Mladí rebelové

Končí osmdesátá léta v Evropě a začíná cosi revolučního. Revoluční změny se dějí i v životě Jarleho. Vzdor, punková kapela, první dívka, první tráva...a ještě něco zcela nového a nečekaného. Nový žák, tak zcela jiný, než je Jarleho svět, ale ta jinost je při tom tak lákavá a svůdná. Sotva Jarle navázal svůj první milostný vztah s Kristinou, už aby pochyboval o své sexuální orientaci. Ale všechny otázky se jednou zodpoví a po krásné době sedmnácti let zbyde jen sladkobolná vzpomínka. (18.02.2010)

Žijí v době, které nerozumí, používají slova, kterým nerozumí, a prožívající emoce, kterým nechtějí rozumět. Výpustným ventilem z té doby, slov a emocí je hudba (i když té zjevně taky moc nerozumí). Docela zajímavý snímek, dost dobře natočený, ale na můj vkus moc málo vtipný a místy obsahově nic neříkající, až jsem mu z toho zase pro změnu nerozuměla já. Každopádně už vim, co to znamená norsky "kug". (18.12.2011)

Perfektní! Já jsem tu dobu trávil ve stejným věku na druhé straně té hroutící se zdi. Měl jsem trochu jiný starosti, v porovnání s tímhle klukem vlastně žádný. A to se mi na tom právě líbilo, že jsem tomu jeho problému uvěřil a porozuměl. Že jsem uvěřil a porozuměl tomu, jak s ním nakládal, a jak ho nakonec "řešil". Ten film byl od A do Z uvěřitelnej. A to na filmech miluju- pocit, že sleduju příběh někoho skutečnýho. Že mi ho někdo vypráví za pomoci obrazů a slov, a já za tím vidím třeba jako v tomto případě trápení dospívajícího kluka, kterej na maloměstě zjišťuje, že je možná homosexuál. Do toho ta parádní muzika, jeden song vedle druhýho dokonale znám. O Jesus & the Mary Chain se mluvilo v momentě, kdy hráli Stone Roses. Nepovažuju to ale za chybu a nenašel jsem tam žádnou jinou. Líbilo! (03.03.2016)

Finální scéna se střihovou retrospektivou, kdy Jarle sedí v autobusu, který mu na úplném počátku příběhu ujel, a jeho poslední pohled do divákových očí za zvuku Love Will Tear Us Apart od Joy Division je dokonalým zakončením v jádru křehkého filmu o neklidném dospívání v chladném Norsku. Hudba zahrnuje mnoho žánrů - od originálních punkových nahrávek MRB až po již zmíněné Joy Division a synthpopové Japan v čele s Davidem Sylvianem - přičemž dohromady tvoří nečekaně harmonický soundtrack. Nenápadná kamera, prostá složitých vizuálních excesů, už jen dokresluje kvalitu téhle seversky chladné podívané. (27.01.2009)

Jedna z nelepších teen komedií, které jsem kdy viděl. Umí jak pobavit, tak i náležitě přitvrdit a není vůbec umělá. Kromě skvělých herců a chytrého scénáře musím vyzdvihnout i výborný soundrtack od několika různých skupin. Pod prohlášení, že za Katrin by byla jedna z postav ochotna obětovat svou ruku, bych se klidně podepsal. Velice mě potěšilo i to, že jsem hlavního herce potkal hned den po premiéře, ale k hodnocení filmu se to nijak nevztahuje :-) (11.07.2008)