Glee

“Being part of something special doesn’t make you special, something is special because you’re part of it.” Popularita tohohle seriálu se zrodila snad doslova přes noc, a mojí pozornosti samozřejmě neušel. Někdy před pěti lety jsem si řekla, že to taky zkusím. Ze začátku jsem měla dost rozporuplné pocity - hudební čísla a vystoupení byli občas až dechberoucí, kdežto zápletky se mi zdály buď nezáživné, nebo naprosto absurdní. Víceméně jsem u toho vydržela právě díky těm písničkám (ale když se sešli hrozné písničky a strašný díl, tak jsem se musela přemáhat, abych to vůbec dokoukala), kdesi v půlce první série se to mírně přehouplo a stáhlo mě to mezi ostatní Gleeky - oblíbila jsem si některé postavy a zvykla jsem si na styl humoru. Druhá série se mi děsně líbila, u třetí už to bylo o trošku horší, ale pořád se dalo. Jenže pak nastal zlom, po třetí sérii. Polovina postav odmaturovala a buď zmizeli ze seriálu úplně, nebo se přestěhovali do NY a jejich místo na McKinley zaujaly nové postavy, které byly naprosto nezáživné. Naštěstí měl tvůrce seriálu tolik rozumu, že díly propojil právě s NY, který pro mě celou sérii držel nad vodou. Problémem taky začal být výběr písniček, některá čísla byla dobrá, ale faktem bylo, že se objevovalo stále méně chytlavých písniček. No a pak přišla pátá série a s ní velká rána v podobě smrti Coryho a na tom seriál dost utrpěl. Tehdy jsem zastávala názor, že by bylo nejlepší seriál v průběhu pětky nějak ukončit, ale tvůrci se rozhodli, že ne a vytvořili naprosto zbytečnou sérii, která ničím nezaujala a výběr písniček byl tragický, ty pěkné bych mohla spočítat na prstech jedné ruky. Kdyby seriál nebyl už předem obnovený pro šestou sérii, zcela určitě bychom se jí nedočkali. Takhle měli tvůrci ale alespoň šanci seriál nějak ukončit. Výběr písniček pro šestku se naštěstí o dost zvednul, písničky byly poslouchatelné a dobré, se zápletkou už to pokulhávalo a některé díly byly naprosto nesmyslné a vyhnané úplně do absurdity (na čemž sice Glee stavělo, ale v 6. sérii už to až přeháněli). Svým způsobem mi ale některé díly připomněly, proč jsem se do toho seriálu vlastně kdysi zamilovala. A i když dostat se skrz některé díly až do finále někdy nebylo jednoduché, jsem ráda, že jsem vydržela. Ať si každý říká co chce, tenhle seriál byl jedinečný a navzdory všemu mi bude dost chybět. 4* (04.04.2015)

Ohromně naivní a tak trochu z jiné reality, ale především pozitivní a zábavný seriál z jedné střední školy. Příběh je založený na hromadě žánrových klišé, ale scénáristi s nimi umějí velmi efektivně pracovat a využít je ke svému prospěchu. Největšími hvězdami jsou nakonec herci/zpěváci, kteří mají všichni tolik talentu, až mi z toho oči přecházely. Už dlouho mě žádný seriál takhle nepřekvapil. 2. řada bylo zklamání jako sviňa. Tvůrci se naprosto zaprodali té horší části svého publika a hudba znějící v celé řadě byla jedna velká žumpa. Příběhy postav byly podbízivé a povrchní a z celkových 22 dílů stálo za něco možná 5. A s tím dělám Glee pa pa. (02.09.2010)

Glee v Americe provází pověst toho nejvíc gay seriálu, co teď můžete vidět na obrazovkách. Zpívají se tu sladkobolné šlágry, středoškolská děcka se tu párují a bojují s prvními láskami a když vás něco trápí, tak si to srdíčko prostě vyzpíváte, no ne? Tvůrce Ryan Murphy do tohodle růžovoučkého koktejlu ale namíchal i spoustu humoru. A navíc - zpívá se tu opravdu dobře a občas i se skvělou taneční choreografií. Pokud máte chuť na na emotivní a milý seriálek o looserech, které spolužáci šikanují, protože je baví zpívat (nedovedu si dost dobře představit, že by se něco takového stalo u nás...), tak si určitě vyberte Glee. PS: Skoro jsem zapomněla upozornit na skvěle napsanou a zahranou postavu záporačky Sue, která tu trousí hlášky jako o život. I think you will be adding revenge to the list of things you're not good at, including being married, running a high school glee club, and finding a hair style that doesn't make you look like a lesbian. (05.01.2011)

Nebudu chodit kolem horké kaše a řeknu to narovinu. Scénáristická stránka Glee stojí za hovno. Téměř každá epizoda obsahuje několik romanticky nesmyslných úletů mezi hlavními protagonisty, které ale postrádají jakoukoliv logičnost a na ústřední dějovou linku nemají absolutně žádný vliv. Po pár hodinách už může dokonce začít pořádně srát (hlavně, když kvůli tomu ztroskotá i vládce televizního vypravěčství, Joss Whedon). A to nemluvě o té hromadě klišé jak v telenovele. Seriál má ale dvě věci, díky nímž je stonásobně lepší jak uvřeštěný High School Musical: dobře zahrané postavy a chytlavou hudbu. Mezi ústředními charaktery jen těžko najdete nesympatickou osobu. Je to chytře namíchaný kotejl ruznorodých „cool & loser”, mající v sobě více energie jak reaktory Černobylu těsně před výbuchem. Nějak zásadní vývoj psychologie zde sice vyjma těhulky Quinn neexistuje, ale ono je to díky výše zmíněným aspektům úplně jedno. Zpívají skvěle, tančí fantasticky... co víc může člověk chtít? To mne přívádí k hudební a zároveň i nejpodstatnější stránce Glee. Zatím Efronovic banda patlala noty a nezapamatováníhodné texty dohromady bez sebemenší špetky úcty k divákovým uším, tak Murphyho tým si dává pečlivě záležet na výběru těch nejchytlavějších hitu reflektující momentálně emoční rozpoležení postav, ale podobně jako v Moulin Rouge, tak i zde jsou hranice poslouchatelnosti prodlouženy o míle, takže se může i stát, že dobrá polovina z nich zní lépe jak originál. Glee je zkrátka obrazem současné popkultury a žánrů, které jí vládnou. Zkrátka něčím, co metalista jako Hellboy nemůže pochopit. P.S. Druhá a třetí řada jsou sračky a proto srážím hodnocení. (28.06.2010)

Americká střední škola, pěvecký sbor a dokonalá hudební čísla a to po stránce pěvecké i choreografické. To zavání průšvihem ve stylu High School Musical. Opak je ale pravdou. Řeší se tu sice otravné problémy s tím kdo je jak populární a kdo je víc free/cool/in a k tomu se přidá těhotenství atd., ale autoři do toho jdou s až překvapivým nadhledem, dokáží to, co v jiných seriálech či filmech působí hloupě, vyprávět s trefným humorem a nadsázkou. A tím si získat diváka, zvlášť když to doplní neskutečně působivými hudeními čísly. Například interpretace Imagine Johna Lennona je něco úžasného... ale tak nějak to má klesající tendenci, postavy začínají být otravné, škatulkování přehnané. Do druhé sezóny se už pouštět ani nechci (1. sezóna - 70%). (25.01.2010)