Carlitova cesta

Popravdě jsem první hodinku a půl na filmu nespatřoval nic dechberoucího a kromě vynikající scény v kulečníkovém baru kolem mě Carlitova cesta pouze tak nějak proplouvala. Po lodním extempore Seana Penna ovšem film dostane neskutečné obrátky a grády. Začíná závod s časem, který Al Pacino velmi těžko může vyhrát, přesto se rve co to jde. Carlito Brigante udělal skrze varování tři základní chyby a všechny jej dostihnou. Nikdy už nemůžu mít rád Johna Leguizama. PS: Druhá projekce mi jasně ukázala, že tento film je bez jediné chybičky naprosto skvělou záležitostí. 100% (03.10.2009)

Mafiánská cesta z poněkud jiného pohledu žánru svědčí, zvláště pod režijní taktovkou Briana De Palmy. Epické vyprávění na téma „očista“, jenž trvá dvě a půl hodiny, však dojíždí na úplnou zbytečnost. Ať se to vezme z jakékoliv strany, tak scénář Davida Koeppa by si sám o sobě stěží vystačil na devadesátiminutovou stopáž. Bohudík De Palma projevil silnou dávku invence a vyhrává si s každou scénou do posledního detailu. Jako celek to odsýpá neuvěřitelně rychle a to i za předpokladu, že se ve filmu dohromady nic pořádného neděje. Herecké výkony velmi nepokrytě pokukují po různých oceněních, zvláště Sean Penn, jenž prodělal velmi radikální proměnu a skvěle dostává klasickému heslu, že „právníkům se prostě nedá věřit“. Carlitovi, Ala Pacina jsem pomalu stárnoucího gangstera věřil do poslední kapky krve, kterou musí na své cestě prolít. Snad tedy ještě menší výtka k absenci větší dávky „DePalmovského násilí“, kterou však vynahrazuje přestřelka na eskalátorech, a každý můžeme jít svou vlastní cestou (17.09.2005)

„Keď prekročíš určitú hranicu, nemôžeš sa už vrátiť späť.“ Dobre vyvážený film. Je v ňom tak akurát napätia (De Palma je expert na 10-minútové scény, kde prvých 9 minút tušíme, že sa chystá niečo strašné a krvavé a hrozne nebezpečné a v poslednej minúte sa to skutočne stane) a tak akurát dialógov, kde sa traja ľudia rozprávajú o živote a je to rovnako zaujímavé, ako keď dôjde k priestrelom hláv. A je radosť sledovať „mafiánske“ gestá počas dialógov, predovšetkým Pacina a Guzmána. Carlitova cesta je skvelý mafiánsky film, ale je to skôr taký pokojný epilóg k nim; kto bude čakať jazdu á la Mafiáni, bude sklamaný. (16.02.2017)

"Měla jsem sen, ale probudila jsem se. A teď ten sen nenávidím." De Palmův a Pacinův komorní melancholický přídavek/alternativní doslov a zároveň protipól k Zjizvené tváři (z níž se tu mihne několik herců), který narozdíl od ní nevypráví o cestě přes mrtvoly, ale o cestě od mrtvol a tu neprovází paranoia mocných, ale smutný fakt, že v téhle branži opravdu nemůžete nikomu věřit a vaše zásadovost a víra v přátelství, loajalitu či čest vás stáhne dolů. Opět výborný Pacinův výkon (když jsem film viděl poprvé v pubertě, Carlito mě uhranul a chtěl jsem být jako on, odsud také černý kožený kabát v mém šatníku) a stejně tak výkon Seana Penna. V době svého uvedení kritika film nedocenila a nevedl si moc dobře ani v kinech, o to většímu zájmu se ale těšil na videu. Lahůdková gangsterka se srdíčkem. (09.01.2003)

Co na tenhle film rict? Proste skvost. Tak nejak pomalu plyne, clovek ani nevi jak, rika si ze se tam nic moc nedeje... a pritom po celou dobu co ho clovek sleduje, jim prochazi takove urcite napeti, napjate ocekavani dalsich scen... Al Pacino podava stabilni nadstandardni vykon, i kdyz takovy herecky koncert jako v Kmnotrovi nebo Scarface samozrejme uz nelze od nej cekat. Naopak vrcholnou formu zde podle me zaziva Sean Penn, ktery je dze opravdu k nerozeznani - vsechnu cest maskerovi/-ce ;) A ten konec... scenaristicky perfektni, ale proste osklive smutny :) Jo a mimochodem, taky vam ta scena v Carlitove klubu, jak sedi na ty pohovce, ozarujou ho svetla reflektoru a kamera na nej najizdi, tolik pripominala tu pamatnou scenu ze Scarface? (13.01.2005)