Hranice ovládání

Isaach De Bankolé jako černý ninja se (podobně jako černý samuraj Ghost Dog) pohybuje subjektivním prostorem zrcadlícím svojí pravidelnou uspořádaností symetrického labyrintu „skutečný“ svět, který obývají „živé bytosti“. On sám se mezi „živé bytosti“ nepočítá – „mezi námi jsou ti, kteří mezi námi nejsou“ avšak on „není mezi nikým“. ___________ To, co Jim Jarmusch předvádí, je volné interpretační pole, ne úplně nepodobné filmům pracujícím s vyprázdněným narativem. Z hlediska narace tedy nepřináší nic nevídaného, ovšem on svým specifickým způsobem samotnou formu vyprázdněného narativu posouvá někam mimo hranice reálného – do snového prostoru labyrintů a metasvětů, do světů „na okraji“ (jestliže okraj ani střed neexistují, mohou se jejich zdánlivé obrazy nalézat kdekoli). Na rozdíl od Guse Van Santa (Gerry) nebo Bruna Dumonta (Twentynine Palms) aj., kteří vypráví příběh z „reálného“ světa pomocí obrazů, které porušují kauzální souvislosti vyprávění (není jasné co je pro děj relevantní a co ne, takže divák je neustále maten tím, že jsou mu předkládány pouze neurčité záhyby příběhu), se Jarmusch dotýká světů mimo, existence za horizontem – Jim Jarmusch překračuje zrcadlo. ___________ Film na vzdory své volnosti není vyprávěn svévolně – hlavní hrdina (a spolu s ním i děj) se pohybuje na základě logického systému, který je utvářen cyklickou hrou propojených znaků a (divákem) nerozluštěných šifer. Divák na základě toho všeho může film „číst“ různými způsoby, avšak nikoliv jakkoli libovolně. Film je přes svoji interpretační otevřenost pevně svázaný svojí logickou strukturou (třebaže se jeho logika rovná spíše logice cesty zenu), bez které by jeho hra byla nehratelná. Podobné postupy můžeme najít v literatuře např. u raných děl Michala Ajvaze nebo v žánrových labyrintech Jeana Echenoze. Ať mi tedy nikdo nevykládá, že to byla pseudointelektuální nuda a podvod na diváka a že se Jarmusch umělecky vyčerpal! U některých filmů by mělo být upozornění non-midcult, aby bylo jasné, že u něj duševně tupozrací měšťáci a kulturní snobové mohou zažívat silné okamžiky sebestředného utrpení. (24.11.2009)

Oceňuji na filmu kameru, hudbu, minimalistický styl vyprávění, atmosféru, nostalgii, přechody od velkoměst až k jednomu vesnickému domku, od letadla po pěší chůzi, od mansardních bytů po rozpadající se špeluňku. Některé podvýznamy mi stále zůstávají skryty, ale ten hlavní chápu jako odpor vůči globalizovanému světu, řízenému finančními magnáty, kde se postupně ztrácejí prvky svébytnosti té které kultury. Což je ale vzápětí popřeno oslavou světa bez hranic (což globalizovaný svět je takový svět bez hranic). Takže mi ta ústřední myšlenka přijde až moc jednoduchá a prostá a nedomyšlená. Zvláště na takto pomalu, meditativně až snově uplývající film. Ta snová nálada je vynikající, ale ony skryté významy a myšlenky ve mně spíše vzbouzejí pochyby, že jsou nedomyšlené, že jsou jen nahozené a nepromyšlené. (05.02.2013)

Po dopozerani som mal velmi silne nutkanie vypytat si nejaky navod k tomuto filmu. Instrukcie, ktore by mi vysvetlili, ze vo co go...Caro filmu na mna zaposobilo az na dalsi den...tento film je presne ako si ho Jarmush ustami Tildy Swinton definoval sam...,,dobry film je taky, ked nevies, ci sa ti jednotlive sceny snivali, alebo boli skutocne vo filme" (11.12.2009)

(...) Ve filmu zazní tři (respektive čtyři) věty stěžejní pro mou interpretaci samotného vyprávění: ______ 1) „Použij svou představivost“/“Použil jsem svou představivost“: První verze věty zazní z úst muže zadávajícího úkol hrdinovi a je zároveň radou i pro samotného diváka, aby pochopil princip celého filmu. Druhá verze zazní jako odpověď z úst hrdiny, když se ho jeho cíl zeptá, jak se „kurva“ dostal do přísně střežené pevnosti nezpozorován a beze zbraně. Toto neví ani divák, neboť narace onen moment přeskočila střihem. ______ 2) „Realita je svémocná“: Tato replika je ještě důležitější a dle mého vysvětluje samotný význam názvu filmu – Hranice ovládání. Narozdíl od reality může být fikce pod vlivem kontroly – může být ovládána. A jaká je hranice ovládání? Řekl bych, že v tomto filmu Jarmusch zkoumá hranice ovládání divákova vnímání, hranice způsobů ovládání fikčního světa. Poskytuje divákovi málo jasných informací výměnou za interpretačně nejednoznačná vodítka, čímž sledování a celkové vyznění filmu značně subjektivizuje. Pokud není fikční film dostatečně ovládán filmařem, přebírá jeho kontrolu samotný divák. ______ 3) „Vesmír nemá žádný střed a žádné okraje“: S ohledem na tuto větu by se dalo říct: Tento fikční vesmír nemá žádný jiný střed kromě hlavní postavy a jako taková ona představuje střed neurčitý – nečitelný. Zároveň tento fikční vesmír nemá žádné zjevné okraje a je pouze na divákovi, aby si je v této abstraktní koláži určil…zároveň se však může spokojit s tím nemít určené žádné okraje. (...) ukázka z článku ______ Celý článek zde: HRANICE OVLÁDÁNÍ – pokus o definování hranic ovládání divákova vnímání (02.12.2010)