Vzývající ticho

Po dílčím zklamání z o rok mladšího německého Nordwandu, vylepšeného (=vymrveného) zhovadilými scénáristy, jsem si aspoň trochu spravil chuť u tohohle hraného dokumentu od autora slavného Touching The Void (http://www.csfd.cz/film/158505-pad-do-ticha/komentare/). Je v něm sice taky spousta polopatických patetických žvástů a každou chvíli i otravná mluvící hlava, ale aspoň diváka přiblíží víc realitě, než zhollywoodizovaný (=zprasený) Nordwand. (01.12.2015)

Dokumenty o horách a horolezcích to mají "lehký". Příběhy, které se v horách odehrávají jsou vždy na hraně či za hranou a pro případ nouze jsou tu vždy postaveny ty nejúchvatnější kulisy, který nám příroda může nabídnout. Beckoning silence je v tomhle ještě o kousek zajímavější, že má Joe Simpsona (kdo viděl Touching the void, ví co je to za kulišáka...) a může vyprávět tragický příběh, který se sice odehrál v horách, ale co by kusem ledu dohodil od železnice, hotelů a celkově civilizace. Už jen pro ten příběh a informace, který tohle doku drama nese, nelze hodnotit špatně. Hraná historická linka je tak akorát na televizní film, v případě "novodobého" příběhu Joe Simpsona jsem se trochu ztrácel v tom, co se zrovna děje, o co se zrovna snaží a jak se mu to daří. Navíc film jen tak mimochodem popisuje obrovský zlom v Joeově životě a rád bych o něm slyšel víc. Nicméně jak píšu výše, vidět se to musí, už jen pro ten zajímavý příběh, který vypráví. (09.04.2018)

Pohled do minulosti, který střídá současnost. Vyprávění osudů horolezců před začátkem druhé světové války a jednoho současného, které spojuje stejná touha, zdolat severní stěnu hory Eiger, jež v obou případech působí jako magnet. Hrané záběry se hezky prolínají s těmi reálnými a člověk může na vlastní kůži okusit nebezpečí hor, závrať z výšek takřka kolmé a ledové stěny Eigru + pořádnou dávku adrenalinu. Oba vyprávěné příběhy jsou velice poutavé, jen to celé mohlo být delší, jelikož já se těch hor nenabažil tak, jak bych si přál. (03.02.2014)

"Hory mají své vlastní zákony. A i Krakonoš je musí poslouchat." Tato úsměvná večerníčkovská hláška ve své podstatě vystihuje snímky typu Vzývající ticho, Nordwand či Pád do ticha. Český horolezec Josef Nežerka by zase řekl: "Hora, ta z nás nemá strach." Hory jsou zkrátka krásné, ale nebezpečné, což potvrzuje právě tento snímek, který ukazuje příběh, jenž známe již z filmu Nordwand. Výstup na severní stěnu Eigeru, přezdívanou Mordwand, skončil pro čtveřici horolezců v roce 1936 tragicky, přičemž stačilo málo a nemuselo k ní dojít, nebo mohl alespoň jeden z nich přežít, neboť jak je patrné z obou výše uvedených filmů, vůle Toniho Kurze žít, byla veliká, avšak suk na laně pohřbil veškeré naděje. Joe Simpson, jehož příběh z peruánských And známe díky filmu Pád do ticha, je tím pravým horolezcem, který se může k tragédii na Eigeru vyjádřit, neboť sám poznal, jaké to je viset na laně a čekat na smrt nebo na zázrak. Vzývající ticho patří do té skupiny snímků, které potěší zejména milovníky hor a nejeden z nich má jistě po zhlédnutí Osmondova počinu nutkání vyrazit mezi skalní masivy a psát svůj vlastní příběh s neutuchající vírou ve šťastnější konec, než jaký napsal osud Tonimu Kurzovi. (02.02.2015)

Vynikající a poutavý dokument, rozhodně ne výpravný film. A přesto hodnotím o hvězdu výš, než související Nordwand, který vlastně tu samou událost zpracoval filmově. Možná je to zásluha Joe Simpsona, horolezce, který přežil tragedii v Peru (Pád do ticha). On je vlastně v dokumentu tím vypravěčem a "moderátorem" a zřejmě díky svému vlastnímu zanícení a opravdovému horolezeckému srdci a zkušenostem se mu povedlo více mi přiblížit Eigerskou tragedii z r.1936, ačkoli se mi nikdy jako poměrně racionálně uvažující ženské nepovedlo plně se naladit na vlnu té spiritus movens, která žene horolezce zdolávat vrcholy s rizikem nejvyšším, že si za to hodně často vezme jejich životy. Na Eigeru tehdy zůstali všichni 4 horolezci, jejichž cestu nám dokument popisuje. A byť se nabízí jednoduchá myšlenka: můžou si za to sami, nějak se mi nedaří nad nimi jen tak mávnout rukou. Abych byla upřímná, strašně jsem s nimi trpěla. Nejvíc s Tony Kurtzem, který projevil tak neuvěřitelnou a unikátní vůli a touhu žít, že si prostě nezasloužil tak hrozný konec. Když nakonec k záchranné výpravě, která sledovala 5 metrů od něj jeho poslední pokusy boje o život, aniž by mu mohla pomoct, pronesl svoje poslední "Ich kann nicht mehr", měla jsem příšerně bezmocný pocit a vztek na osud, že umí být někdy tak strašná kurva. (19.09.2012)