Světová invaze

„Sempre Fi!“ vesmírná verbeži s kolonizačními sklony aneb s puškou v ruce, s ohněm v srdci, uhání vpřed Mariňák.. Je otázkou, co člověk očekává od žánru invazní sci-fi. Jestli Rolandovy úchylné hrátky s laserovým paprskem odstraňujícím z mapy Washingtonu Bílý dům a jeho chrabrým vedoucím nekompromisně kropícím ze stíhačky roztahovačné zelené mužíky v létajících strojích nad rozvinutou standartou Spojených států nemimozemských a nebo něco více realistického, na omezeném prostoru a zasypané hromadou krvavé sutě. Byť s koňskou dávkou válečného patosu, všudypřítomného "join us" poselství US Army, kameramanem, co se bojí o místo, až se třese a scénářem, u něhož lze místy připsat autorství nadprůměrně inteligentní amébě z Jupiteru. A vůbec, tu patetičnost bych zase tolik nevyčítal, protože kdyby tato situace čistě hypoteticky nastala, tak bychom těm blonďatým, pihovatým klukům s výcvikem nakonec byli vděční, neboť námi hozený notebook a hrozba ubodáním propisovací tužkou za zpěvu písně: „Jednou budem dál“ by asi mimozemskou okupaci nezastavilo. Takže raději volím druhou možnost, už jen díky představě rande s Domina Latina M.Rodriguez, na které bych se dostavil v neprůstřelné vestě a azbestových trenýrkách a taky kvůli panu štábnímu Eckhartovi, který by mě donutil přestat nosit boty se zapínáním na suchý zip a láskyplně by se mnou modeloval plastelínové figurky z C4. Mimochodem, ono slavné: „Nachystejte mi uzenáče, na snídani jsem zpátky!“ z úst Eso Rimmera vlastně dostalo v kontextu s děním v tomto snímku zcela jiný rozměr. Teď už vím, že to paradoxně znamená absolutní klid pro kuchaře, neboť když je třeba zachránit vlast, potažmo matičku Zemi, není čas se cpát.. (28.03.2011)

It's propaganda. Dej se k americkým mariňákům protože jsou to ti nejlepší chlapi na planetě a John Wayne je na ně hrdej. SVĚTOVÁ INVAZE je guilty pleasure. Přes idiotský scénář, plný patosu tu máme zatraceně efektní akci, výbuchy, střelbu a záběry na nádherně rozbité Los Angeles. Srovnání s Crysis je rozhodně na místě. Jenom tu chybí nanooblek. Aaron Eckhart jako "pan štábní seržant" je takový Ten armádní Ježíš s lidskou tváří, který dělá nemožná rozhodnutí a je "hrdinný". Ostatní vojáci jsou tu od toho, aby (za něj) umírali a nebo s ním šli ještě do jedné poslední akce. Ano až takové klišé to je. Jenže to nevadí (vlastně je to neskutečný zdroj zábavy a úsměv z tváře téměř neslézá), navíc to všechno vypadá a zní tak dobře - Bryan Tyler moc pěkně podbarvuje hrdinské žvanění i kulometnou palbu. "Brzy zase budeš surfovat Simmonsi." (26.03.2011)

Vážně bych nevěřil, že to jde až tak podělat. Nezáživný mix District 9, Dne nezávislosti a Černý jestřáb sestřelen, který se svým vzorům ani nepřiblíží. Akce naprosto nezajímavá, silné momenty nikde a co dialog, to nechtěně komická hláška. Skoro tam jen chybí Nicolas Cage, aby se to naplno přehouplo do neúmyslné parodie. Podobně blbé a otravné, jako Skyline, akorát s větší porcí akce, ale zase s horším vyobrazením emzáků. Epic Fail. (10.03.2011)

SVĚTOVÁ INVAZE je formálně neuvěřitelně precizní dílo, které by se dalo prodiskutovávat dlouhé hodiny a analyzovat na mnoha stranách, ale pokaždé by se skončilo u toho, že každá složka filmové formy slouží k podpoření ideologické roviny. Jinými slovy: ještě nikdy nebyla zesílená kontinuita užita tak dobře k něčemu tak odpornému, jako se to stalo v případě této extrémně pravičácké (neplést s extrémní pravicí) náborobé agitky. Paul Greengrass naposled použil shaky-cam, aby z liberální pozice poukázal na to, jak média vytvářejí určitý obraz skutečnosti, na čemž se svou měrou podílí i kinematografická díla se svou schopností skutečnost přepsat. Jonathan Liebesman naopak shaky-cam zvolil pro dosažení větší uvěřitelnosti, kdy se nepolemizuje s tím, nakolik jsou věci nám prezentované prostřednictvím různých mediálních kanálů pravdivé. Od sebereflexivnosti se zde posunujeme k sebepotvrzování, což stvrzují vojáky v televizi viděné a následně v akci verifikované záběry mimozemské invaze. Vyprávění se řídí videoherní logikou (rychlé shrnutí výchozí situace, v krátkých medailoncích představeny postavy s minimální možnou psychologií a snadnou rozlišitelností díky jejich typizaci, postup po misích vstříc většímu počtu nepřátel, zatímco se za akce seznamujeme s fungováním světa), což má vést k maximální možné imerzi. Nemáme si uvědomovat celospolečenský dopad něčeho podobného, jak nasvědčuje jednak patřičně blockbusterově epická a nad obrazem dominující hudba Briana Tylera, jednak žánrová uvědomělost, kdy postavy vedou dialogy odkazující k jiným kinematografickým dílům a hereckým osobnostem, sebeironicky se porušují klišé (viz výbuch helikoptéry). Zastírá se tím, že zatímco pozornost odvádí svým netradičním uchopením jisté prvky, jiné - sloužící propagandě - jsou umocněny, až by zelený baret John Wayne zrudnul závistí, když na místo jednoho dítěte je jich rovnou několik, aby mohly být rekrutovány do armády (atd. apod.). Takhle bych mohl pokračovat do nekonečna, ale mám za to, že SVĚTOVÁ INVAZE se může zamlouvat jen třem typům lidí: 1.) zarytým republikánům, pro které jsou podobně historicko-politicky nemístné ZELENÉ BARETY Johna Waynea (u Liebesmana Vietnam nahradil Irák) pohádkou na dobrou noc; 2.) totálním ignorantům, kteří jsou necitliví vůči otázkám filmové formy a významů; 3.) jedincům s velice specifickým smyslem pro humor, kteří se dovedou podvratně bavit na úkor vložené ideologie, a přitom oceňovat vysoké estetické kvality (což o to, ŽID SÜSS je taky v mnoha ohledech z hlediska stylu pozoruhodný). Sorry, nespadám ani do jedné z výše zmíněných skupin. (29.03.2011)

Nejsem cílová skupina a už dopředu jsem věděl, do čeho jdu, takže nejsem nijak zklamaný. Nicméně jen kvůli tomu dávat vyšší hodnocení nebudu. Studená válka skončila, a tak je potřeba pro americké mariňáky najít nový cíl a důstojného soupeře, který by jim aspoň pár hodin dokázal odolávat. Nejde ani tak o to, že je to patetické, proamerické a bůhví co ještě, jde jednoduše o to, že je to na mě moc tupé, jednotvárné a předvídatelné. Jako teenager bych určitě nějakou hvězdičku přidal, ale takhle nemám pochybnosti. Podrobnější komentář - viz Marigold. Celkový dojem: 25 %. (19.04.2011)