Delta

Označiť toto dielo ako "film o inceste" nemôže byť ďalej od pravdy. Ide v prvom rade o výpoveď o (nielen)Maďarskom vidieku a ľudí v ňom svojím vlastním rytmom žijúcich, s veľkou nevôľou nazerajúcich na čo i len sebe menšie vybočenie z nepísaných všeobecne ustanovených noriem správania sa, na ktorých je postavený celý spoločenský život. Ten kto bude uznaný z narušenia týchto pravidiel musí byť nenávratne vytesnený na okraj, no často i to je málo a samotná existencia tohto devianta spôsobuje nekontrolovateľný hnev a túžbu po treste. Pritom akokoľvek nemorálny prostriedok je prehliadaný so systematickou ľahostajnosťou, kým uspokojí potrebu formovať svoje okolie na obraz vlastných predstáv(nie ale seba, lebo každý z nich je určitým spôsobom vo svojom vnútri jedným z týchto narušiteľov pokoja, len je schopný svoje správanie navonok maskovať dôsledným dodržiavaním dohodnutého kódexu keď sa niekto pozerá). Mundruczó si vo svojom rozprávaní pomáha klasickou maďarskou filmovou školou, veď medzi jeho spolupracovníkov patril i Bella Tarr. Zvolil prostredie Delty Dunaja, jedného z jeho mŕtvych ramien zásobujúceho svoje okolie neznesiteľnou vlhkosťou, otravným hmyzom a bahnom svedomia obyvateľov malej dedinky na jeho brehu. Striedajú sa prekrásne obrazy močarísk, ktoré by mohli byť kľudne dejiskom nasladnutej romantiky, tu ale skôr slúžia ako symbol miesta rozkladu morálnych hodnôt, považovaných dedinčanmi za "posvätné", ale zároveň im ponúka ospravedlnenie zločinov, ktoré tu páchajú a stávajú sa tak faticky súčasťou tohto mikrokozmu rozkladu(patria k nemu už dávno a ide tak skôr o premietnutie do ich vlastného stavu mysle). (06.07.2008)

Drama mladíka, který se vrátil do osady odříznuté od okolní civilizace. Do společenství, které se rozhodně nesnaží tolerovat jeho vztah s vlastní sestrou (režisérova dvorní herečka Orsi Tóth). Nejsilnější stránkou filmu s osudově pomalu plynoucím tempem jsou krásné obrazy a velmi dobrá hudba. Závěr mi ovšem moc nesednul (70%). (15.07.2008)

Začátek až prostředek filmu jako kdyby byl dokumentem o stavění srubu. Scéna, kterou si budu pamatovat za několik měsíců, bude asi tak, jak lidé jeli na loďkách po slunné řece na pohřeb a k tomu hrála až téměř chrámová hudba. Při filmu jsem už trochu poklimbávala a v duchu si říkala, že to dostane 3* a ani ťuk navíc. Kdybych totiž poprvé v životě viděla svého by´t nevlastního bratra, určitě bych se zajímala, kde se vzal a tak podobně. Matka měla až příliš odtažitý přístup, který mi připadal psychologicky zcela nepodložený. Zprvu to vypadalo, že budou žít jako sourozenci... To vše se změnilo v krásné prosté dialogové scéně, kdy se ONA zeptala JEHO: "Mi van?" (Copak). Načež ji po pár vteřinách políbil, my jsme však jen viděli, jak stojí na špičkách. Konec nám naservíroval drama drsnější, než by kdokoliv očekával, což mi potvrdil jeden divák, jenž je mě po opuštění kina zeptal (zapalujíc si cigaretu), jestli jsem z toho taky v takové depresi. Zatemnělá opilá venkovská mysl omladiny se projevila v celé své hrůze a nezastavila se ani před tím nejhorším. Napjaté nervy už při šikanovací melounové scéně dostaly zabrat na konci, který byl ale lehce rozmělněn záběry na želvu a la National Geographic. Plovací vesta na úplném konci charakterizovala celý film - krásná krajina, klidná, malebná, ale v ní vesta mrtvého.../MFFKV 2008/ (11.07.2008)

What a really weird and rare movie. Delta je opravdu velmi netradiční a podivný, stejně jako nesmírně originální a osobitý snímek. Izolace prostředí před okolním světem a styl života, téměř jak někde před staletími, vytváří nezaměnitelnou atmosféru. Kamerové zpracování se jakoby odcizuje od toho, co se na plátně děje, ale zároveň nám vše zprostředkovává přímo před zraky. Jakákoliv intimní, či důvěrná scéna mezi sourozenci probíhá mimo kameru a divák se tak orientuje pouze podle stínu, či obrysů. V celém filmu je zhruba asi 400 dialogů. V Deltě se totiž skoro vůbec nemluví. Říkala jsem si, jestli je vůbec možné, aby někde existovala podobná (pošahaná?) komunita, jako zde, a i kdyby, není přece možné, aby lidi spolu prostě vůbec nemluvili. Všichni furt jenom zírají:) Očekávaný závěr přichází a jsem ráda, že alespoň ta želvička má naději na lepší zítřky:) (30.04.2017)

Dělá mi dobře, když vidím (a zde i slyším), jak dobré věci vznikají v zemi, se kterou jsme ještě nedávno sousedili. V Maďarsku se filmům vždycky dařilo, ale v poslední době je možno jejich kinematografii - co do formy i obsahu - srovnávat v rámci Evropy jak se skandinávskou, tak s ruskou... A pokud se právě tento film něčím liší od standardních schémat očekávání, pak tyto "chyby" je možno právě tak považovat ze "přednosti". Fauna, po prvním mystickém objetí, při němž si nejprve musí odložit zástěru potřísněnou prasečí krví, si velice rychle zvyká na změnu životního rytmu - z hospodského ruchu do zádumčivého a meditativního pojetí Mihailova života. Samota a odloučení se jim mělo stát údělem. Pokus o smíření při oslavě glajchy mohl jen eskalovat xenofobní náladu vesnické omladiny... A navíc: bylo to moje první a velice příjemné setkání s Lajkó Félixem... (01.05.2015)