Hranice ovládání

Nejslabší Jarmuschův film. Padnoucí oblek, kafíčko a imrvére nahá tlama Paz de la Huerta mně ke spokojenosti ani náhodou stačit nemůže. Tenhle film je svým příběhem vyloženě ztrátou času, kterou jakš takš kompenzuje stylovost, ale kdo by jste chtěli mnohem lepší alternativu, dejte radši šanci Clooneymu. 40% (22.12.2014)

"Nemluvíte španělsky, že?" Škoda že jsem nespočítal kolikrát tato věta ve filmu zazněla. Místy dost nudná uspávačka, Jarmusch v určitých chvílích připomíná Davida Lynche. Film má velice pomalé tempo děje, stále dokola se točí lidé co nosí hlavnímu hrdinovi zápalky se vzkazy, nezbytná jsou dvě kapučína a samozřejmě následná otázka zda nemluví španělsky. Po hodině si člověk už přece jen přeje nějakou změnu, které se nedočká. Tento film svůj závěr, k mému údivu, nakonec našel. 40%. PS: Film možná měl něco do sebe, ale znovu bych si jej opravdu nepustil. (27.01.2010)

Dvě espressa. Krabička od zápalek. Podivný vzkaz na malém papírku, vždy zapitý kávou a polknut. Vrtulník. Ranní meditační cviky. Návštěva galerie. Různá místa a různě vysoký standard ubytování. Hudba, film, věda, umění, halucinace. Pět různých lidí. V podstatě žádný děj a téměř žádné dialogy. Spíše monology a ze strany hlavního hrdiny slova téměř žádná. Pouze jeho kamenný výraz po celý film. Žádné emoce. Minimalistické, mlčenlivé a přemýšlivé. To je vše. Tak proč mi tento zdánlivě nezajímavý, jednotvárný, bezobsažný a stále dokola se opakující děj přišel tak fascinující? Dokonalá ukázka toho, že i příběh o "ničem" dokáže vyznít jako mimořádné umělecké dílo. Možná mu nebudete ani zcela schopni porozumět, budete přemítat nad jeho hloubkou či skrytou filozofií a významy, ale budete jím uchváceni. Taková je Hranice ovládání. Byla jsem potěšena roličkou Gaela Garcíi Bernala, mého oblíbence již od role v Mexické jízdě. Během sledování jsem přemýšlela nad tím, jaký bude závěr, co se dozvím a jaké bude vyjasnění všech těch podivností. Zároveň jsem však již tušila, že se na konci nejspíš nedozvím vůbec nic. Čekal na mě jen nádherně otevřený konec, který mé mysli nenabídl téměř žádné možné vysvětlení. Byla jsem v sametovém objetí svých dojmů a prožitků a říkala si, že vlastně ani nevím, jestli bych ho chtěla znát. So, WTF was that whole thing about?:) "Občas se mi líbí, když postavy ve filmu jen tak sedí a nic neříkají." (15.02.2012)

Krásný film. Možná budu znít divně vzhledem k zmínkách ostatních o pomalosti, ale mě skutečně velmi bavil. Jarmusch spojuje posedlost obrazem Van Santa se surrealistickou nevýpovědností Lynche, přidává vlastní fascinaci globalizovaným světem a mě to opravdu chytlo a nepustilo, ačkoliv nejsem schopný s jistotou vysvětlit, o čem přesně to bylo... i když teorii mám. 4 a 1/5 (15.02.2013)

Jim Jarmusch bývá označován za mistra či krále nezávislého filmu, já bych se ho po snímcích, které jsem zatím viděl (Noc na Zemi a Přežijí jen milenci) nebál považovat především za mistra podmanivé tajuplné atmosféry. Atmosféry, která možná vyloženě nenapíná a s níž se pan režisér často rozplývá v pomalém zádumčivém tempu, ale přesto mě často hodí do zvláštního transu. Děj Hranice ovládání se sice oproti zmíněným „jarmuschovkám“ většinou odehrává během slunečního dne, ale přesto jsem v té atmosféře opět cítil závan čehosi nočního, snového... Kdyby mi někdo před zhlédnutím řekl, že budu nadšen z filmu, v němž jeden černoch bloudí po různých místech, potkává zdánlivě náhodné kolemjdoucí, aby s nimi prohodil pár slov o čemkoliv a vyměnil jakýsi šifrovaný vzkaz, možná mu neuvěřím. Ale mě se to Jarmuschovo podání špionážního thrilleru plného dlouhých, často monotónních chvil během procesu plnění složitého úkolu (a teprve s jednou menší napínavou „akcí“ ke konci) hodně zamlouvalo od počátku, aniž bych nějakou dobu tušil, oč tu kráčí a hlavní, galantně odětý hrdina nesl v sobě dostatečné charisma na to, aby mě zajímal. Nejen dvě espressa do dvou šálků tomu vházela stylovost, pravidelná cvičení současně pak i kousek znepokojující záhady, drobná povídání i odkazy na filmové klasiky, mezi nimiž si během podávání sirkových krabiček lze vzpomenout i na mlčenlivý klenot poválečného amerického filmu The Thief (1952)... pro mě osobně takřka dokonalé artové a novátorské pojetí špionážního thrilleru, skvělý zážitek! [90%] (22.10.2022)