Fish Tank

Tradiční britské sociální drama jako by se propletlo s premisami skandinávského manifestu Dogma 95 v autenticky realistickém snímku britské režisérky Andrey Arnold (a není to náhoda, s jedním z jeho zakladatelů Lars von Trierem se Andrea umělecky potkala při definování filmového manifestu Advance Party). Ručně snímaná kamera, dlouhé pozvolné záběry, pomalé tempo, autenticky vyhlížející mizanscéna, k tomu sociálně laděný koncept příběhu a především hudba mající významový přesah, v němž jako jeden z málo fenoménů vertikálně ve své reprodukované a medializované podobě prostupuje sociální stratifikaci společnosti až na její úplné dno, vytváří spojnici mezi světem úspěšných a záměrně medializovaných vrstev (respektive jejich mediálního výseku) a vrstvou sociálně vyloučené lokality, jako spojnice se však pouze jeví, je zdánlivá, je jen mediálním klamem a způsobem, jak jednoduše manipulovat lidmi s omezeným rozhledem a silně zapuštěnou sociální kotvou... Formální stránka tohoto díla má ještě jednu navýsost zajímavou složku, a tou je jakási obdoba lineárního vyprávění napodobující počítačovou hru, respektive Role-Playing Game neboli RPG. Dějová linka je vedena ortodoxně tak, že divák prostřednictvím kamery sleduje prakticky jen hlavní představitelku, funguje tak v jakési modifikaci 3rd person herního módu, jak to známe právě z oblasti herního průmyslu. Z podstaty fungování dnešního filmového média schází samozřejmě prvek interaktivnosti, film za nás hraje režisérka, je to ale samozřejmě spíše návěstí a ukazatel, kam vývoj kinematografie asi směřuje. Každopádně toto skloubení se sociálněkritickým realismem režisérčina uměleckého přístupu je zajímavé... (29.01.2010)

Chtěl jsem vytýkat, že takhle špatně se to ve skutečnosti neděje, ale moje kamarádka, která na filmu byla se mnou a pracuje v dětském domově, se na konci rozbrečela a řekla, že přesně takhle to chodí. Leckdy i hůř. Že vážně existují takoví rodiče. V tom případě film má své opodstatnění, protože poukazuje na důležitý problém. Ale, upřímně řečeno, mě to až tak moc za srdce nechytlo. Tyhle sociální filmy ze života mě příliš neberou, navíc toto bylo až mox dlouhé. Špatný film to ale rozhodně není, pokud máte rádi "drsné příběhy ze života", určitě si přijdete na své. (30.03.2010)

Dechberoucí výkon neherečky (!?!?) Katie Jarvis (panebože, toho, kdo ji objevil v davu, bych chtěl poznat!) a přímočará "running" kamera, která z poloviny pomáhá Katie ve velmi náročné roli a z poloviny pokryje v dokumentárním stylu tolik prázdnoty a bezútěšnosti života nevyvolených, kolik nezvládnou jiné tři filmy dohromady (vynikající jsou zvláště prostřihy na interiéry, zatímco občasné dokreslující záběry exteriérů jsou přece jen malinko příliš prvoplánově zjednodušenou analýzou panelákového zoufalství - porovnejte třeba s úžasnou Panelstory). Druhá polovina filmu se navíc přesouvá od pocitové studie k vypjatému dramatu a scéna u vody se mnou pěkně práskla o stůl. Herci ve vedlejších rolích mohli být lepší - kromě malé sestry, ta byla naopak geniální a definitivně poslala mé hodnocení na maximum. (14.02.2010)

Snad, že miluji klasickou britskou free cinemu, které "Fish Tank" vzdává hold v rovině formální i žánrové coby sociální sonda, snad že cením chytrou voyeuristickou kameru, využití zvuků a kompozici mizanscény, snad za herce, spoustu dílčích, hezky nasnímaných momentů a záběrů a za vynikající dávkování informací divákovi. Snad za intertextové odkazy.... Snad proto se mi tento malý velký film moc líbí. Jedno ale nechápu: jak to, že skvělí Fassbender + Jarvisová neproměnili za "Fish Tank" nominace na British Independent Film Award. (24.08.2011)

Poctivá dávka drsného a syrového britského dramatu s excelujícími herci. Především Katie Jarvis a Michael Fassbender. Ta chemie mezi nimi je úžasná, stejně jako scény, v nichž to mezi nimi jen jiskří. Stejně tak jsem si ale už po "té" sexy scéně uprostřed noci v obýváku říkala, že Connor nebude zase úplně tak "dobrej a čestnej chlap." Zkrátka, jen si užít a jít o barák dál. Mé podezření se záhy potvrdilo a pak už jsem jen čekala, nakolik to Miu zlomí a co všechno je schopná udělat. Přesně takové prvotřídní herectví a taková chemie mezi herci, jako zde předvedli Katie a Michael, patří mezi jeden z nejdůležitějších prvků ve filmu. A je jedno, jestli to je mezi muži, ženami, či opačným pohlavím. Když se k tomuto silnému základu přidá ještě výborný scénář, je jasné, že snímek si nasadil vysokou laťku. Fish Tank ji má. A ke všemu je to ještě laťka "Made in UK", čímž se zároveň dokazuje, že britská dramata patří mezi jedny z nejlepších. (30.05.2015)