Snídaně u Tiffanyho

Knížka Trumana Capota se celá spíš než na příběh soustředí na zajímavou osobnost hrdinky Holly Golightlyové a na prostředí, kde žije. Je moc dobře, že to tak zůstalo i ve filmu, kde Audrey Hepburnová hraje něco, co by do ní jinak nikdo neřekl - suverénní dívku, která se ráda obklopuje výstředními věcmi a lidmi a okouzlujícím způsobem se prezentuje jako dáma velkého světa, třebaže nemá ani vindru. A to všechno v New Yorku, prezentovaném jako ideální místo k životu. Krása. Ale jistý rozdíl tu přece je. Film je film a je třeba přikrmit diváka i romantickou zápletkou. Ta v knize pochopitelně není, protože hlavním hrdinou a vypravěčem byl sám Truman Capote a ten dával přednost mužům. 80% (09.01.2006)

50% - Průměrná romantická polévka, která by bez Manciniho songu Moon River a krásy Hepburnové zanikla v moři scenaristicky zdařilejších veseloher. Přeceňovaný film s dosti nesympatickými hlavními postavami, kterým se od začátku prostě nedá fandit (jediný, kdo mi připadal aspoň trochu reálný, byl zde všemi nenáviděný Japonec odshora). Zklamání... (10.09.2013)

Adaptácia románovej klasiky Trumana Capoteho má punc jednej z najlepších romantických komédií. Na moje prekvapenie však film nie je ani moc romantický, ani veľmi vtipný. Typov ako Holly stretávam každý deň tucty a niekedy mám chuť takýmto pipinkám zakázať mať deti, aby ľudstvo napredovalo k vyššiemu priemernému IQ. I tak si film nedovolím odstreliť a to z dvoch dôvodov. Prvým je samozrejme dokonalá Audrey, ktorá mi liezla na nervy presne tak ako by ma jej postava rozčuľovala v skutočnosti. Druhým je skutočnosť, že niekto tým pipinkám musí ukázať aké je to uháňaňie boháčov úbohé, čo je pre mňa zároveň pointou i najsilnejším dojmom z filmu. Pointou a myšlienkou, ktorá však nanešťastie vyšumí do stratena vďaka sladkému there- must-be –a happyend koncu, pretože takto to vážení v živote týchto typov nechodí. 8/10 (09.01.2006)

Vzkaz od Sallyho Tomata: Hepburn tradičně jasno, Edwards polojasno, Peppard bezvětří a šedivá mlha.. Nebýt Manciniho a Moon River, kdo ví, kde by údajně jedna z nejlepších romantických komedií byla, protože já jsem v ní romantiky i humoru našel poskrovnu a navíc mi nesedl výkon představitele pisálka Fredouška, jenž pobíhal za Holly jako myší ocásek a honosil se pěšinkou, že by se na ní klidně vyhnuly dva žebřiňáky. No nic, snad alespoň ti dva nakonec toho zmoklého kocoura neumačkali. Příště raději ozbrojenou loupež u Tiffanyho a snídani na Seychelách. A třeba s Audrey.. (13.01.2010)

Rád bych zde vysvětlil, proč jsem tenhle film nikdy neviděl celý, až nyní (dokoukaný vyloženě na sílu), a proč mi přijde odpudivý. Především éterická Audrey tu hraje mimořádně extra nesympatickou dilinu (já vím, záměr). Připomíná mi fifleny z gymplu, které moc dobře věděly, že jsou neodolatelně lákavé pro své klučičí protějšky, a tak záměrně provokovaly, jen aby se dle svých slov "dobře bavily". Audrey tu přesně v tomto stylu předvádí neodolatelná kukadla, účesy, róby etc. (povrchní svět módy), ale z úst vypouští takové banality, že by se za ně styděl snad i začínající scénárista. Navíc příběh je tu doslova nulový. Komediální prvek - domácí pán hájící svoje práva na večerní a noční klid, je asi to nejlepší, co tenhle film nabízí. Ono vlastně není o čem psát, nezasmějete se a jestli se dojmete, je s otazníkem (já ne - není nad čím, ačkoli se filmaři snaží, seč můžou). Z celé filmografie Audrey Hepburn asi nejslabší film. Film, který mě vyloženě štve. (22.01.2023)