Tiché světlo

ocenenia : MFF Cannes 2007 - Cena poroty (spolu s filmom "Persepolis") ◘◘◘◘ Dlho som váhal medzi 3 a 4. Príliš často som počas filmu pozrel na časomieru. Nie je pre mňa ľahké vydržať sedieť cez 2 hodiny pri ca. 15 scénach. V ich rámci sa odohraje príbeh lásky, rodiny, komunity a 'vyššej moci'. Malickovská kamera a celkový štýl prestupujú celým spracovaním, aj keď dlhé zábery sú pridlhé aj na Malicka. Výbornou autorskou voľbou bolo prostredie a jazyk, ktoré nás stavajú (možno aj symbolicky) na pomedzie dvoch svetov - jazyk je niečo medzi nemčinou a holandčinou, prostredie je niečo medzi USA a Mexikom. A postavy sa pohybujú vo svete čisto reálnom, no z dlhých záberov a zvolenej filmovej reči cítiť snahu vyzdvihnúť ich ukotvenie vo svete 'nadreálnom'. Príbeh je určite zaujímavý aj náboženskou komunitou, v ktorej sa odohráva, chvíľami sa mi nevdojak pripomenul Olmiho Strom na dreváky a jeho tichá religiozita. Tak či tak však film nedokázel (mne) sprostredkovať tak silný zážitok, ako chcel, a bol najmä zoskupením krásnych aj priemerných scén nasnímaných s veľkým citom pre obraz, s veľkou túžbou byť autentický, pravdivý, čo žiaľ, niekedy pôsobilo až rušivo ... pre štvrtú hviezdičku som sa rozhodol až pri záverečnej scéne, ktorá bola naozaj originálna a krásne podivná (15.05.2011)

Rozhraní vizuální optiky a krásou doteku výjimečnosti. Carlos Reygadas je pro mě nejlepší filmový režisér v historii filmového pásu. Dvojnásobně na filmovém plátně. Dotek jeho dvorního kameramana Alexise Zabého je unikátní - nazval bych to "Tam, kde mezi hvězdy vychází slunce přichází filmy z jiného světa. Optika nadpozemská, nadčasová (Reygadas společně s Zabém jsou filmový vědci). Dlouhé hypnotické záběry života překračují hranici kinematografie." Carlos Reygadas a jeho filmy jsou vlastně plynutí svého času a pomalé záběry doteku galerii. Vyčkávání na počasí, východu a západu slunce, spojení lásky, zachycení emocionálního dopadu na diváka. Každý jeho film zanechává poselství, výjimečnost v závěrečných titulcích. Tiché světlo překonává všechny filmové hranice a standarty. Post Tenebras Lux temnost mexické tamní reality. Japón doteku Boha a myšlenek o konci života. Reygadas se nebojí otevřeně a obrazy mluvit. Pro mě je v jeho filmech ticho a plynutí pomalých záběrů ozvěna myšlenek. (04.10.2016)

Istým spôsobom kontroverzný film, ktorý rozpráva príbeh ľúbostného trojuholníka (muž a 2 ženy) v uzavretej komunite mennonitov na severe Mexika. Láska rúca náboženské predsudky a dostáva sa do rozporu s konvenciami a svedomím človeka. Ako provokáciu to však nemožno brať, mennoniti aj tak televíziu nepozerajú. Je to skôr experiment, ktorý kladie dôraz na formu. Evidentná je snaha režiséra pripodobniť rytmus filmu, rytmu života zvláštnej komunity, ktorá odmieta výdobytky modernej spoločnosti. Verím, že niekomu sa môže tento film zdať nekonečný, pomalý a nudný, ale mňa takéto čudácke komunity s bizarným spôsobom života čímsi priťahujú. (06.09.2011)

Opravdu výjimečný snímek! Když uvaděč v kině prozradil několik atributů jako je absence hudby, příliš dlouhé záběry, herci amatéři, neemotivní dialogy, tak jsem to chtěla zabalit. Ale byla by to škoda. Vše mělo své opodstatnění. Kamera je syrová, naturalistická, jako celý snímek, a moc nádherná. Těžko k něčemu přirovnávat, myslím, že jsem neviděla nic originálnějšího. Řekla bych, že je skoro nutné vše vidět na velkém plátně. Sedět doma u malinké obrazovky notebooku, asi bych se unudila a film spláchla... Jak píše AngelAngie hranice mezi úchvatnou výjimečností a odpadem není zas tak tlustá. (27.07.2010)

Ty dlouhý nudný záběry, strašná nuda. Připomnělo mi to stejně nudný filmy Andreje Tarkowského. Navíc děcka čuměly do kamery, déšť byl nerovnoměrnej, jediný ukázaný emoce jsou smutné či depresivní atd. Ale to hlavní: dost nezajímavej příběh, kterej by se dal říct za cca. 15 minut. Ve skutečnosti to vůbec nestálo za zfilmování. Žili jak nějaká zkurvená křesťanská sekta... (18.12.2008)