Krajinka

Nebyla to krajina, spíš krajinka, nežili tam lidé, spíš lidičky a možná se nic z toho vůbec nestalo. Martin Šulík je zcela unikátní osobností současného slovenského filmu. Tak trochu zamyšlený snílek, tak trochu obyčejný venkovský „chalan“. Poeticky vypráví o prostých lidech s nadhledem sobě vlastním. Jednoduché, až prostoduché dialogy (-Ukaž cecky? -Co za to?) dokáže zarámovat nádherně stylizovanou vizuální stránkou, někdy na hranici grotesky, jindy dobového dokumentu. K čemuž mu velmi napomáhá snová kamera Martina Štrby, kontrastující s hravou hudbou Vladimíra Godára. Krajinku tvoří několik lidových historek, které ovšem nemají vypovídat ani tolik o době, jako o lidech, kteří ji žili („historky netvoří historii“). V tomto ohledu připomíná Hřebejkovy tragikomické návraty do minulosti (Musíme si pomáhat, Pelíšky). Hlavním problémem celého filmu je nesoudružnost. Všechny povídky sice spojuje místo, ne tak režisérovo nahlížení na ně. Stále smutnější ladění sice můžeme brát jako jistou formu civilizační sebedestrukce, ale jelikož nám vypravěčův hlas neposkytuje žádná vodítka, lze o tom skutečně jenom spekulovat. Krajinka v žádném případě není špatnou lidovou komedií, je to neobyčejně kouzelná mozaika lidských osudů, na které jsou nejkrásnější bohužel jenom segmenty, nikoliv celky. A minimálně tento dialog si z ní budu pamatovat navždy: -Dýchá -Má naopak hlavu -Měli bychom mu ji otočit -„křup!“ -Už nedýchá. 75% (31.08.2006)

Martin Šulík patří ke zjevení ve slovenské kinamatografii. Spolu se Zahradou a Orbis Pictus představuje Krajinka to nejlepší z porevolučních slovenských filmů. Drobné povídky využívající různých filmových stylů a žánrů od němého filmu, humoresky, komedie až po drama představují různou směsici lidských příběhů od úsměvných až po tragické. Vznik tak velice příjemný kousek k jehož kvalitě přispěla i výborná kamera Martina Štrby a příjemně vyladěná hudba Vladimíra Godára s nezaměnitelným hlasem Ivy Bittové. K uvedené zajímavosti přidám, že Peca není jediným nepředabovaným českým hercem. I Věra Galatíková zvládá velice dobře slověnštinu! (18.12.2014) Skoro po osmi letech a opět příjemné pokoukání. Kvalita je nadčasová. Jen těch zajímavých slovenských filmů za tu dobu přibylo. (2.11.2022) (18.12.2014)

Poeticko-mýtické filmové vyprávění Martina Šulíka, tam kde byl ale ve své předešlé Záhradě spíše poetický, převládá v Krajince spíš rys mýtický a tím se přibližuje k snímkům svého krajana Juraje Jakubiska či k dalším autorům tvořícím v duchu (jistě především autorsky osobitého) magického realismu... Podobné filmy: Nejasná zpráva o konci světa, Absurdistán, Ábelov čierny pes (21.11.2006)

Tak, ako ostala krajinka vo filme zabudnutá, ostal medzi slovenskými filmami zabudnutý aj tento skvost, pre mňa porovnateľný so Záhradou. Atmosféra, ktorej okrem iného napomáha Romančíkov veľmi príjemný hlas, či výborná kamera, je veľmi podmanivá a vďaka nej je každá jedna poviedka niečím výnimočným. Mne osobne do celku úplne nepasovala časť s hadom, vyzeralo to skôr ako nejaká poviestka zo stredoveku a nie príbeh z 20.storočia. Všetko ostatné je úžasné sledovanie a počúvanie toho, ako krajinka stráca svoju identitu a ľudia v nej sú postupom času čoraz viac strhanejší životom. 9/10 (27.06.2011)

Jako sled 8 kratkych filmu po sobe to nebylo spatne, nelibila se mi akorat povidka s Galatikovou, jinak vsechny mely svuj smysl a kolikrat i vtipnou pointu. Chybou vsak je, ze tyto povidky nepusobi jako celek a to hodne snizuje hodnoceni snimku. Pribehy se odehravaji na stejnem miste, avsak krome nediegetickeho vypravece a generacni navaznosti v podobe postavy Jiriho Schmitzera (coz je pri takovem mnozstvi postav velice malo) to divak nepozna. Chybi tam motivy, ktere ho k tomuto presvedceni spolehlive dovedou, aby se nemusel spolehat pouze na vypravecovy informace. Filmovy prostor je velice relativni a ukolem tvurce v tomto pripade melo byt ho divakovi co nejvice odrelativizovat, aby bylo mozno videt prave tu krajinku, ktere byl film zasvecen, a ne 8 puvodnich scenerii nekde z venkova. (30.08.2006)