Disco

Diskotékové mlýnky melou v rytmu hitů 70. a 80. let a představují to, co je současná francouzská komedie. Moc se nezasmějete, ale je to pohodové asi hlavně díky hudební složce. Franck Dubosc hraje ty loosery dobře, Emmanuelle Béart, Gérard Depardieu jsou další plus. Vlastně je to celé lepší než se dalo podle názvu čekat. (03.11.2016)

Nemajetný Didier (Franck Dubosc) má téměř nulový kontakt se svým malým synem, žijícím s matkou v Anglii. Do karet mu nahraje legendární postavička Jean-François Jackson (točí vůbec Francouzi filmy, v kterých se neobjeví Gérard Depardieu), který obnovuje taneční soutěž, jejíž hlavní cenou je zájezd pro dva do Austrálie. Jestli chce Didier zařídit pro svého synka nezapomenutelné prázdniny, nezbude mu než obvolat svoji starou taneční trojici Bee Kings, vytáhnout ze skříně staré tričko s Bee Gees a znovu prožít horečku sobotní noci. No, tak to nebylo dobrý – Francouzi byli odjakživa králi evropské komedie, bohužel králi, kteří postupně předávají svůj trůn Velké Británii. (09.03.2011)

Nápis na obale slibuje francouzskou Horečku sobotní noci. Nu, tak tančí se tu, nějaké příběhové paralely bychom také nešli, ale až tak žhavé to skutečně není. Didier je francouzský looser, něco přes třicet let stár, bez práce, zadlužený, otec syna Bena, který žije ve Velké Británii s matkou, a kterého by moc rád viděl. Kdysi byl Didier leaderem skupiny Bee Kings, ale od doby, co umřel kapelník Boney M. nechce mít s diskem nic společného. Až se objeví tlustý Depardieu, taneční který ho přemluví k účasti na taneční soutěži, kde výhrou je cesta do Austrálie. Tam by se Didier teoreticky mohl se svým synem Benem setkat, a tak do toho jde naplno - včetně pomády... Jeho upřený modrý pohled si v mnohém nezadá - tedy nemá zadat - s Travoltovým. Není to až tak špatné, jak to vypadá. Některé scény a výjevy jsou sice skutečně přehnané a klišovité až hanba, jiné však nepostrádají punc jako by 70. let i reálií. Když dojde na city, je to podobné - chvíli realistické, a za chvíli buď červenoknihovnové, či přehnané. (19.12.2008)

Život sa žije v každom veku, tým, alebo oným spôsobom. Priority sa väčšinou menia, ale nie všetky. Ako zachrániť česť a dosiahnuť to, aby mal potomok tie najkrajšie prázdniny, aj keď ste nemajetný. Mať nezištných kámošov a talent na disco tanec. Síce neohrabaný, ale príťažlivý. Veľmi sa na tom nezasmejete, ako na starých frankovských komédiách, ale je z toho cítiť pohodu a radosť. (22.05.2023)

Partia uz zostarnutych panov sa rozhodne opat oprasit svoje Disco oblecenie, topanky a vyrazit na tanecny parket vo velkom style. Hlavnou odmenou je cesta do Australie pre dve osoby. Po tejto vyhre nesmierne zatuzi nas hlavny hrdina a donuti svojich starych partakov tancovat, motivacia je velka, predstava dvoch tyzdnov prazdnin so svojim synom je lakava. Reziserskej taktovky sa ujal Fabien Onteniente. Jeho predchadzajuca tvorba nieje nicim vynimocna, pre cloveka co nepozna francuzsku kinematografiu je jeho meno cudzi pojem. Nieje vsak ziadny zaciatocnik o com nas presvedcil aj v tomto filme. Jednoznacne najsilnejsou strankou tohoto filmu je hudba. Perfektne zostilizovane a pustane v spravnych davkach ani nie vela a ani moc malo. Ten pre koho su 80-te roky srdcovkou si pride na svoje. Viem o com hovorim. Dej nieje nicim vynimocny, ak sa nechate strhnut hudbou tak filmom preplavate bez toho, ze by vas film nudil, ovsem ak nepatrite k divakom co maju radi hudbu a odpudzuje vas pohlad na 50-tnikov natiahnutych v lesklych oblekoch, vlniacich sa na parkete, radsej si tento film odpustite. lebo ho aj tak vypnete. V zavere filmu sa nedeju ziadne zvraty, linia je dana a toho sa vsetci aj drzia. Slusny film, s dobrou hudbou na pozretie a sem tam to zasmiatie staci. (01.04.2009)