96 hodin

„Zabijte ho potichu, mám tu hosty.“ Zlí lidé jsou nepoučitelní. Už mohli vidět tolik filmů, v nichž hodný americký taťka vezme spravedlnost a střelnou zbraň do svých rukou… ale ne, oni si nedají pokoj. A tak dceru bývalého elitního agenta hned po uvedení diváka do nezbytného stavu nadrženosti (na krvavou a nesmlouvavou akci) osloví na pařížském letišti francouzský Leoš Mareš, bezpáteřní dohazovač bílého masa albánské mafii. Kdyby tak ubozí Albánci tušili, jak malými myšmi jsou v porovnání s kocourem, který jim jde po krcích. Že jeho výhružka „Najdu tě. A zabiju tě“ není planá, následně dosvědčí vážně míněným sdělením francouzskému Kevinu Spaceymu „Klidně zbořím Eiffelovku, když budu muset“. Z výrazu Liama Neesona lze vyčíst jediné – myslí to k smrti vážně. Což mysleli i tvůrci této super high conceptové akce. Proč by ne, vždyť podobné filmy sledujeme právě pro jejich přímočarost a nehumánní nebrání ohledů na kohokoliv, na cokoliv. Nepatřičnost „zabijáckých“ vět, použitých v různých obměnách už v tolika předchůdcích, jenom podtrhuje odklon od reality a únikový charakter těchto „kill ‘em all“ kousků. V současnosti, kdy ambicióznější snímky usilují o maximální realističnost a hrdinové povětšinou nevítězí kdovíjak suverénně (Bourneovo ultimátum, bitka ve Východních příslibech), je příjemné představovat si u rozumně dlouhých 96 hodin, že byste v případě únosu vlastní dcery dokázali totéž, co Bryan. Apendix: Z celého filmu jsem nabyl dojmu, že Luc Besson je pravičák nenávidějící Paříž, město plné úchylů a mafiánů odjinud. Doupě neřesti je navíc ironicky umístěno na Rue de Paradis. 70% Zajímavé komentáře: Adrian, choze, castor, Niktorius, uzzi, gu-staff, Dallas, zdenny (18.11.2008)

WTF?! Těžko uvěřit, že bych někdy mohl na jednom místě potkat přes třicet tisíc kreténu, kteří mají vkus zdechlé filcky. Abych citoval jednoho zdejšího uznávaného a análně znásilněného majstra svojho oboru, skutečně se nejedná o "v rámci nejčistších 'akčních filmů pohybu' dokonale efektivní pecku", nýbrž o nudnou kokotinu, která vás donutí vystřelit si mozek z lebky. Pokud si chcete opravdu užít kulervoucí akční řežbu, doporučuji sadomasochistickou dětskou pornografii. (30.10.2013)

Liam Neeson si jde pro svoji dceru tak rázným krokem, že se mu vyhnete obloukem s radiusem 300 metrů. Jenže on už stejně o vás ví: nejen, že jste v jeho blízkosti, ale zná vaše rodné číslo, velikost bot, i to, že vám včerejší čočka k večeři příliš nesedla. Teď trochu přeháním, nicméně Neeson se s ničím a s nikým nepáře, rozhoduje se okamžitě a logicky, s využitím všech svých dosavadních zkušeností. Já jsem mu věřil úplně všechno! Normálně jsem přesvědčen, že by teď seřezal Seagala do velikosti pet lahve. Souboje, přestřelky na velmi dobré úrovni, při posledním boji s nožem (a nejenom při něm) jsem se skutečně zajíkal tím jeho dynamickým hrdinským projevem, že mi až připomněl neohrožené akční hrdiny 80. a 90. let. Fandil jsem mu ukrutně. Byť místy předvídatelné nebo lehce přitažené, celkově velice poutavé, jednoduché, strhující a impozantní. 216,5 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (14.02.2009)

Nejlépe nabušených "96 hodin" do jednoho francouzského filmu, co jsem kdy viděl. A pro mě osobně téměř nejlepší film pojednávací o únosech a obchodech s lidským zbožím. Dobře zmáknutá expozice, kde zjistíme vše podstatné a můžeme přejít rovnou do akční kolize, kdy otec slyší v přímém přenosu únos své dcery. Začíná krize v tom, že mu zbývá 96 hodin do doby, kdy svou dceru už v životě nikdy neuvidí. Liam Neeson v podobě Bryana se jako otec řítí rychlostí vystřelené kulky, nezastavitelně v hledání své jediné dcery. Ani na okamžik vás nenechá vydechnout a vy musíte mít mrazení v zádech až do konce. Možná to s tím počtem hvězdiček přeháním, protože je to hned můj první dojem, který se časem rozplyne. Ale nemůžu si pomoc. (15.10.2008)

NOC PLNÁ FILMŮ. 96 HODIN je překvapením roku, jež je přesně takové jako jeho hlavní hrdina: starý profesionál navracející se do akce, který se s ničím nesere a vše je ryze efektivní; přitom se to nebere příliš vážně a černý humor funguje naprosto bezchybně. "Osmdesátkový" klasický žánrový francouzský thriller neupadávající nikdy do schématičnosti či přiklánějící se ke klišé, který je ozvláštněn současným šoufl stylem bourneovských podívaných. Chytré, důmyslné a brilantní. (25.10.2008)