Akvabely

Je to pomalý a zvláštní film, ale velmi citlivě natočený. Ženský rukopis je viditelný, jedná se o zdařilý debut zaměřující se na křehkost duše dospívajících dívek. Adele Haenel je tady také ještě velmi mladá a de facto můžeme hovořit také o jejím debutu. Je pronikavě krásná tím správně prokovativním stylem a z celého ústředního tria značně vyčnívá, také jsem slyšel pouze o ní, ostatní dvě herečky jsou mi dodnes neznámy. Když pominu Davida Novotného v Manželi na hodinu, tak jsem tematiku akvabel ještě v žádném filmu asi neviděl, proto jsem i za svůj debut rád, přestože nepatřím do cílové skupiny tohoto snímku. A musím přiznat, že jsem měl tu a tam potíže s hovorovou francouzštinou. (25.04.2020)

Naissance des pieuvres u mňa dostáva 5* nie kvôli tomu, že je dokonalý film, ale preto, že hodnotím srdcom a toho sa dotkol. Žeby to bolo tým, že som bola tiež 15 ročné dievča? Možno. Každopádne bol skutočný a niektoré zábery boli pre mňa okúzľujúce (rovnako ako aj krásna Adele Haenel). Tak keď máte chuť na príjemnú sondu do prostredia dospievajúcich dievčat bez klišé a núteného humoru a vôbec keď máte radi veci, ktoré sú „iné“ , vrelo odporúčam, mohla by to byť your cup of tea;) (11.07.2008)

Pseudoartová podivnost, kde jsou tři dívčí postavy, z nichž ani jedna se nechová normálně, nebo alespoň uvěřitelně, jinak též řečeno, scénář psal křeček po prožití fridexu. Vážně, nechápu, že tohle je v červené (nad 70%), když české pusinky Karin Babinské, které se de facto zabývají tímtéž - dospíváním, včetně lesbické orientace - a jsou mnohem lepší a postavy se tam chovají uvěřitelně, tady ne. A krom toho tu vlastně ani není nic moc zajímavého, žádná z naznačených linek nejde do detailu, herecky i řemeslně průměrné a jedna nahá plavkyně tu sice je, ale žádné osmioké monstrum s chapadlama ji neoblézá, takže japonský trh se taky nechytne. (22.08.2016)

Tak chutná první jablko "hříchu" (sladce i hořce zároveň), tak chutná první zamilovanost. Ze značné části dobře uvěřitelný a emotivní pohled na dospívání tří hlavních protagonistek s příjemně rozechvělou, křehkou dějovou linií (především ve vztahu Marie a Floriane). Snad je v tom všem i kouska (divákova) stesku po tak specifickém období před prahem dospělosti, kdy méně znamenalo více, kdy i (často pomíjivá) náklonnost byla intenzivnější než dnes. Navzdory uvědomění si veškerých negativ (přeci jen je to chvílemi schematické, filmově líbivější) chtě nechtě musím poraženě konstatovat, že vůči podobným snímkům zkrátka nemám dostatečně vyvinutý imunitní systém... │70% (12.05.2011)

Ohromující snímek mě na počátku nijak zvlášť neokouzlil, ale čím více jsem se do něj nořil, začínal jsem chápat, že nejlepší debut roku 2007 pro mě budou právě Akvabely - opravdové, syrově realistické, ale zároveň plné citů v podání herců, kterým jejich příběhy prostě nelze jinak než uvěřit. Hrdinkami dramatu objevování sexuální identity jsou tři mladé dívky nijak nezatížené vyššími autoritami, tedy relativně neomezené. Ostatní filmy na podobná témata bývají obtěžkány ještě další dějovou linkou, a to vztahy "děti - rodiče". V Akvabelách rodičovskou autoritu spatříte jen v náznacích. Dívka si zamyká pokoj a rozbitým plotem v zahradě odchází pryč - vyšší autority jsou pouze omezujícími prvky, jež se dívky již dávno naučili obcházet. Zůstává jim tedy relativní svoboda, která je však tvrdě vykoupena předčasným dospíváním a hrubými nárazy do zdí dospělého světa vztahů a pocitů. Samostatnou kapitolou je pak hudba a výborně zvládnutý závěr. Akvabely jsou pravdivým a uvěřitelným dramatem, které i v chladném a odtažitém prostředí plaveckého bazénu dokáže rozehrát vroucí hru dívčích emocí. (17.08.2008)