Písně o lásce

Zvláštní, jemný a nezvykle civilní muzikál o tom že každá píseň lásky je úplně jiná. Efektní hudební čísla se zpěvy a tanci nečekejte, postavy si broukají nebo prozpěvují své myšlenkové pochody v těch běžných i méně obvyklých denních situacích. Pod povrchem jejich obyčejných životů je neklidná hladina hlubokých citů, pod které neumí chodit ani oni sami. Zápletka je poměrně nepředvídatelná, pokud si nezkazíte překvapení přečtením obsahu. Jen ten opěvovaný konec mě nijak neoslovil, snad kvůli tomu, že Erwann vypadá jako o pár let starší Šebek mladší z Pelíšků. (30.08.2019)

Krásně poetický snímek. Ze začátku jsem se nedokázala s hrdiny ztotožnit, ale jak čas plynul, zjistila jsem, že je to přesně tak, jak to má být a vcelku to ve mě zanechalo velice příjemný pocit. Největší požitek jsem měla z třetí části "Návrat". Tam si mě Honoré získal na plné čáře... "Miluj mě méně, ale miluj mě dlouho." (26.05.2013)

Poněkud atypický milostný trojúhelník sdílející spolu jedno lože (Ismaël, Julie, Alice) sledujeme v tomto příjemně francouzsky podmanivém dramatu a muzikálu v jednom, jejichž děj se po jistém zlomu začne odebírat nečekaným směrem. ~ Do tří dějství (Odchod, Nepřítomnost a Návrat) rozčleněný příběh, jenž je situován do podzimní pochmurné Paříže, mile okořeňuje častá přítomnost poměrně chytlavých songů. I když pravda, herci žádnými zpěváky nejsou. Oceňuji však nenucenost a naprostou přirozenost při přechodech mezi hudebními vložkami a mluveným slovem. ~ Les Chansons d'amour je melancholickým filmem o nevyzpytatelnosti a nestálosti lásky, o hledání lásky v kapkách deště na mokrém chodníku za tónů tesklivých melodií, filmem o bolesti, kterou je možné resetovat a ne se v ní utápět. Nekonvenční konec mě dvakrát nenadchnul, ale tak zase proč ne... ~ ~ Milovala bych tě až do konce v tomto dešti a všem co přijde. / Miluj mě méně, ale miluj mě dlouho. (07.01.2012)

Muzikály moc nemusím, ale tohle je opravdu výborné. Většinu z mého hodnocení dělá výtečná kamera a úžasně zachycená atmosféra podzimní Paříže - jako bych tam opravdu byl. Kam se v tomto směru hrabe jistý americký povídkový film...Z hudby jsem měl trochu strach, bál jsem se přílišné nasládlosti melodií, ale nakonec jsem byl příjemně překvapen, většina písní je velice dobře poslouchatelných. Nakonec jsem si nechal to co mi poněkud překáželo a to byl onen queer podtext, bez toho bych se klidně obešel. Honorého styl mě ale jinak velice baví, fakt zajímavý rejža. (09.12.2011)

Abych byla upřímná, tak samotný příběh milostných propletenců a smutku bych ohodnotila tak na tři hvězdy i když byl podbarven melancholickou náladou pařížských ulic a bytů. Ale musím přidat jednu hvězdu za ty moc hezké písničky s výbornými texty, herci sice nebyli žádní velcí zpěváci, ale se svými příjemnými hlasy a francouzštinou jim dodali potřebný šarm, takže se to velmi dobře poslouchalo. Dokonce tak dobře, že jsem si hned sehnala příslušný soundtrack. (02.12.2013)