Všechny polohy lásky

Chvílemi jsem si připadal, že sleduji něco od Almodóvara, ale vedle něho jsou Všechny polohy lásky přeci jen trochu více plytkou záležitostí. Tato vztahová mozaika osciluje mezi multipersonálními dramaty Alejandra Gonzálese Inárritu a lehce zvrácenou poetikou Almodóvarových děl a rozhodně se jedná o to kvalitnější ze zajímavé španělské produkce. Ačkoliv se (především) jedná o vztahové drama, vyskytuje se zde nemalé množství kvalitních komických prvků, které dokážou celou podívanou v pravou chvíli oživit. Kvalita všech mikropříběhů je kolísavá, avšak i těch pár hlušších míst vždy podrží skvělí herci. Všechny polohy lásky nejsou perlou španělské kinematografie, je to „pouze“ velmi dobrý film, který by mohl být trochu více osobitý, aby dosáhl kvalit tvorby slavných španělských auteurů. 80% (15.06.2010)

Solidní sondička do životů, srdcí, životních cílů, trenek a kalhotek běžné španělské populace. Sem tam jsem se zasmál nad nějakým tím vtípkem retardovaného kamaráda hlavního hrdiny. Sem tam jsem se zhrozil nad "manuálkou" u maséra a rozhodl jsem se, že nikdy žádného nenavštívím. Příjemné osvěžení. Španělská kinematografie je dost specifická. Soudě dle toho mála, co jsem zatím viděl. Nemohu říct, že bych si na ní nějak ujížděl, ale čas od času nějaký ten snímeček určitě neuškodí. Viděno v rámci Společné výzvy s Lucinkou. Film nám vybrala uživatelka eLeR. (03.12.2016)

Španělské filmy mám, hlavně díky Medemovi moc rád a i tenhle "skoro čtyřkový" mě nezklamal. Milostný propletenec několika lidí, některých na svobodě, některých ve vězení má už od začátku svoje kouzlo, také díky Quimovi a Martě, kteří jsou oba dva velmi sympatičtí herci a my můžeme s jejich pomocí sledovat osudy několika hlavních hrdinů, řešících svoje všední i nevšední starosti, jako je např. vyřešení problémů s vlastní sexuální orientací. Příjemný film, který, až přes malinké klopýtnutí na konci, má divákovi rozhodně co nabídnout. (17.07.2014)

Ve španělských tvůrcích dřímá značný talent. Místy naprosto strhující drama oslňuje svým tahem na branku a dokazuje, že evropské drama má stále tvůrce (dosud pouze krátkometrážní Daniel Sánchez Arévalo), kteří jsou mimořádně silní v kramflecích. Mezi hrdiny, jejichž charakteristiky naštěstí silně přesahují několik slov, vyčnívá Jorge. Ambiciózní a vzdělaný mladík, kterému ale osud přihrál nemocného otce, o kterého se dennodenně musí starat. Aby mu byl nablízku, slouží jako vrátný, což ale nikterak nenaplňuje jeho profesní představy. Mezi ním a jeho sny ale vždy něco stojí. Z kriminálu se třeba zanedlouho vrátí jeho nezodpovědný bratr Antonio, který se za branami vězení zamiloval do vězeňkyně Pauly. Ta chce jediné – otěhotnět. Jorge, svůj čas rozdělující mezi stávající job, hledání práce nové a navrátivší se dávnou lásku Natalii, se nakonec shodou okolností zdá být ideální volbou pro splnění Paulina snu. Zhruba takhle ve zkratce se dá nastínit děj spletité mozaiky, která naštěstí nepodceňuje diváka doslovností. Výtky typu „moc témat najednou“ neberu. Španělská Goya ze režii je tak naprosto zasloužená, svět režiséra není snadný, snílci a idealisté tu příliš prostoru nedostanou. A ani by jej zřejmě neukočírovali. Atmosférické komorní drama vyzdvihují mimo jiné (třeba minimalistická hudba se povedla) nenápadné výkony hlavní představitelů. Plejádě mladých španělských nadějí vévodí Quim Gutiérrez coby Jorge, jehož přerod z uťápnutého, společensky nepřijatelného a neustále nespokojeného vrátného v chlapa s názorem je uvěřitelný. Potěší i dvojice jeho osudových žen, Marta Etura (Paula) a Eva Pallarés (Natalia). 80% (03.03.2010)

Tak nevím. Je to jeden z těch filmů, kde jsou dlouhé pohledy, jeden hudební motiv, který se prolíná celým filmem, pár méně či více sympatických postav, nějaké téma, většinou se sociálním přesahem, žádné velké drama, resp. dramata jsou to velká, ale zobrazena a řešena tak nějak jako by v pozadí, poskládána vedle sebe jako fotky v albu. Žádný velký křik, žádné vypjaté scény, kdy herec různým způsobem křiví obličej, divoce gestikuluje a hraje celým tělem - už jsem si vzpomněla, snad se tomu říká komorní drama. Je ze Španělska, to by měla být záruka kvality. Nemůžu říct, že by mne to nebavilo, ale nadprůměrné mi to nepřišlo. Možná to ale docením za čas a pak třeba i o hvězdičku zvednu. (19.12.2010)