Dům z malých kostek

Pohled do minulosti ve vzpomínkách jednoho japonského staříka, který žije ve světě zatopeném vodou s patrovými věžovými domy. Snímek je natočen s citem a harmonií. Celý kraťas je doplněn krásnou a nenásilnou hudbou a zkrátka a dobře jde o unikátní snímek se zaslouženým Oscarem, který se kvalitou a hloubkou rovná Miyazakiovým celovečerákům. (14.07.2010)

Dům z malých kostek je čirá melancholie a nostalgie. Od grafického provedení, barevné palety, designu světa, přes příběh a hudbu — všechny tyto elementy přispívají k hořkosladké atmosféře, která z tohoto kraťasu sálá. Film vypadá díky své ruční kresbě nádherně — trhanou animací sice nijak neohromí, ale podle mě je tento umělecký záměr naprosto na místě. Na film se tedy krásně dívá, dobře sekunduje i hudební podkres v podobě něžného piana. Audiovizuálně tedy skvělá práce, přesně takovéto atmosferické filmy mám velmi rád. Příběhově je to pak emocionální jízda po horské dráze vystavěné ze vzpomínek staršího muže, který žije sám ve svém domě obklopeném vodou. Jak voda stoupá, je muž nucen si stavět další a další patra na svém příbytku, starší patra i vzpomínky se pomalu vytrácejí. Až do okamžiku, kdy muži až na dno spadne oblíbená fajfka a ten se pro ni ponoří. A odhalí vzpomínky, které už dávno stihly vyblednout, vzpomene si na blízké, kteří už tu nejsou. Film o pomíjivosti času mě vždycky dokážou emocionálně vychýlit, je to věc, o které můj mozek často přehnaně přemýšlí, když má pocit, že jsou věci až moc v pořádku. Ačkoliv to tedy pro mě není úplně nejpříjemnější téma, film jsem si užil. Svým zpracováním i myšlenkou mě zaujal. [Oscary 2008] (13.05.2021)

Melancholie nikdy nevoněla tak sladce. Příroda se rozhodla, že zaplaví Zemi přívaly vody, a lidé od té doby nepotřebují fotoalba. Místo toho může každý proplouvat svým životem dle nálady zpátky, tak, jak si ho postupně vybudoval. Zdá se to zvláštní, ale předešlá věta není metafora, a tento výborný kraťas nelze než doporučit všem ostatním, aby se o tom přesvědčili na vlastní oči... Ploutve s sebou! (03.04.2010)

dojemný snímek se silnou nostalgickou atmosférou o hledání a oživování zašlých vzpomínek. Podobenství v zaplaveném světě s vysokými domy se mi líbilo a určitě zapůsobí i na Vás, takže za pozornost stojí i díky výtvarné stránce. Zatím jen silnější 4* a možná časem dám víc. Tu správnou nostalgii si užijete zde: http://vimeo.com/14661112 [ PŘÍBĚH: 2 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: X (3*MAX) ] (16.05.2013)

I v těch filmech je znát ta japonská posedlost precizností – film si na nic nehraje a je přesně tím, co od něj očekáváte. Vzdáleně hodně podobný námět jako v jiném krátkometrážním filmu The Piano (2005). Zde je téma vzpomínání na minulost podáno mnohem lépe. Grafické zpracování je zvláštní, ale k danému příběhu a prostředí se hodí na výbornou. K tomu všemu hraje zajímavá hudba. Váhám mezi 4 a 5 hvězdičkami – zatím nechám hodnocení na čtyřech, ale do domku z malých kostek se někdy rád ponořím znova a pátou přidám. :-) (09.04.2013)