Sedm životů

Tak pro začátek, mám hodně rád Willa Smithe. Jeho filmy povětšinou sleduji s velkou chutí a ani Sedm životů nebylo výjimkou. Stačí jeden velký herec a film má o diváky postaráno. Bohužel Gabriele Muccino to věděl, a tak si svou slávu užil a trochu to přehnal. Lidské drama, které má od první do poslední minuty hrát na vaše srdeční svaly a slzné kanálky se snaží. Bohužel, ve filmu už po prvních minutách lze nalézt stopy po všem. Když se vám to podaří jako mě a prohlédnete nejen postavu Willa Smithe, ale i jeho "důvody" film se začíná vléct. Zachraňuje to právě Will s Rosarii Dawson a např Woody Harrelson (jeho Ezra mohl mít více prostoru...). Výsledek? Dojemné, ale natahované drama, které kdyby trvalo hodinu a půl, tak neváhám věnovat 4*, ale s délkou kolem dvou hodin to opravdu nejde. I když dojemnost závěru je zaručena na hodiny dopředu... Nelze se ubránit, ale také na tom nelze postavit film. PS: už nechci rybičky, od teď jedině medúzu... (05.03.2009)

Už ani Štěstí na dosah mě nedokázalo zaujmout, i když tohle mělo tu sílu příběhu, že jsem se na to podívat i chtěl, jenže nakonec mě to docela mrzelo. Will Smith totiž pro mě byl herec, který kde se objevil, tam zazářil, jenže já si nemůžu pomoct, v komediích a ani dramatech to není on. Sice začínal ve Fresh Princovi, který je černoušskou zábavou nabytý od začátku do konce, ale v těch komorních dramatech není tak dobrý herec, jak ho znám. Už ani štěstí na dosah nebo Hitch mě nedokázal natolik zaujmout a ačkoliv tenhle příběh měl něco do sebe, doufal jsem, že se protrhne smůla, se kterou se mi Will Smith jeví v takto podobně laděných filmech. Sedm životů je popravdě docela průměrné drama, od kterého jsem očekával hodně a nakonec jsem dostal čistou várku stereotypu, který se z Hollywoodu na mě valí poslední dobou častěji a častěji. Radši bych toho ranaře viděl v nějakém parádním thrilleru, kam on patří, nebo nějaké příjemné sci-fi komedii, do takovýchto filmů mi on prostě nesedí, ačkoliv je to sebelepší herec, tak nesedí. Nic proti němu, mám ho hodně rád, ale tohle prostě nejsou role pro něj. Krom toho tenhle film není nic extra, i když na první pohled vypadá, nakonec z něj vypadne film, který má emocí přehršel, hlavně tedy z těch sedmi vyhasínajících životů, takže na city zahraje až se z nich bude kouřit, jenže nakonec to stejnak nebude mít tak mocné grády a dopadne to tak jako vždycky, tak co. (19.01.2009)

..potřebuji sanitku! Co se stalo? Byla tu spáchána sebevražda! Kdo je obětí? Já!…. PROČ? ,,Je v mé moci změnit okolnosti!“ Kdo je Ben Thomas? Odkud se sakra vzal? Prvních 30 minut samé otázky a žádné odpovědi. Pak sleduji W.Smitha jako dojemného průvodce štěstím a neštěstím druhých v příběhu plného lásky, viny a vykoupení. Film o ,,muži, který by se rozdal“ bude možná sympatičtější těm starším, než těm, kteří očekávají, že se na scéně objeví kpt. Steven Hiller. A taky těm, kteří se nebojí utratit za kapesníky více než je zdrávo. Aby mne někdo 70 minut záměrně citově vydíral jsem asi ještě nezažil (zajímalo by mne, jak to vypadá v kině :-) ). Velice smutný film pro lidskou duši, kterou se režisér G.Muccino nesnaží vyléčit, ale nahlodat. A tím mi to za Štěstí na dosah vrátil i s úrokama! (19.03.2009)

Když si u milostné scény povzdechnu: "Kdy už to proboha skončí!" Je nejspíš něco v nepořádku. Čímž netvrdím, že to něco je v nepořádku jenom ve filmu, třeba si zahrávám se zapšklým cynismem uvnitř mě. No jednoduše na mě to bylo moc: předvídatelné, slzopudné, zoufale přeušlechtilé a nudné, nudné... Mimochodem první film s Willem, ve kterém jsem mu zbaštila herectví, což se mi jeví jako jediné snaživé pozitivum dvouhodinové, vizuálně učesané, ubrečené historky. 45% (04.08.2009)

Posledných cca 30 minút filmu stálo za to. To, čo však bolo predtým, mohlo byť zaujímavé, nebyť zdĺhavých a nudných scén, ktoré len zbytočne naťahovali minutáž. Prepracovaný bola akurát jeden jediný vzťah, pričom by nebolo na škodu trochu sa pohrať napríklad aj s Ezrovým osudom, či pridať tam ešte niekoho viac na rozpracovanie. Hudba pomalá, zapadajúca do pochmúrnej a smutnej atmosféry filmu. (11.08.2009)