500 dní se Summer

Máme tu další nezávislou romantickou komedii, která se podobá komornější verzi filmu Láska nebeská. Nabízí se nám tu skvěle natočený režijní debut, který obsahuje to nejlepší z romantických filmů, ať už je to zmíněná Láska nebeská. Ale obsahuje i spoustu "moudrých slov" ze seriálů jako je třeba How I met your mother (možná by takhle vypadal celovečerní film, kdyby se nenatočil seriál). I když by se mohlo zdát o kopie všeho možného, nepřihlížejte k tomu tak. Film má i skvělé postavy, které jen tak neuvidíte - rozumově vyspělejší náctiletou ségru hlavní postavy, která je možná ještě mladší než náctiletá. A přesto svoji roli odehrála na výbornou. Každá láska má dvě mince a aby jsme viděli obě strany, stačí nám k tomu právě 500 dní se Summer. (24.10.2009)

„Tohle jsi například napsal minulý týden: Rozvíjej se poupátko, nejmilejší z květů a ty, běhno, jdi do prdele." Už začátek naznačuje, že nepůjde jen o další tuctovou romantickou komedii a pocit skvělého filmového zážitku vydržel (alespoň u mě) až do úplného konce. U 500 dní se Summer divák sice nemůže čekat přímo záchvaty smíchu (i když několik kvalitních hlášek či situací rozhodně stojí za to), naopak, místy to je pěkně hořké (ve vážných polohách však snímek rozhodně neselhává), ale takřka po celou dobu se prostě musíte usmívat, protože na tenhle kousek se jednoduše moc příjemně kouká. Ústřední dvojice snad ani nemůže být lépe zvolená a já se v tom naivním snílkovi Gordon-Levittovi alias Tomovi v lecčem poznávám (a Zooey je…prostě úžasná Zooey, ostatně kvůli tomuhle filmu jsem si ji vlastně tolik oblíbil). Vizuální a technická stránka je parádní, zvlášť hudba je naprosto super (velmi přesně se také trefuje do momentální nálady dané situace) a pár vychytávek či dobrých nápadů, jako třeba úvodní titulky s ukázkou dětství obou aktérů, ozvláštňující načítání různých dnů/fází oněch 500 dní na přeskáčku, ze scén např. optimistické ráno "po" nebo "očekávané a realita", fakt stojí zato. A přestože si nemyslím, že by se film sám pasoval do role nějakého rozdávače životních pravd či co, je bohatý na spoustu trefných situací, které mají se skutečností zatraceně hodně společného (i to otřepané „Pro jedno kvítí slunce nesvítí.“ sem prostě sedí), a to je přesah, který se mi na něm moc líbí. Stejně jako ta neobyčejná ATMOSFÉRA a výborný konec spolu se závěrečnou dokonale pasující písničkou. Zřejmě jsem se nechal poněkud unést metáním superlativů na všechny strany, avšak 500 dní se Summer si je podle mého rozhodně zaslouží. Summer: „Už měsíce jsme jako Sid a Nancy.“ – Tom: „Sid ale Nancy sedmkrát bodl dýkou. Ne vždycky se shodneme, ale já nejsem žádnej Sid Vicious.“ – Summer: „Ne. Sid jsem já.“ (11.04.2011)

no bylo to teda hodne divny.... a to znamená (aspon v tomto prípade) UPLNE UZASNÉÉÉÉÉ!! Marc Webb, stejne jako Neil Blomkampf, natocil svuj prvni film a neni v silach cloveka, aby dokazal natocit neco lepsiho.. Takhle by mely vypadat vsechny romanticke filmy (a mozna nejen ty).. tenhle styl, jakym nekteri novacci toci filmy, beru vsemi deseti, vic takovych (a min makovych) Napadity scenar, skvele napsane a zahrane (nekdo by to nemusel vedet, takze rikam ano, dobre zahrat svoji roli je hodne dulezite) postavy (hlavne Summer MELA byt nominovana na oscara i kdyz hrala tedy poradnou bitch.. :-)), celkovy scenar museli scenaristi psat v dobe nejvetsiho rojeni Můz (ci jake havedi .-)), emoce vytazene na maximum, vsechno nasnimano tak skvele, ze se divak ani nemusi prilis snazit, a hned citi to, co Summer a Tom, animovane prvky vlozene primo do pribehu (ti ptacci byli rozkosni, sedivy svet... prazdny), vice casti obrazu (ta scena, kterou zminuje Cervenak je neco nevidaneho.. kvuli ni se budu muset podivat na film jeste nekolikrat, strasne tezce se v tom clovek orientuje.. aspon je jasne, ze kecy, ze se lide muzou soustredit i na 5 veci naraz, jsou kraviny :-)), nechronologicky dej (ano to tu uz bylo, ale spise v detektivkach, v romantickych filmech sem to aspon jeste nevidel), sceny bez mluveni, podbarvene uzasnym soundtrackem, dokumentarni vlozky (wow, velice zajimavy napad), komentator (ten mi jako jediny prisel trochu nadbytecny, v tech vlozkach ano, ale primo v pribehu ne..) a pribeh jednoho chlapce a jedne divky, kteri k sobe meli tak blizko (mozna) a pritom tak daleko (mozna). To vsechno roztazene na 500 dni... + genialni zaver... (ale druhej dil bych tedy radeji nezkousel..) musim rict, ze to bylo zdaleka revolucnejsi a chytrejsi (jo uznavam, chytrejsi neni zadna vyhra) nez Avatar.. nemohu jinak nez 10/10 PS: Hit-Girl je opravdu chytra holcicka a Lewit je zajimavy herec (s jeste zajimavejsi tvari a ocima), opravdu se podoba na HL (jen trochu jina postava).. A Marc Webb at toho Spideyho toci, od ted mu verim (taky proto, ze mi jedna scena strasne moc Spideyho - konkretne druhy dil, pripomenula.. zkuste najit, ktera :-)) PPS: k tim nominacim.. jak to, ze tenhle skvost nema ani jedinou blbou nominaci? akademici si snad delaj srandu.. (04.03.2010)

Film není ani příliš komedie ani romantický to především. Spíš by se o něm dalo mluvit jako o "vztahovém" filmu. Láska je tu jak pozitivní element, který nabíjí energií a dává člověku pocit, že vše je úžasné, tak negativní, který naopak může hodně bolet. Historie jednoho vztahu, kde se krásné momenty střídají na přeskáčku s depresí, je podána velmi zajímavě - nechronologicky. Jako když se člověk ohlíží zpět a znovu dokola se vrací k tomu co bylo: nejsou to souvislé vzpomínky v čase, ale momenty, které se nahodile cpou člověku zas a znovu do hlavy. Objevuje se tu spousta moc pěkných filmařských nápadů: cesta městem po první milování nebo srovnání očekávaného a skutečného patří k tomu nejlepšímu. Navíc oba hlavní představitelé skvěle hrají, především Joseph Gordon-Levitt je vyloženě vynikající. (27.11.2009)

Tenhle zkusím načat jako polemiku, abych se dostal k tomu, co bych k Summer řekl rád sám. Kolega Shadwell se tady rozhořčuje nad otupující a degradující ideologií mainstreamu a kapitalismu a vyprázděností očí Zooey Deschanel, kolega Subjektiv zase nad tím, že všechno co se v tomhle filmu objeví a zazní se snaží působit neotřele a nově, přičemž to vše už samozřejmě všichni známe z filmů starších, či z našeho vlastního života. Ačkoli s těmihle stanovisky do jisté míry souhlasím (s vyjímkou těch očí), myslím, že nejdůležitějším hlediskem u filmu je vždy celkový dojem, který na vás film (jeho příběh, pointa, obraz, zvuk, či v neposlední řadě herci), zanechá. A v tomhle případě mě těch pětadevadesát minut krátká projekce zanechala uvolněného, roztančeného, pobaveného, příjemně rozesmátého, lehce vystrašeného, dojatého, s příjemným mixem melancholických myšlenek balancujících na hraně cynického a romantického. Je to mainstream. Ale jestli si u takovéhohle snímku chcete stěžovat, kam jsme to jenom padli, jděte si rovnou hodit mašli. Lepší už to nebude. (A jestli jo, budu první, který rád uzná svůj omyl :) 90% (22.04.2010)