Delta

Návrat mladíka (Mihail) do rodného venkova se u místního obyvatelstva žijícím zaběhlým životem nesetká s velkým nadšením. Jediný, kdo ho vřele přivítá je jeho vlastní sestra (Fauna), se kterou se později sblíží. V odlehlejší části delty mezi rákosem a kuňkajícími žábami se na břehu řeky rozhodne postavit dřevěný srub. Fauna mu se stavbou pomáhá a nakonec se k němu i přestěhuje, za což je svým nevlastním otcem tvrdě potrestána a vesničany jsou oba zavrženi a odsuzováni. Po dokončení stavby se rozhodnou uspořádat hostinu a všechny pozvat na oslavu jejich dokončeného díla. Koncentrovaná nenávist, netolerance a samotné zlo dřímající v ostatních jejich incestní lásce nepřeje, brzy se dostane na povrch a k tragickému vyústění je to již jen krůček. Snímek má sice krátkou stopáž, je poeticky laděný a ukazuje přírodu v její ryzí podobě, ale některé záběry jsou až příliš zdlouhavé nebo hluché. Naproti tomu se člověk pokochá idylickou faunou vodního prostředí delty s ostrůvky nebo záběry na sestřinu želvu, která představuje jejího reinkarnovaného otce. Pohřební obřad veslujících loďek je pak jistě nejpůsobivější scénou filmu. Také hudební doprovod violoncellisty a hlavní protagonisty Felixe Lajka krásně doprovází šplouchání vody a šum rákosu. Nejen Delta je temným dramatem, i samotné natáčení se setkalo s tragickou událostí, když hlavní představitel Lajos Bertok, kterému je film věnován, náhle zemřel. Závěr Delty je tak trochu uspěchaný a film skončí dřív, než se nadějete, ale i tak se jedná o zajímavé dílo. (7/10) [MFFKV 2008] (11.07.2008)

Někdy stačí jen tiše sledovat, nechat do sebe pustit tu tísnivou atmosféru, vnímat detaily, kde není třeba mnoho slov, jen nechat pracovat své emoce, protože o ty tady jde především. Delta Dunaje skrývá nejen spoustu přírodních krás, ale i bolesti, zoufalství, beznaděje a kde na vás dýchá osamělost těch dvou bytostí snad z každého záběru kamery. Velmi působivý film, kde mě zaujali nejen hlavní protagonisté a jejich srdceryvný příběh, ale i malá želvička, či jedení chleba téměř v závěru, spoustu vodních silniček (delt), domek na vodě, můstek........... (09.05.2015)

Budování dřevěného domova na vodě a pohledy kamery na krásnou přírody sice zaměstnaly moje oči a krásná houslová hudba uši (k té "melodii" v hospodě se radši vyjadřovat nebudu :-) ), ne však mozek, který se dožadoval zodpovězení otázek, na které se mu bohužel odpovědí nedostalo. A proto mi zde chyběl prvek, který by mě dokázal odvést od tohoto přemýšlení, podobně jak to udělal žánrově ne tolik odlišný ruský Návrat, jenž mi nabídl výborné herecké výkony a propracované postavy. On vůbec ten vztah mezi bratrem a sestrou mi přišel divný. Nehledě nato, že nebylo poznat, jsou-li v přímé pokrevní linii či ne, protože chování sourozenců nasvědčovalo tomu, že se viděli poprvé v životě. Silné momenty tu byly vlastně jen 3, a to "odchod z domu" a "pojídání melounu" + následná tragédie (na druhou stranu čemu se divit, když si člověk pozve na večer k sobě domů bandu nadržených zmetků, kteří ho už od začátku nemají rádi, a ještě do nich lije chlast proudem). Původně jsem chtěl hodnotit slabšími 4*, ale těch nezodpovězených otázek bylo moc, navíc se tu našla nudnější místa (délka jen 90 minut), takže pouze průměr. P.S. Blizzarde, tu reinkarnaci otce do těla sestřiny želvy si vzal kde? :-D (16.12.2011)

Minimalistický skvost, kde se moc nemluví, ale není to vůbec na škodu. Výborná hudba, nádherná příroda a pak už jen oni dva. Jejich dramatický příběh beze slov, jejich smutný osud. Pořád mi to ještě leží v hlavě,(hlavně konec), takže zatím zůstanu na čtyřech, ale zítra se uvidí, možná půjdeme do plných. (01.07.2015)

Drama mladíka, který se vrátil do osady odříznuté od okolní civilizace. Do společenství, které se rozhodně nesnaží tolerovat jeho vztah s vlastní sestrou (režisérova dvorní herečka Orsi Tóth). Nejsilnější stránkou filmu s osudově pomalu plynoucím tempem jsou krásné obrazy a velmi dobrá hudba. Závěr mi ovšem moc nesednul (70%). (15.07.2008)