Sherlock Holmes

You know my methods. Apply them. Trochu Brokeback Baker Street. Doyleovské přízraky staré dobré Anglie. Známé a účinné detektivní pasti. Špetka robustního, zpomaleného Rockyho. Subtilní humor a povinné holmesovské propriety. Londýn v mlze. Dedukce, obstrukce, rekonstrukce. A zpovykané charisma toho zatraceného Downeyho, který ve mně zašlapal nesmělé výtky oddaného holmesologa. S Judem Lawem mají mezi sebou tolik náboje, jako kdyby stáli uprostřed Menlo Parku. A ačkoli zasloužilý čtenář vidí od počátku onu krimitrojčlenku jak na papíře, napětí to Ritchieho akční verzi muže s houslemi nijak neubírá. Logika je totiž neobyčejně dobrodružství. Coby čtenář klobouk dolů, coby dívka ruce nahoru:) 90 procent. P.S. My zasloužilí doyleovci víme, že obecná představa Sherlocka coby páprdy s lulkou je ACD předloze vzdálená rozhodně víc než zemitě chlapská Ritchieho reinkarnace, a v podstatě si myslím, že jde o nejvěrnější adaptaci vůbec. (18.12.2009)

Je fakt, že kdo na princip nespolehlivého vyprávění nepřistoupí hned od počátku a nenechá se unášet iluzorní realitou, tomu se může zdát film poněkud stereotypní a nudný. Robert Downey Jr. (film od filmu ho mám raději) zde představuje totálně racionálního a poněkud sociálně bezohledného Sherlocka Holmese a Jude Law jeho věrného pomocníka, válečného veterána a "vyléčeného" gamblera dr. Johna Watsona. Právě racionalita pravděpodobně odděluje Holmese od většiny publika. Toho, kdo se nechá unášet vyprávěním a zmást se černou magií, pak o to víc překvapí závěr, který Sherlock svým postojem proklamuje vlastně celý průběh filmu a svým silným vrozeným citem pro pozorování à la Mentalista se staví do pozice téměř "vševědoucího", určitě ale o krok napřed jdoucího než je sám divák, který se o průběhu dané scény (akce) dozvídá až zpětně za pomoci krátkého dovysvětlujícího flashbacku (často o nějaké skryté fintě či triku). To je jeden z prvků, který ozvláštňuje celkem přehledné a vyvážené vyprávění. Vzhledem k častému opakování tohoto aspektu může střední část filmu poněkud nudit, nicméně charisma hlavní dvojice na tuto skutečnost dává rychle zapomenout. Druhým z prvků jsou krátké flashforwardy při detektivových boxových vsuvkách, kdy jako zkušený bijec nejdříve ve zpomalených záběrech názorně ilustruje dopady různých úderů na protivníkovo tělo, jeho přemožení a následné zdravotní komplikace a poté jde do pravé bojové akce. Vzhledem k humornému tónu filmu se mohou zdát být tyto vsuvky jako matoucí (Holmes dostane nakládačku), nicméně není tomu tak. Moderní akční háv a další žánrová oscilace zasazené do období britského impéria druhé poloviny 19. století jsou zjevné, inspirace forenzními vědami z mnoha seriálových řad Kriminálek také. Guy Ritchie natočil povedenou poctu literárnímu hrdinovi sira Arthura Conana Doyla, vzkřísil skomírající filmy o době panování královny Viktorie. Anglii při vrcholu průmyslové revoluce zobrazil sice jako prosperující, ale plnou špíny, korupce a zločinu. Právě proto nemohl být Sherlock Holmes zobrazen jako uhlazený elegán a gentleman, ale jako tvrdý, poněkud asociální a vše přeživší jedinec (s dýmkou v ústech samozřejmě). (16.01.2010)

Guy Ritchie je jedním z těch režisérů, kterým přiznávám vysoké kvality, ale jejichž filmy mě nechávají chladným. A když to trochu přeženu: Sherlock Holmes mě přímo zmrazil. Nenudil jsem se, nebavil jsem se ... prostě jsem ho jenom viděl a dál už mě vůbec nezajímá. Vypouštím z hlavy, že existuje. Sherlock. Guy. (20.01.2010)

Guy Ritchie nabízí uspokojivou detektivní jízdu s výbornými akčními scénami (a kulervoucími výbuchy ve zpomalovačkách!), kterou krom nevýrazné zápletky kazí hlavně přílišné otálení s odklonem do temnějších vod, podfinancované triky ve velkých scenériích a nedotažené konverzační duely Holmese a Watsona. Po tom, čím chce nový Sherlock Holmes být, se pátrá zbytečně dlouho, když se ale všichni konečně dohodnou, celý případ s restartem začne dávat smysl. A promění se v zatraceně zábavnou podívanou. 7/10 zaokrouhlených nahoru, protože dojmy se naštěstí s odstupem zlepšují :) P.S. Zimmer těžce válí [novinářská projekce s Londýně] (16.12.2009)

Je fajn, že i když se hollywoodské pozlátko snaží Guye Ritchieho semlet svými nejohranějšími triky (odhadnutelné dějové piruety, vývoj postav), je to pořád ten osobitý, lišácky vychytralý filmař, který i z banální detektivní zápletky vyždímal v rámci jejích možností úplné maximum (boxerský zápas, zpětné vysvětlovačky). Hlavním hrdinou ale (oproti trailerům) není Robert Downey jr., nýbrž Jude Law, který i přes nevděčnou úlohu suchého přicmrndávače tasí elegantní bonmoty i tvrdé pěsti a paradoxně jsem si jej užíval o kapku více. Strong i McAdams nevýrazní díky minimálnímu prostoru i celkové opomenutelnosti v ději (ano, u Stronga jako hlavního záporáka docela slabina). Kladné pocity přesto převažují, hlavně díky tempu, celé té svojí osobité auře a velmi netradiční, ale výborné Zimmerově práci. Těším se na dvojku. (14.01.2010)