Mladí rebelové

Snad nejpůsobivější vyznání lásky, které jsem ve filmu (i v životě) zažil. 1) Klíčovým slovem tohoto filmu (určitě ne komedie) je nejistota - politická (kolaps berlínské zdi symbolizuje konec doposud přehledně uspořádaného světa), ekonomická (ztráta zaměstnání jako zpochybnění víry v kapitalismus - vítěze studené války), hudební (punk rock amatérské, mezi námi dosti mizerné, úrovně versus synthpop), sociální (chybí pevná rodinná vazba na otce i dostatečná sociální adaptabilita na přátele), sexuální (překvapené zkoumání homosexuálních pocitů) a konečně i společenská (bouřlivá reakce jasně svědčí o nepřijatelnosti stejnopohlavního vztahu v ne tak malém norském městě na konci 80. let - Stavanger je o něco větší, než Liberec). 2) Šestatřicetiletý režisér Stian Kristiansen pojal svůj celovečerní debut se záviděníhodnou lehkostí a samozřejmostí. Stejně starý autor knihy heterosexuál (sic!) Tore Renberg ze Stavangeru napsal i scénář, režisér si pak rovněž ze Stavangeru vybral hlavní herce, z nichž 25letý Rolf Kristian Larsen (zrzek s příšerným dobovým sestřihem Jarle) hraje obdivuhodně přesvědčivě. 3) Použití nenápadných tělesných dotyků v kombinaci s chladnou seveřanskou odtažitostí a skvělou mimikou působí až elektrizujícím dojmem. 4) Absence didaktického všeuzavírajícího konce je v souladu s ústředním motivem nejistoty a současně umožňuje, aby si divák do viděného promítl vlastní názory, postoje a životní zkušenosti a tím si film subjektivizoval. Snímek totiž není jen o homosexualitě, jde o hledání svého místa ve světě, hledání, kterým si prošel každý z nás, i když ne u všech to muselo mít podobný průběh. (05.12.2010)

Končí osmdesátá léta v Evropě a začíná cosi revolučního. Revoluční změny se dějí i v životě Jarleho. Vzdor, punková kapela, první dívka, první tráva...a ještě něco zcela nového a nečekaného. Nový žák, tak zcela jiný, než je Jarleho svět, ale ta jinost je při tom tak lákavá a svůdná. Sotva Jarle navázal svůj první milostný vztah s Kristinou, už aby pochyboval o své sexuální orientaci. Ale všechny otázky se jednou zodpoví a po krásné době sedmnácti let zbyde jen sladkobolná vzpomínka. (18.02.2010)

Trošku mi ten film připomněl nedávno viděný český film Občanský průkaz. Vlastně je to i na stejný způsob. Jediné co mi v tom filmu ale chybí je humor. Přitom ten film by měla být komedie. Takže i když je příběhově zasazen do zajímavých událostí, ve skutečnosti je to naprosto průměrný film, který mě zaujal snad jenom dobou a muzikou v ní. (26.10.2010)

Ano, hubertus, menčestráčky a vyťahaný svetrík zo sekáču, dlhé mastné vlasy a vo walkmene PJ Harvey, The Stone Roses alebo Sonic Youth... takto som fungoval v 93 ťom aj ja a vtedy by som toto možno hodnotil aj ináč, ale teraz som už starý, škaredý a blbý a film, v ktorom sa to iskrí zateplovacími pohľadmi už nejako moc nezvládam. Takže tie dve hviezdičky sú výnimočne len za pár vtipných hlášok a tú jeho prenádhernú buchtu , na ktorú som sa nevedel vynadívať ! (19.07.2011)

Finální scéna se střihovou retrospektivou, kdy Jarle sedí v autobusu, který mu na úplném počátku příběhu ujel, a jeho poslední pohled do divákových očí za zvuku Love Will Tear Us Apart od Joy Division je dokonalým zakončením v jádru křehkého filmu o neklidném dospívání v chladném Norsku. Hudba zahrnuje mnoho žánrů - od originálních punkových nahrávek MRB až po již zmíněné Joy Division a synthpopové Japan v čele s Davidem Sylvianem - přičemž dohromady tvoří nečekaně harmonický soundtrack. Nenápadná kamera, prostá složitých vizuálních excesů, už jen dokresluje kvalitu téhle seversky chladné podívané. (27.01.2009)