Na západní frontě klid

Remarque je jedním z mých nejmilovanějších autorů, ke kterým se napříč životem opakovaně vracím a první německé zpracování nejslavnějšího a ve školních osnovách nejvyžadovanějšího románu jsem proto dlouho odkládal. Zvěstí o nepřesném nebo rovnou drzém přepracování bylo hodně a proto jsem teď v šoku, o jak dobrou adaptaci jde. Ale ne nutně o adaptaci jednoho díla, ale autorova díla souhrnného. Právě v tolik očerňované lince vyjednávání o konci války je v pár slovech či větách vyjádřen věčný bol, který se objevoval i v knihách, které se odehrávaly dávno po konfliktu nebo mezi světovými válkami. Stesky nad zbytečným protahováním uzavření příměří, které má za následek úmrtí mnoha nevinných, mají hrdinové většinou jen v hlavách a myšlenkách. Pro větší efekt je taková subjektivita nahrazena rozčilujícími obrazy a nespravedlivými pocity. V linii frontové nejde o to, které výjevy z knihy se povedlo do filmu přenést (přestože slavné nesnesitelné čekání v zákopu společně s nepřítelem nechybí), ale o atmosféru zatracení, zoufalství a věčné škody, která se vsákla do každé minuty. Nejvyšší hodnocení nakonec dávám i přes vynechání linky, která mě v knize tížila nejvíc. V té se hlavní hrdina při dovolené vrací na pár dní domů a zjišťuje, že takový návrat, jaký si představoval, nejspíš nikdy nebude možný. Že lidé, kteří boje nepoznali, nikdy nepochopí trauma a děs, který si veterán přináší . V rámci zhutnění děje a neopuštění zničujícího prostředí kontaktu s nepřítelem proto chápu takovou změnu a rád mírně nadhodnotím. Protože literární dílo vzniklo téměř o sto let dříve než tento snímek a varování nejsou o nic méně aktuální. (12.03.2023)

Brutální, syrové a špinavé přesně tak, jaká byla zákopová válka na západní frontě, ale taky neskutečně roztažené, zdlouhavé a místy neuvěřitelně nudné. U válečného filmu oceňuji nějaký příběh, vývoj postav, dobrodružnou zápletku. V tohle filmu je bitva, řeči, bitva, řeči, bitva a konec. Oceňuju především tu druhou řežbu, kdy se dočkáme několika silných momentů, místy se najde i scéna výjimečná a to např. Tělo vyhozené deset metrů do vzduchu na stromě, rozjetý voják tankem atd. Ale celkově není film ničím strhující, nebo výjimečný. Na Němce to je samozřejmě natočené efektivně a velkolepě, ale jinak poměrně nudně. První světová válka je na filmy prokletá. 65%. (29.10.2022)

Obsahově generické válečné peklo, u něhož cítím jako výraznou nevýhodu, že jsem četl fantastickou předlohu a považuju ji za jednu z nejpůsobivějších knih všech dob. Tady sice lze obdivovat mohutná production-values, náramná kamerová cvičení, perfektní výpravu i masky, ale k hlavní postavě jsem se (nejen emočně) nedostal vlastně ani na chvíli. Lichá adaptace. (30.10.2022)

Udělat z literární klasiky adaptaci videoheího Battlefieldu, to chce kumšt. Úplně mi chyběl v ruce ovladač, abych si tam do těch panáků na frontě v efetně vypadajících scenériích taky zakropil - i když samozřejmě hlavně z té opačné strany, protože film vzbuzuje hlavně intenzivní dojem že tohle všechno si ti Krautové v hlavních rolích zaslouží, člověk se až těší až konečně umřou. A že si s tím ve filmu dávají zatraceně načas. Nebožtík Remarque hrabká kostlivýma rukama na víko rakve a navzdory svému pacifismu by autorům téhle reimaginace rád vyhlásil válku.  5/10 (21.11.2022)

Na to, že kniha má tak 200 strán je umenie z filmu urobiť 2,5 hodinové dielo. Ale oplatilo sa. Vizuálne veľmi silné a surové tak, ako to malo byť. Podarilo sa na plátno priniesť aj tu beznádej a zbytočnosť vzájomného vraždenia ľudí, ktorí tam sú len z povinnosti a zabíjanie sa im stalo len nástrojom vlastného prežitia. A vsunuté boli aj mimoknižné linky, ktoré do deja dokonale zapadli. Na verziu z roku 1930 to nedosiahlo, ale to sa už ani nepodarí prekonať. Každopádne je úspechom aj tak, že v produkcii Netflixu tu v zákopoch nebojovali Afroeurópania ani homosexuálni Aziati. Takže na produkciu tohto degenerovaného vysielateľa je Na západe nič nového až veľdielo. (31.10.2022)