Režie:
Wim WendersScénář:
Wim WendersKamera:
Franz LustigHrají:
Campino, Dennis Hopper, Giovanna Mezzogiorno, Jana Pallaske, Milla Jovovich, Sebastian Blomberg, Lou Reed, Melika Foroutan, Udo Samel, Anna Orso (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Finn Gilbert (Campino), úspěšný německý fotograf, který žije život na plné obrátky. Změna však nastane, když jen zázrakem unikne smrti při autonehodě. Od té chvíle ho pronásleduje záhadný muž (Dennis Hopper). Finn ve snaze změnit prostředí odjede do Palerma, ale i tam ho tajemná postava dostihne. (Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.))
Videa (1)
Recenze (47)
Smysl života Wima Wenderse. Pan Režisér v první půli filmu inscenuje příběh světoznámého fotografa, a tak logicky nabízí divákovi především vizuální orgie a naprosto úžasnou kameru Franze Lustiga, reflexí vyprázdněnosti života světotoznámé celebrity svým vyzněním a náladou asi nejvíce připomíná podobně laděný snímek Sofie Coppoly Odnikud někam, příjezdem do Palerma se ale film dramaticky láme do uměle romantické polohy a ódy na velké umění, které je zcela zjevně metou tvorby jak hlavního hrdiny, tak především samého Wima Wenderse, ta úporná snaha obou ale hraničí tak trochu s křečí... Wenders si jako etablovaný tvůrce může dovolit mnohé (třeba zhmotnit zpěváka Lou Reeda v jedné z Finnových vizí), stejně jako jeho hlavní hrdina má ale zřetelnou krizi inspiračních zdrojů. Přesto jeho úžasný cit pro vizuální stránku filmového díla, stejně jako urbanistické cítění a explicitní náklonost pro prostor velkoměsta (viz některé jeho předešlé snímky) dělá z Přestřelky v Palermu silně nadprůměrný film, možná sice ne námětem, ale rozhodně svým zpracováním... ()
Jakožto žena musím uznat, že Campino dokáže hrát očima a má na chlapa pěkný, dlouhý nohy.Vlastně to byl zajímavý film s krásnou kamerou, překrásnou Sicilií, kde se čas jakoby zastavil, ale přitom stále plyne a vy si najednou uvědomíte svoji smrtelnost, ale možná je to vysvobození. Pro fotografa Finna určitě byla vykoupením z jeho povrchního života.Slyšíte ten ptačí zpěv, co se line s rozbřeskem otevřeným oknem do starého domu po babičče...rozvláčný, snový film o depresi života, ovšem s nadějí na vykoupení. ()
Je to absurdní, děsivé nebo naopak veselé, když sama Smrt promluví o tom, jak má ráda život? Trošku jsem překvapen, k jakým „divným“ filmům se Wim Wenders jako režisér přesunul v novém tisíciletí a ač jsem se spočátku během více scén obával, že mě zase novodobý Wenders úplně mine, naštěstí to tentokrát bylo značně lepší, než v Million Dollar Hotelu. Ani nemůžu napsat, že bych byl zklamán nebo žebych se nudil, mysteriózně laděný děj s fantaskními i romantickými prvky mě tu značně upoutával, došlo i na poetické momenty (byť jako celek jsem Přestřelku v Palermu vnímal coby výrazně méně poetickou oproti mnoha starším Wendersovým snímkům) a bohatý soundtrack v rámci původní i využité hudby pomáhá dotvářet skvělou atmosférou. Vůbec se mi líbila tradičně výborná práce s kamerou i zvukem nebo časté propojení formy s profesí fotografa (včetně stylových závěrečných titulků, doplněných o fotografie „z dílny hlavní postavy“). Asi bych měl z filmu výrazně silnější zážitek, kdyby na mě představitel hlavní role nepůsobil po většinu času tak totálně nesympaticky, aniž bych k té nesympatii v rámci filmu a charakteru postavy vlastně našel pevný důvod. Tím pádem se mi nedařilo příliš do duše, problémů a situace Gilberta pohltit a dostat, s filmem díky skvělé atmosféře to naštěstí probíhalo lépe, ale až do zjevu krásné Flavie jsem trochu bojoval s pocitem značně odtažitého prostředku. Klady nad zápory jednoznačně vyhrály a v rámci artových filmů z posledních 15 let nemám problém hodnotit Přestřelku v Palermu díky osobitým kvalitám jako mimořádně povedený film, byť na zážitky z toho nejlepšího z Wendersovy tvorby se u mě nechytá a moje slabší 4 hvězdičky jsou tu těsné. [75%] ()
Vidět "Palermo Shooting" přímo v Palermu se mi jevilo jako moc dobrý nápad, prostě trefné. Ovšem opět jsem tím porušila léta budovanou tradici, že filmy a odborné texty na dovolenou nepatří. Každopádně jde o první film Wima Wenderse, který jsem viděla najednou, u kterého jsem několikrát nezaspala nebo který jsem neprospala celý. Vtipně vybraný, přirozeně bilingvní, známý německý rocker v hlavní roli není překvapivě dobrý, on prostě výborný je. Stejně tak kamera, soundtrack a všechny ty bergmanovské a antoniovské odkazy. Čistá radost, tím spíše doma, zopakovaná na slušném prostoru, který art kino vyžaduje. Hloupý český překlad názvu komentář nezasluhuje. ()
Ve svém novém filmu režisér Win Wenders mírně navazuje na filozofické myšlenky Nebe nad Berlínem, žel bez ujasnění formy i obsahu. Film vypráví o fotografovi, který cestuje Evropou a přemýšlí o smrti. Bojí se jí, přemýšlí o ní a snaží se jí zbavit retušemi krásných míst, jež vyfotí. (Zde musím varovat všechny, kteří četli text děje na obalu DVD - je to blábol, vážení který se skutečným filmem má společného asi jako Iron Man se Štaflíkem a Špagetkou.) Jeho putování, příhody a myšlenky jsou variabilní - jednu chvíli máte pocit Wendersovy geniality, jindy si říkáte, že ten dědek už je totálně senilní. Podobně je to s kamerou - úžasné záběry vystřídá sem tam neuvěřitelná selanka. Co však sedne, a asi bych si i koupil, je soundtrack. Hudba k filmu je vybraná velmi precizně a zaskakuje tam, kde Wendersovi došly filmařské prostředky. Disk samotný načíná protipirát, trailery na filmy Milk, 12, Půlnoční vlak, Zázraky se nedějí, reklama, jinak žádné bonusy. ()
Galerie (13)
Zajímavosti (4)
- Režisér Wim Wenders natočil snímek ve svém rodném Düsseldorfu. (Caelos)
- Film byl věnován dvěma režisérům, kteří zemřeli ve stejný den v době jeho vzniku: Michelangelo Antonioni a Ingmar Bergman (30. července 2007). (WernerDMZ)
Reklama