Walk Don't Run

"Od sedmi pětatřiceti můžete mít koupelnu celý den pro sebe." "Co tam budu celý den dělat?" Rozloučení Caryho Granta se stříbrným plátnem by si zasloužilo větší pozornost než dosavadní dvě hodnocení. Sám jsem se neodvažoval očekávat příliš, ale je to velmi slušný film. Cary hraje velkoprůmyslníka sira Williama Rutlanda. Přiletí z Londýna do Tokia, kde se za synchronizovaného klanění členů vedení hotelu dozví, že probíhající Olympiáda je stála všechny pokoje. Ani na britské ambasádě se nepřetrhnou, aby mu sehnali bydlení, takže když už vejde do obydlí upjaté slečny Chris, za nic na světě se nedá odbýt jejími námitkami, že inzerátem hledala spolubydlící ženského pohlaví... To, že se Grantovi podařilo konečně nehrát milovníka, ale rozverného dohazovače Samanthy Eggarové a Jima Huttona, má svá pro a proti. Pozitivní je, že se mu v obehraném schématu "nenáviděli se-poznali se-zamilovali se-nepohodli se-usmířili se" nabízejí situace, které ho nezavazují k žádné lyrice, ale spoléhají téměř bezvýhradně na jeho komediální šarm. Ten romantický balast nesou na svých bedrech pouze dva neokoukaní herci, z nichž zejména Eggarová netrpí rozpaky před Grantovými šedinami a je mu rovnocennou partnerkou. Jim Hutton, architekt a budoucí účastník běžeckých závodů v Olympijských hrách, má spoustu dobrých replik, ale málo osobního charismatu. Jako romantický hrdina je OK, ale jako partner v konverzačním mariáši se těm dvěma nemůže rovnat. A právě v tom je možná háček, protože člověk tu holku stejně podvědomě přeje tomu starému lišákovi. :-) Jinak nemám výhrady, je to milá stará komedie s krásnými exteriéry a Cary Grant nepochybil, jako ostatně nikdy. 80% (27.06.2010)

Myslím, že to, že je Walk don't run mojím 33. filmom s Carym hovorí samo za seba. Nech už bol za plátnom akokoľvek nepríjemný a podivný, či už preferoval chlapcov (a veľa chlapcov jeho) alebo slečny a nechal si platiť za svoj podpis...no, ehm, to posledné som asi mohla vynechať. Aj tak ho žeriem v úplne každom filme - obrazne povedané, hlavne si to nepredstavujte. Budem sa opakovať, keď poviem, že bol stvorený do úloh komediantov, prišla som vďaka nemu uleteným, romantickým filmom znovu na chuť a nikto po roku 1966 ho v komédiách nevie prekonať. A mohla by som pokračovať. Naozaj netreba utekať, tento film je pozvoľný, jednoduchý, miestami decentne vtipný a úplne to stačí. Ak vás zastihne v správnej nálade, budete veľmi spokojní. Cary sa nemohol rozlúčiť elegantnejšie. (01.01.2017)

Báječný retro relax s mnoha vtipnými momenty a skvělými herci. Nějak mi hlava nebere, že film s Grantem má tak málo hodnocení a důsledkem toho je i nedoceněn. Situacemi a příběhem se pro mě film vyšplhal na mimořádně silné 4 hvězdy. Já se prostě náramně bavila a dost pravděpodobně si to v budoucnu zopakuji. (13.11.2011)

Perfektní zvedák nálady a pro mě jeden z těch filmů, na které náhodou narazíte, zakoukáte se a velice mile vás překvapí. Jako obrovský fanoušek Caryho Granta jsem v závěrečné scéně uronila nějakou tu slzu, neboť se jedná o rozloučení tohoto kouzelného, sebeironického a šarmantního pána se světovým filmem. Ách jo :) Zde jej nevidíme v typické romantické roli, ale v roli sympatického sira Rutlanda, který v Tokiu během Olympijských her pomáhá puntičkářské a příliš organizované upjaté dívce a mladému trochu zvláštnímu olympionikovi (a architektu), aby si uvědomili, že se do sebe vlastně zakoukali. Scéna s ranním časovým rozvrhem, která zde byla mnohokrát zmíněna, mě také velmi pobavila. Stejně jako Caryho lezení po balkonéch a oknem vystřelené gaťata :) :) pozn. herec jež hraje mladíka je Jim Hutton, otec Timothyho Huttona (který hrál třeba ve Francouzském polibku). (02.11.2016)

Poslední snímek, v němž hrál Cary Grant, je variací na Veselou tlačenici s Charlesem Coburnem z roku 1944 a lze jen litovat, že se jím hlavní protagonista (v roli britského aristokrata a průmyslníka) s filmem rozloučil, protože snad v každém záběru doslova září a ústřední hrdinka, majitelka bytu, stejně jako její budoucí nápadník odehrávají své party v jeho stínu. Ani Grantovi slabší spoluhráči ale film nepotápějí, protože ten je vystavěn na zdařilém a zábavném scénáři, který zvlášť vtipně absorbuje japonský kolorit. Přesto bych přál tomuto mistrovi sebeironie nějakou jinou a pozdější příležitost k ukončení kariéry než tuto trochu zblázněnou komedii, a nemuselo by přitom jít o romantického milovníka – jak prokázal například v Hitchcockově geniálním thrilleru Na sever Severozápadní linkou nebo ve válečném filmu Dalmera Davese Směr Tokyo, dokázal věrohodně zvládnout i typově jiné postavy. (27.11.2021)