky, tak to ty holky vážně neměly špatný život. Po technické stránce souhlasím s komentářem uživatele gjjm. Zkrátka a dobře, koukatelný, ale z mého pohledu přeceněný snímek s neujasněnou koncepcí. Celkový dojem: 60 %. (03.12.2010)