Disco

Nápis na obale slibuje francouzskou Horečku sobotní noci. Nu, tak tančí se tu, nějaké příběhové paralely bychom také nešli, ale až tak žhavé to skutečně není. Didier je francouzský looser, něco přes třicet let stár, bez práce, zadlužený, otec syna Bena, který žije ve Velké Británii s matkou, a kterého by moc rád viděl. Kdysi byl Didier leaderem skupiny Bee Kings, ale od doby, co umřel kapelník Boney M. nechce mít s diskem nic společného. Až se objeví tlustý Depardieu, taneční který ho přemluví k účasti na taneční soutěži, kde výhrou je cesta do Austrálie. Tam by se Didier teoreticky mohl se svým synem Benem setkat, a tak do toho jde naplno - včetně pomády... Jeho upřený modrý pohled si v mnohém nezadá - tedy nemá zadat - s Travoltovým. Není to až tak špatné, jak to vypadá. Některé scény a výjevy jsou sice skutečně přehnané a klišovité až hanba, jiné však nepostrádají punc jako by 70. let i reálií. Když dojde na city, je to podobné - chvíli realistické, a za chvíli buď červenoknihovnové, či přehnané. (19.12.2008)

„Kdybychom byli pořád šťastní, zapomněli bychom, co vlastně štěstí je.” - Režisér Fabien Onteniente se ve svém snímku Disco pokusil o takové nostalgické ohlédnutí za legendárním americkým muzikálem Horečka sobotní noci. Děj filmu se sice dá snadno předvídat, ale kdo si chce udělat výlet do světa diskoték 70. a 80. let, určitě si přijde na své. Já jsem se tedy po většinu času docela příjemně bavila. Nehledě na to, že bylo fajn si zase jednou zavzpomínat na šílené taneční kreace, které v tehdejší době frčely. (65%) (07.01.2023)

Průměrná komedie s mnoha přidanými hodnotami. První - Emanuelle Béart, jenže to je přidaná hodnota u každého filmu, ve kterém se objeví. Druhá - výborně zvolené písničky, staré diskotékové šlágry. Třetí - pár opravdu povedených hlášek. Čtvrtá - umění Francouzů (podobně jako Češi) střílet si sami ze sebe prostřednictvím zápletky se stávkou v přístavu. Pátá - Gérard Dépardieu v roli zkrachovalého cirkusáka je fakt skvělý. Šestá - Frank Dubosc, ačkoli mi není příliš sympatický, se mi do téhle role ideálně hodil, výborně doplňován Samuelem Le Bihanem. Sedmá - proč by se musely všechny komedie s hudebním nádechem odehrávat jen v atraktivním prostředí Saint-Tropez, Cannes, Fréjus apod.? Velká pochvala pro tvůrce za Le Havre, průmyslové, nijak opěvované město, ve kterém však žije spousta lidí, kteří se také chtějí bavit! Osmá - z Disca čiší dobrá nálada, nemohu si pomoci. (26.10.2009)

Partia uz zostarnutych panov sa rozhodne opat oprasit svoje Disco oblecenie, topanky a vyrazit na tanecny parket vo velkom style. Hlavnou odmenou je cesta do Australie pre dve osoby. Po tejto vyhre nesmierne zatuzi nas hlavny hrdina a donuti svojich starych partakov tancovat, motivacia je velka, predstava dvoch tyzdnov prazdnin so svojim synom je lakava. Reziserskej taktovky sa ujal Fabien Onteniente. Jeho predchadzajuca tvorba nieje nicim vynimocna, pre cloveka co nepozna francuzsku kinematografiu je jeho meno cudzi pojem. Nieje vsak ziadny zaciatocnik o com nas presvedcil aj v tomto filme. Jednoznacne najsilnejsou strankou tohoto filmu je hudba. Perfektne zostilizovane a pustane v spravnych davkach ani nie vela a ani moc malo. Ten pre koho su 80-te roky srdcovkou si pride na svoje. Viem o com hovorim. Dej nieje nicim vynimocny, ak sa nechate strhnut hudbou tak filmom preplavate bez toho, ze by vas film nudil, ovsem ak nepatrite k divakom co maju radi hudbu a odpudzuje vas pohlad na 50-tnikov natiahnutych v lesklych oblekoch, vlniacich sa na parkete, radsej si tento film odpustite. lebo ho aj tak vypnete. V zavere filmu sa nedeju ziadne zvraty, linia je dana a toho sa vsetci aj drzia. Slusny film, s dobrou hudbou na pozretie a sem tam to zasmiatie staci. (01.04.2009)

Fabien Onteniente je takový režisér pohodiček, který teď vyhledávám, navíc tady se mu kromě jeho dvorního herce Franck Dubosce sešla velmi hvězdná partička Emmanuelle Béart a Gérard Depardieu a na ty je prostě radost se dívat kdekoli a kdykoli. Nic jinýho než slušnej oddecháč film není, ale je to opravdu mile stravený čas a pořádný odfrk s tímhle bijasem. (29.10.2020)