Mám se dobře, neboj
Je vais bien, ne t'en fais pas
Don't Worry, I'm Fine
Režie:
Philippe LioretKamera:
Sascha WernikHudba:
Nicola PiovaniHrají:
Mélanie Laurent, Kad Merad, Isabelle Renauld, Julien Boisselier, Thibault de Montalembert, Aïssa Maïga, Stéphanie Pasterkamp, Christophe Rossignon (více)Obsahy(2)
Doposud si devatenáctiletá Lili užívala společně s novými přáteli Leou a Thomasem prázdniny v Barceloně. Po návratu domů ale dívku čeká studená sprcha. Rodiče jí sdělí, že po velmi vyostřené a násilné hádce s jejich patriarchálním otcem opustil Lilin bratr - dvojče Loic domov a odešel neznámo kam. Od té doby nezvedá telefon a nedává o sobě vědět. Tato zpráva dívku, jež je na svého sourozence značně fixovaná, absolutně zdrtí. A stres a emocionální šok, znásobený setrvávající napjatou atmosférou doma, si brzy začne vybírat svou daň. Lili přestane přijímat potravu, nemůže ani spát a po několika dnech ve škole zkolabuje během přednášky a probudí se až na psychiatrii. K životu ji pak přivede až pohlednice od jejího bratra, první z mnoha. A jak přicházejí další a další psaní, tím více v dívce sílí touha po vzpouře a velkých životních změnách. Hlavní roli v pozoruhodném, dvěma Cesary ověnčeném dramatu ztvárnila vynikajícím způsobem půvabná Mélanie Laurentová, která se nyní představí i v novém snímku Quentina Tarantina Hanební pancharti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (49)
Taký nejaký podobný koniec som celý čas očakávala, ale aj napriek tomu ma film dokázal zaujať, páčila sa mi jeho atmosféra a nálada, ale predovšetkým sa mi páčila Mélanie, a možno aj vďaka nej siaham po štyroch hviezdach. Celkom nenápadný film ale. Videné v rámci 30 dní so svetovou kinematografiou (marec 2018) ()
Jeden z nejlepších francouzských filmů, jaký jsem kdy viděl. Mistrně vybudované rodinné drama s tajemstvím, které diváka tíží a nutí se dohadovat, až do (ne)čekaného rozuzlení. Mélanie Laurent předvadí excelentní výkon, ale stejně jako někteří jiní kolegové na čsfd musím vyzdvihnout part Kada Merada. Vytřel všem nejapným kritikům zrak a dokázal, že není jen komik s širokým úsměvem blbnoucí v béčkových komediích. J. Bosselier, I. Renauld a A. Maiga dotvářejí prvotřídní hereckou sestavu. A na závěr si nechávám prostor pro adoraci ústřední písničky U-turn, v ní je zachyceno tolik melancholie, tíživé atmosféry, současně však vůle po lepším životě, aktivitě a naději, že se pro mě rovněž řadí mezi nejkrásnější filmové skladby vůbec. ()
Netradiční Merad. Netradičně čitelná pointa (odhalit ji lze brzo, pak o ní ale stejně musíte několikrát zapochybovat). Netradiční Francie (především svou žánrovou čistotou, nadlouho bez romantické i komediální příměsi). Startovní plošina 23leté Mélanie, která za svůj výkon určitě nedostala jen tak "nějakou cenu", jak tu píše uživatel rejzanek. Ona byla hned načtyřikrát prohlášena za nejzářivější vycházející hvězdu filmového nebe. A neomylně. ()
Dejovo to síce na prvý pohľad nevyzerá až tak atraktívne, ale film si ma získal. A môže za to hlavne skvelá hlavná hrdinka v podaní Mélanie Laurent, ktorá je výborne podaná a s ľahkosťou ťahá celý film a tak som jej fandil nielen v snahe nájsť brata, čo ide čoskoro prekvapivo úplne do úzadia, no nevadilo mi to, keďže aj ten bežný život mi aj napriek úplnej reálnosti prišiel zaujímavý, či už štúdium, práca, vzťahy v rodine, ale aj priatelia. No nič sa nedá vytknúť ani réžii, celková atmosféra mi nadmieru sadla a rozhodne musím pochváliť aj ten pomerne nečakaný zvrat z poslednej fázy, ktorý tomu celému dodá ešte trochu iný náboj. Takže ani ma nenapadá, čo sa tu v rámci žánru dá vytknúť, je to taký malý, pomerne nenápadný film, ale pozeralo sa mi na to viac, než dobre. 76% ()
Tak mne bohužial pripadal film ako tuctová dráma, kde sa rieši jeden problém, ktorý sa nakoniec vyrieši. Postavy sa stretávajú, rozprávajú, poplačú si, pomilujú sa, rozchádzajú, idú na párty, atď. Tak vyzerá samozrejme množstvo takýchto typov filmov, lenže Neboj sa, som v poriadku mi pripadal viac ako televízny než festivalový film, alebo film, určený pre kinodistribúciu. Nad hladinou slabšieho priemeru to drží hlavne netradične krásna Melanie Laurent so svojimi smutnými psími očami, ktorej uveríte úplne všetko (snáď len ten vek nie) a Boisselier v úlohe jej starostlivého otca. Poteší rozuzlenie, ktoré možno niekoho prekvapí viac, niekoho menej, ale je podané veľmi decentným spôsobom a hlavne bez slov. Tých bolo dovtedy dosť. ()
Reklama