Disco

Francouzský Dominique Abel hraje v pohodových filmech, i když Emmanuelle Béart tou Fionu Gordon tak úplně nebyla. Michel Legrand se tentokrát příliš neunavil, většinu hudebního doprovodu obstaraly osmdesátkové šlágry. A koukám, že mám velké štěstí, protože mně Dubosc sympatický je, takže jsem si mohla film užít se vším všudy. (25.01.2014)

Život sa žije v každom veku, tým, alebo oným spôsobom. Priority sa väčšinou menia, ale nie všetky. Ako zachrániť česť a dosiahnuť to, aby mal potomok tie najkrajšie prázdniny, aj keď ste nemajetný. Mať nezištných kámošov a talent na disco tanec. Síce neohrabaný, ale príťažlivý. Veľmi sa na tom nezasmejete, ako na starých frankovských komédiách, ale je z toho cítiť pohodu a radosť. (22.05.2023)

Tomuhle se vážně někdo směje? TRAPNĚ NEVTIPNÉ řekl bych. Pár dobrých hlášek film nezachrání, obzvláště když už nevím, které to byly. Pro mě bylo na filmu nejvtipnější to co představuje. Hnusnou elektronickou sračkohudbu a podivné kreatury připomínající buzeranty v barevných flitrech, co se kroutí na pódiu jak blbečci v domnění, že tanec je výsada frajerů a ne teploušů. Opravdu vtipné. Kdo netančí, není cool. Komu příjde disco jako kvalitní muzika, ať si přidá hvězdičku. (17.06.2014)

Nápis na obale slibuje francouzskou Horečku sobotní noci. Nu, tak tančí se tu, nějaké příběhové paralely bychom také nešli, ale až tak žhavé to skutečně není. Didier je francouzský looser, něco přes třicet let stár, bez práce, zadlužený, otec syna Bena, který žije ve Velké Británii s matkou, a kterého by moc rád viděl. Kdysi byl Didier leaderem skupiny Bee Kings, ale od doby, co umřel kapelník Boney M. nechce mít s diskem nic společného. Až se objeví tlustý Depardieu, taneční který ho přemluví k účasti na taneční soutěži, kde výhrou je cesta do Austrálie. Tam by se Didier teoreticky mohl se svým synem Benem setkat, a tak do toho jde naplno - včetně pomády... Jeho upřený modrý pohled si v mnohém nezadá - tedy nemá zadat - s Travoltovým. Není to až tak špatné, jak to vypadá. Některé scény a výjevy jsou sice skutečně přehnané a klišovité až hanba, jiné však nepostrádají punc jako by 70. let i reálií. Když dojde na city, je to podobné - chvíli realistické, a za chvíli buď červenoknihovnové, či přehnané. (19.12.2008)

„Kdybychom byli pořád šťastní, zapomněli bychom, co vlastně štěstí je.” - Režisér Fabien Onteniente se ve svém snímku Disco pokusil o takové nostalgické ohlédnutí za legendárním americkým muzikálem Horečka sobotní noci. Děj filmu se sice dá snadno předvídat, ale kdo si chce udělat výlet do světa diskoték 70. a 80. let, určitě si přijde na své. Já jsem se tedy po většinu času docela příjemně bavila. Nehledě na to, že bylo fajn si zase jednou zavzpomínat na šílené taneční kreace, které v tehdejší době frčely. (65%) (07.01.2023)