Prokletý ostrov

Film, pri ktorom uz v jeho prvej tretine odhadnete jednu z point (a ta dalsia sa vyrovna usmevu Oh Dae-su v zavere Oldboya, aby som si az par minut neskor uvedomil, ze ta v Shutter Island zachadza este ovela dalej, resp. spat do minulosti v pribehu) a zaroven si aj napriek tomu dokazate vychutnat kazdy dalsi moment az do zaveru, sa neda nemat rad. Urcitym sposobom je to synonymom onoho znameho mudra "nie je dolezity ciel, ale cesta k nemu a co vsetko na nej prezijes". (25.02.2010)

Skoro mě mrzelo, že jde jen o další variantu na vnitřní svět vzpírající se realitě, protože atmosféra staré temné pevnosti a celkové ladění filmu jasně vybízely k nějakému pěknému krvavému operačnímu sálu, kde se do hlav zaráží kdeco. Hodně zajímavá hudba (taková zvláštní směs toho, co znělo třeba v Hitchcockových filmech nebo v Osvícení a moderních tónů), někdy zřejmě schválně viditelná zadní projekce, prototypy podivných bytostí v kobkách, všechno úžasně vybalancované tak, aby to ještě bylo děsivé a ne už přehnané. Na druhou stranu film zůstal nohama na zemi a jeho psychologická stránka mi přišla výborně propracovaná. Pravda je, že to co se Danielsovi reálně stalo, mi přijde mnohem hrůznější, než nějaké filmově okázalé experimenty s lidmi. Naprostá paráda jsou bez výjimky všechny herecké výkony od hlavních rolí po ty nejmenší a naprosto jistá Scorseseho režie. Z každého záběru je zřejmé, že je na plátně přesně to, co Scorsese chce aby tam bylo. I když má film výborný zvrat i pointu, nestojí zdaleka jen na tom, že tam nějaký (nečekaný?) zvrat a pointa jsou, ale hlavně na jejich opodstatněnosti a logice. Při opakovaných shlédnutích člověk naprosto docení, jak se film s divákem k finálnímu prozření blíží, přičemž se celkem ani moc nesnaží svádět na falešné stopy, právě naopak vše zapadá naprosto logicky, např. chování dalších postav okolo Teddyho (zejm. Mark Ruffalo). I o ostatních hercích je třeba pět jen chválu. Takhle po všech stránkách propracovaný a promyšlený film zaslouží maximální ocenění. Plně na úrovni Klubu rváčů, jediná nevýhoda Prokletého ostrova je, že přišel až jako druhý. Rozhodně největší filmový zážitek za minimálně 5 let. (12.03.2010)

Celkově až obludně nadhodnocené, protože Scorsese. Paradoxně to však mohl natočit kdokoliv, stejně dobře, ne-li lépe. Jenže kdyby to ten Kdokoli stejně dobře, ne-li lépe opravdu natočil, zdaleka by to nebylo tak nadhodnocené. Tipl bych si, že pak by tento sympaticky mysteriózní kousek s nepříliš originálním námětem nebyl ani v červených číslech. (18.08.2013)

K zbláznění dokonalé, "kafkovsky geniální". Hitchcock není mrtev, jenom si změnil jméno na Scorsese. Dodatek: přestože se jedná o film, který vypadá jako něco od Hitchcocka, jde spíše než o vysoustruženou žánrovku o charakterovou studii ala Michael Powell. Nevzpomínám si, kdy naposledy jsem si nadšeně říkal a pochvaloval, nakolik polemicky se pracuje se žánrovým odkazem, jak může být vybočení ze stylistického systému opojné a jak nápaditě jsou jednotlivé scény inscenovány, že je to celé hrozně chytře odvyprávěné, s precizně dávkovanými informacemi umožňujícími dva zcela odlišné výklady. Chápu ale, že to béčkové aranžmá spoustu lidí zmate, i když si myslím, že vypořádání se s béčkovou veteší je zvládnuto důsledněji a podvratněji než u posledního Spielberga a Kellyho (nejde o to, že pointa je předvídatelná, když neomyslitelně patří k filmům z 50. let, v jejichž stylu se celý snímek nese; navíc je posledním záběrem podvrácena). Je nutné si taky uvědomit, že prostřednictvím žánrové dobové kinematografie se film vyrovnává s kolektivní vinou a (po)válečným odkazem, a tak je velice aktuálním, přestože jde o dobovku. P.S. Osobně nepředpokládám, že by letos tuhle pecku něco překonalo... a pokud, pravděpodobně umřu v kině blahem. (21.02.2010)

Mějte mě třeba za naprostého filmového barbara, ale tohle je moje vůbec první setkání s režisérem Scorsesem. Avšak hned je z toho velký filmový zážitek. Už od první minuty se v Prokletém ostrově buduje správná mysteriózní atmosféra, která vydrží až do samotného konce. Příběh sice neskončil úplně dle mých představ, ale na druhou stranu mě režisér napínal až do poslední scény, jestli to dopadne tak či onak (tím chci říct, že je sice pointa docela dobře čitelná, ale nebyl jsem z ní až tak zklamaný). Jinak filmu vlastně ani nemůžu moct vytknout (výborní DiCaprio, Kingsley, skvělá hudba, mrazivé napětí, atd.), protože i délka filmu mi nevadila, a to díky fantasy prostřihům/flashbackům, které podle mě snímek dobře oživovaly. I přes ten závěr hodnotím plným počtem, protože jinak mě tento film dostal a považuju ho za 1 z nejlepších mysteriózních thrillerů za posledních několik let. (01.05.2010)