Moneyball

Tak tohle je abslutní bomba roku. Neskutečně jsme si užíval spoluexistenci s Billym od první až do poslední vteřinky příběhu jsem se stal jakýmsi Billyho divackým já. Je úplně jedno jestli rozumíte bejsballu nebo ne, protože já mu nerozumím vůbec a přesto jsem na konci filmu měl sto chutí vstát a poklonit se. Ze začátku jsem si myslel, že Billy se snaží jen dělat svou práci, ale na konci mě bylo jasný, že v Billový srdcový komoře má bejsballová pálka s míčkem vyhraznej sarka velkej prostor. A ty detaily, když třeba Billy neodolá a přijde na stadion a kouká se po plných ochozech a davech přešťastných fanoušků a v tom jeho pohledu vidíte všechno, celej smysl tohoto filmu, nádhera . Stejně jako ty dialogy, když chlapci po prohraným zápase rozjedou zábavu ve velkým stylu a přijde tam Billy seřve je a je hrobový ticho a on jen řekne "ano, tohle je zvuk porážky". A ten závěr mě roztrhal, ne písnička, ne rozhodnutí, ale to odůvodnění. Už to tak bývá, že sportovní filmy v sobě mají spousty emocí, ale tenhle k nim přidal duši jednoho z nejsprávnějších chlapů co jsem kdy na plátně viděl. A Brad Pitt ? Líp by Billyho nezáhral ani bůh. (13.12.2011)

Žádný gamechanger sice filmový Moneyball není, v žánru sportovních dramat ale skoro okupuje piedestal. Není totiž prvoplánově pouze o cestě podceňovaných loserů na vrchol - brnká (díky oslňujícímu Pittovi a skvělému scénáři) i na jiné než "sportovní" a "feel-good" struny. Místo tu mají zvláštní tesklivost a nostalgie - spíš než na Social Network jsem si vzpomněl na Up in the Air. 90% (30.11.2011)

Tak si ty cenné údaje zase trošku shrňme. Vynásobíme li délku klacku vyhořelého pálkaře časem, za který tlustý černoch doběhne na třetí metu, přičteme počet strajků nadhazovače s vykloubeným ramenem, výsledek vydělíme počtem písmen ve slově houmran (pozor, psáno anglicky!!!), umocníme podílem množství sedaček VIP lóže a průměrným platem druhořadého bejsbólisty, celé to interpretujeme do gaussovy roviny, přičmáráme směrodatnou odchylku vzniklou rozdílem fucktoriálu průměrné délky sprchování středně zpoceného středopolaře a manažerských odměn překrásného kouče, dostaneme číslo, které když vykrátíme šestnácti a bude ležet v intervalu <7,44581; 7,44583>, znamená to, že vyhrajeme Světovou sérii! Jebat lidský fucktor!! Jo, jo, dobrodružné a strhující leda tak pro kníratou přítelkyni absolventa matfyzu. O kloudný bejsból tu člověk nezavadí a zbytek mi už vysvětlil doktor, když ještě Princové byli na draka. Vidím ale, že spousta z vás, včetně těch, o kterých bezpečně vím, že svou heterosexualitu jen nepředstírají, by s gustem vyexovalo ten kelímek, do kterého Božský Brad celý film chlustal. A máte recht! Hrát tam místo něj třeba takový Ron Perlman, bylo by to jako číst nedělní přílohu Sportu s házenkářskými výsledky. Je spanilý a dokonce i hraje, proto za něj jednu přidám, kdybych se náhodou někdy v budoucnu rozhodl změnit pohlaví. (10.01.2012)

Spoilery. Jsem zmaten. Takhle filmy podle skutečných událostí přeci neprobíhají. Znáte to. Hlavní hrdina měl zkusit něco šíleného, jenže ono to jde zprvu ztuha. Pak se zadaří, jen aby se vyskytl skrytý velefail. Nakonec ho ale s vypětím všech sil všichni překonáme a svět se o kousek pohne. Tečka. Žádné obracení rolí (čísla v. intuice) tu nechceme. Žádné vybočení z topoi filmem oblíbené reality, žádná nečekaná rozhodnutí, morální zrcadla rigidních hodnot diváka a už vůbec ne nekonkrétní mnohovýznamové závěry. Co to jako má bejt vůbec za hru, tenhle baseball? (08.09.2013)

Králova řeč letoška. Film, jehož kvality nejde neuznat, ale bohužel mě naprosto nezajímá. 40% času Pitt sedí v prázdné tělocvičně a kouká do země a 40% času se něčím cpe. Zbylých 20% je samozřejmě rezervováno pro baseball. Se Social Network to každopádně má společného pramálo. Je to podobně ukecané, ale mnohem doslovnější a neustále se opakující. 70% (15.11.2011)