Půlnoční polibek

Správných "poctivých" indie až za humna není nikdy dost. Námětově se vracíme k Linklaterově božské dvojici nebo k teen provedení Rande na jednu noc, ale vše dostáváme v mnohem nezávislejším podání (digitální kamera mi pila krev) se skvěle padnoucími herci a trochu větším dramatem než od podobných filmů očekávám. Ale funguje to překvapivě i po té romantické stránce. 75 % (21.02.2010)

Nic moc konverzačka s absolutně příšerným obrazovým doprovodem. Něco tak hrozného jsem viděl naposledy v rámci Noci filmových nadějí IV (edit: konkrétně od tohohle: http://voyo.nova.cz/multimedia/noc-filmovych-nadeji-iv-vsechno-si-nekoupis.html?s=3 ), i studiové pohádky ČT vypadají stokrát lépe. Má to vizuální kvality home videa, ale už ne styl, kvůli čemuž (plus ještě plochým postsynchronům a minimu ruchů) jsem měl většinu času nepřekonatelný problém se do toho alespoň trochu ponořit a místo toho jsem vnímal to amatérské natáčecí pozadí. V určitém směru je to velmi progresivní film o filmu, kdy oproti zažitým konvencím nenahlédneme ani na okamžik do zákulisí. Ale je tam pořád cítit. A má to hodinu čtyřicet. Ufff. O to víc smutné, když si člověk uvědomí, co všechno filmaři zvládli v těch cca šesti minutách, co měli k dispozici v Paris, je t'aime. Nejlepší scéna je hned ta úvodní, doporučené shlédnutí zhruba- 00:00:00 - 00:06:00, 00:12:55 - 00:13:00, 00:13:18 - 00:14:10, 00:33:00 - 00:39:07, 01:07:30 - 01:09:53, 01:23:50 - 01:33:48. Dohromady cca 25 minut. Viděna barevná verze. (27.02.2011)

I jednoduché, navíc tisíckrát odvyprávěné příběhy se dají zpracovat originálně a Půlnoční polibek patří k té menšině snímků, která umí pozitivním způsobem překvapovat. Dokáže být nekonvenční a provokativní jako rané filmy Kevina Smithe, volí černobílou kameru a umí s ní vykreslit zajímavou atmosféru, je schopný nabídnout neokoukané herce, co dokážou zaujmout. A co je nejdůležitější, není umělohmotný a mělký. Těm postavám jejich myšlenkové pochody a rozhodnutí věřím, jakkoliv Sara Simmonds v prvních minutách překypuje takovou dominancí a sebestřednou arogancí, že bych na Wilsonově místě záhy odešel středem. Půlnoční polibek je hořkosladká romantika o citovém zrání ve stínu hollywoodských studií natočená v duchu těch nejlepších tradic americké nezávislé scény. Celkový dojem: 80 %. (10.04.2015)

Naprosto ukázkový příklad amerického nezávislého romantického filmu. Půlnoční polibek je opět hodně ukecaná záležitost. Minimum komparzu a lokací. Hlavní je filozofování hlavních postav a jejich slovní přestřelky. Celkový dojem z filmu se snaží umocnit jeho černobílé provedení, které v mých očích výsledný dojem spíše kazí. Rozhodně se dá říci, že zde máme originální kousek pro náročnější publikum. (09.10.2016)

"Na každém konci je krásné, že něco nového začíná." Horečka silvestrovské noci pod přikrývkou spontánnosti. Rande naslepo. ONA a ON od úsvitu do soumraku. Dva samotáři, vandrovníci proplétající se městem andělů v nestřeženém, rozverném, přímočarém, jiskřivém i mazlivém rytmu konverzačního menuetu. Drápance v srdci rozjitřené, na jeden den zahlazené. Čekání na půlnoc, na magii času odvátého/přivátého. Ještě než se čas půlnoční nachýlí, šumivý sekt vychladí, chvíle vytouženého polibku se naladí a druhý dech doušků čarostřeleckých se osmělí. Banket polibků a citů přicházejících po špičkách. Tady a teď, zítřky nechme stranou. Milenci jednoho večera. Smeč romantickým ideálům. Euforicky zaslíbené, skromně nekonvenční, nezávisle občerstvující... a Wilson je ten pravý drahoušek k půlnočnímu nakousnutí. :-) (13.07.2014)