Čistá řeka

,,Já vám tu čističku podepsat nemůžu. Chápu vás, ale vaše pořadavky je potřeba sladit s aktuálními možnostmi... ´´.  ---- V sedmdesátkách se musela držet huba a krok, ale k jejich konci se tak trochu začínalo mluvit otevřeněji o ekologii. Wabi zpíval, že jeho děti chtějí vidět jak vypadá les, nejedna lesní paseka byla proměněna na skládku odpadu a umýt si auto v řece tehdy leckomu nepřipadalo jako úplně blbej nápad... Bylo to logické a zatímco kdejaký neúspěch mohli soudruzi samozřejmě sebekriticky okecat objektivními potížemi -  vnějšími negativními vlivy, neodostatkem výrobních sil, materiálu odjinud, ta smradlavá zpěněná voda co vytékala z nejednoho závodu byla jasným lokálním hmatatelným důkazem že tady něco nefunguje. Čisté životní prostředí případně reprezentovaly rezavé uschlé lesy na hřebenech našich národních parků.  V řekách se nedalo koupat, pokud někdo chytil níže po proudu rybu byl celkem risk to maso jíst. Pamatuji u tety v Neratovicích tu vodu a taky pod papírnou ve Větřní za Krumlovem. Docela by mne zajímalo, zda ta pěna na vodě v tomhle filmu byla skutečná, nebo to tam štáb trochu dotvořil k obrazu svému. Ale na rovinu, nedivil bych se kdyby to byla skutečnost. Když jsem dělal výzkum v Libkovicích nad Mostem, jezdil jsem každý den kolem různobarevných odkalovacích nádrží jen tak na volno v zemi. Vypadaly jako duhová jezera a ten pach z nich se táhl kiláky daleko. Docela by mne zajímalo jak to tam vypadá dnes. A to v tomhle filmu řeší mladý hygienik jen vodu. Městu ale vévodí tovární komín a s ním šlo tenkrát do vzduchu také lecos. Zkrátka plán se musel plnit a příroda, ta nebyla až tak podstatná!  To byla logika komunistů. Příběh je pravda lehce naivní, ale končí celkem reálně po komunisticku. Ano, o problému víme, děkujeme za aktuální zhodnocení, ale enchme to ještě chvilku vyhnít. Kdo ve filmu zaujme je mladá Anna Wetlinská, která se před kamerou dokonce svlékla a vůbec se nedivím Miloši Kopeckému, že skončil v jejím náručí. Ďurdiak byl dalším omylem tohoto filmu, hned po scénáři. U takovýchto filmů i přes jejich tendenčnost a lehce naivní děj si člověk uvědomí jak daleko jsem od toho roku 1989 v ekologii došli. A ač nejsem žádným ekoteroristou a Green Deal mi připadá jako naprostá debilita, přírodu je samozřejmě chránit třeba. Dávám za dvě zkumavky vzorků z filmové Kamenice. * * (05.03.2023)

Po aktuálním zhlédnutí na letošním Brakfestu přidávám za neopakovatelnou atmosféru do plného hodnocení. Naprosto neuvěřitelný film plný deklamace dialogů, jejichž životnost hraničí s nulou. Výskyt erotiky je s ohledem na normalizační dobu vzniku snímku opravdu abnormální, toto může sloužit jako paradoxně cenný výzkumný vzorek, i když soudruzi tvůrci své dílo takto jistě nezamýšleli. (28.11.2016)

Film o ekologických problémoch socialistického hospodárstva. Takéto diela sa mocipánom v dobe svojho vzniku zrejme veľmi nepáčili, veľmi ich nepropagovali, a ich uvedenie v kinách sa odohralo v tichosti aby sa nepovedalo, že komunisti na ekológiu kašlú. Čo nakoniec aj bola pravda. A preto takéto ojedinelé diela (Paragraf 224) hodnotím vysoko. A k oficiálnemu textu v záhlaví : ten, kto to písal, nech si pozorne pozrie tento film, a zistí, že mladý hygienik Tomáš nebol preložený, ale odišiel po vlastnom rozhodnutí. (21.12.2008)

Na dobu svého vzniku zaujme asi nejvíc rozsah (cudných) erotických scén s krásnou televizní hlasatelkou Annou Wetlinskou. Na samotném ekologickém tématu filmu je pak docela zajímavé vidět, v jakém stavu asi byla za "reálného socialismu" česká příroda (nejen řeky). Té řeky plné splašků je člověku dost líto. Líto mi však bylo hlavně způsobu zpracování, které v sobě nezapře dobu svého vzniku. Naprosto divný je pak konec filmu, kdy to celé končí nějak do ztracena (nejen v případě snažení mladého hygienika prosadit čističku ale též pokud jde o jeho vztah s mladou adeptkou novinařiny). (09.03.2021)

Ach ta normalizační ekologie. Juraj Ďurdiak jako mladý hygienik, který řeší problém s řekou, která se proměnila v zapáchající stoku. A jeho pyj ve volných chvílích reaguje na sličnou začínající novinářku, která chystá kontroverzní článek o znečištěné řece. V době normalizace se nejlépe vedlo tvůrcům pohádek. Dramatická tvorba mnohdy představovala nedotažené a žalostně dramaticky vystavěné filmy. Tenhle dokonale zapomenutý snímek přesně spadá do takové kategorie. Dramaturgům tehdy připadalo správné dostat před diváky vzorného mladého agitátora, který bude za odměnu v podnájmu klátit Annu Wetlinskou. A ta se toho opravdu nebála. Šla kompletně do naha. Později se prosadila coby televizní hlasatelka a představte si ten poprask, když třeba ohlásila Večerníček a rodiče dětí to nesli nelibě, jelikož ji měli zafixovanou jako lascivní ženu. Štěpán Skalský se patrně v tuhých dobách normalizace těšil na soudruhy povolenou masturbaci, režijně totiž nepředvedl vůbec nic. Neustálé jednání na úředních místech bylo vyčerpávající a navíc nepředstavovalo pro diváky extra vzruch. Velkým zklamáním je i představitel hlavní role. Slovenský herec Ďurdiak sice nebyl předabován, češtinu zvládl s nepřehlédnutelným přízvukem, ale hlavně působil dost unyle. Ve formě  nebyl ani legendární hudební skladatel Karel Svoboda, je to až s podivem, jakou nevalnou hudbu dodal. Při jeho jedinečných schopnostech vynikajícího skladatele jsem čekal skvělou hudební složku. Pochvalu zaslouží zvuk filmu. Všem hercům bylo dobře rozumět. A na nahou Wetlinskou se také  nedá zapomenout. Od normalizační agitky se dalo čekat něco strašně divácky nestravitelného. Do této nelichotivé intence se film sice úplně nedostal, i tak ale platí, že toho nabídl pramálo záživného a zajímavého. A zapomenutý je právem. 4/10 (03.05.2023)