Letiště nepřijímá

Nevím, kdo a proč tenhle film odepsal před tím, než jej vůbec viděl, v každém případě pravda je na opačné straně. Na konec padesátých let až nezvykle vyspělé psychologické drama, jež si v mnohém nezadá se soudobou zahraniční produkcí, v českém kontextu výjimečné i atraktivním prostředím ruzyňského letiště a především umně vystavěným milostným trojúhelníkem, nesoucího všechny znaky moderní filmové tvorby. Zrazený Josef Bek, osamělá Irena Kačírková, nerozhodný Vladimír Ráž. A probudivší se Pavel Kohout, který od thymolinových úsměvů gottwaldovské mládeže přešel ke komorním příběhům opravdových lidí. Pro aviatiky naprostá povinnost, pro laiky zajímavý vhled do duše pilotů. (15.03.2012)

40% — Takový mírně nudný psychologický film z konce 50. let. Navzdory jisté poplatnosti době vzniku, ať už v politické nebo technické rovině, vlastní příběh není tak špatný. Samozřejmě, že chápaví nadřízení soudruzi dají namistrovanému egoistovi, který je však kvalitním pilotem, lekci a on ji nakonec pokorně přijme a pochopí, kde je jeho místo ve společnosti. Ale ten „milostný“ trojúhelník (dva muži kolem sobecké ženy, která si je vychytrale obtočila kolem prstu) — schválně to píšu do uvozovek — byl docela zajímavý. Jen to bylo natočeno poněkud nudně. Jistou pikantérii vidím v tom, že scénář napsal Pavel Kohout a roli trochu slabošského „rozvraceče rodiny“ zahrál Vladimír Ráž, který před lety při natáčení Pyšné princezny Kohoutovi skutečně odloudil jeho tehdejší manželku Alenu Vránovou, což Kohout velice těžce nesl a snažil se to Rážovi zavařit na vysokých místech. Kdoví, co jej vedlo k napsání zrovna tohoto scénáře. (10.02.2017)

Trošku přízemní letecké drámo, se statickou a téměř prvorepublikovou kamerou a Irenou Kačírkovou nakašírovanou do podoby Giulietty Masiny. Snad bych řekl: film pro fanoušky letectví, neboť letecký benzín je z filmu cítit hodně a kamera často bloudí po pražském letišti a prohlíží si všechny ty létající stroje - snad právě tady dostal chuť pan Tau Šimánek projít se po křídle a Luděk Munzar udělat si papíry na letadlo, aby mohl sedět i za kniplem. Příběh samotný je tedy drámo, kdy námořníci nebe nejsou často doma a co se z toho všechno vyvrbí... "Co ta doba s náma dělá - že vám ještě nezakroutila krk." (27.08.2017)

Už je jasne vidieť, že je koniec 50tych rokov. Aj keď sovietske lietadlá sú " najlepšie" tak už tu nieje budovanie krajších zajtrajškov. Jasný milostný trojuholník , a milované lietanie. Josef Bek a Irena Kačírkoná , ukazujú, že boli v týchto rokoch veľkými hereckými hviezdami. Perfektne tu sekunduje V.Ráž. Pár takých bonbónkov, ktoré som si všimol : taxík na začiatku filmu , bola to Škoda sedan mala riadenie na pravej strane - a uloženie batožinového priestoru v TU 104, bolo perfekné, len také sietky nad hlavami Film hodnotím 55%. (01.10.2009)

Tenhle film už ztratil hodně ze svého jasu a slávy. Vzpomínám si, že v době svého vzniku to byl film velmi oblíbený. Námět nebyl až tak špatný, ale pokusil se skloubit oslavu náročného povolání pilotů dopravních letadel s manželskou krizí. Josef Bek byl nejlepší pilot našich aerolinií a měl létat na nejmodernějším tryskovém stroji. Jenže byl z dnešního pohledu workoholik, navíc však namyšlený a paličatý. Letadla pro něho byla víc než manželka,která samotu z tříměsíčního kursu létání na túčku v Moskvě vyřešila nevěrou se sousedem - pilotovým kamarádem a důstojníkem řízení letového provozu... Po návratu se to všechno nějak zamotalo do různých zápletek, z nichž vyšel náš paličák špatně z pilotního přezkoušení, postavil si hlavu a začal opravovat sousedům auta. Jenže pak si to rozmyslel a byl rád, že mohl létat aspoň na aerotaxi... Ve skutečnosti ten film byl dost nudný a herci to nezachránili. Slabší tři hvězdičky, za ty vzpomínky na dětství. (27.04.2017)