Ano, šéfe!

Übervlasatý bonviván nás přišel naučit strkat řízek doprostřed bramborovýho salátu. Odpad za 3D gastronomii. Já fakt nehodlám při žranici dumat, jak kuchtít postavil takovou úhlednou pyramidku. Přílohu pěkně vedle prosím, sečvachtám si s masem sám a dle mé chuti. Kromě jiného nám ceckatý strýc ukazuje, že čistota nemusí být v českých restauračních zařízeních na vysoké úrovni. Odpad Zdeněčku, sereš to i poctivým, kromě toho nechci vědět, jak to v kuchyni mý oblíbený špeluňky vypadá, spoléhám na kontroly z hygieny. K princeznám a hospodám se nečuchá. Ale to jsou zástupný důvody. Představa, že někde zařezávám jako kuchař nebo jídlodej, a vleze mi tam namyšlenej truhlik, kterej do mě začne prudit, a já nemůžu, NEMŮŽU říct kam by asi tak měl jít, protože můj milovaný vykořisťovatel si chce v bedně udělat reklamu, je ukrutná. Prostě libovolný výběr - buď před národem za blbečka či dobytka, nebo si hledej jinej džob. Zvláštní. (11.04.2012)

Zapomeňte, že někde za kanálem žije nějaký pan Górdn Remcy, a buďte trochu vlastenečtí. Kochejte se krásami výlučně české gastronomie a vkročte do otevřené náruče Primáckého zpravodaje o stavu českého restauratérství. Průvodcem vám bude pan Zdeněk Pohlreich, muž, jenž při naplňování svého povolání, jež je mu zároveň i zálibou a zábavou, zcestoval lán světa, a který ví jak to v tom jeho byznysu chodí, a především ví, jak to tam chodit nemá;) První série byla velmi povedená, žádné dva díly nebyly stejné, problém byl vždy někde jinde, výsledek byl tu lepší, tu horší, no prostě jako ze života. Speciální bonus - šéfovy hlášky, které jsou zcela smrtící, a bohužel naprosto trefné. Jo a samozřejmě je tu ještě ten kluk, co si přišel hrát s kamením:))) Takže výsledek - až se kdosi přestane snažit aranžovat upoutávky tak, aby další díl vypadal jako vyhrocené psychodrama (protože to je podraz - v ukázkách řečené bylo naprosto vytržené z kontextu a adresované jinam než je divákovi podsouváno), půjdeme za předpokladu zachování zmíněných pozitiv výš. Zatím je to na 80% a doufám, že Ano, Šéfe získá dostatečně masovou diváckou obec, aby se v ní našlo dost těch, kdo nebudou váhat dát v nějaké hogofogo se tvářící ristorante najevo svou nespokojenost (a samozřejmě spokojenost, bude-li k tomu důvod), v důsledku čehož se bude stále méně opakovat scénka podobná té, kde "vprostřed plzeňských lesů servírujeme hrdě čínské nudle, vole":) PS: Druhá série se pomalu rozbíhá a pokračuje se tak jako dříve, aneb "Támhle je ta kombinace diletantství a beznaděje." PPS: Poetická chvilka - Viděl jsem hada srát, ty vole...žábu bušit pěstí do skály, ty vole...koně zvracet v barvách francouzský trikolóry, ty vole...dokonce jsem viděl i stíhačku couvat, vole, ale todleto jsem teda ještě neviděl... :))) (06.07.2009)

patřím mezi lidi, co si dají radši guláš s pěti za šest pětek v obyčejný putyce, než 5x dražší krásně nazdobené nic na velkém nahřátém talíři v luxusní restauraci... můj postoj k problematice nezměnil ani plešatý vtipálek se slovníkem dlaždiče, který se okouká už po druhém dílu... nicméně je to jedna z mála věcí, kterou v televizi nepřepnu. 60% (03.07.2009)

Abych se přiznal, je pro mě Ano, šéfe! zjevením. V českém polistopadovém mediálním provozu nenacházím lepší televizní pořad. Zdeněk Pohlreich je nejprohnanější intrikán ze všech a celej svět řídí z tajný základny na odvrácený straně Měsíce. Casey Ryback is dead. ____ Nejzajímavější je na pořadu Zdeňka Pohlreicha způsob, s jakým demaskuje dlouhodobou obtíž české filmové publicistiky a komentaristiky, kterou je pobuřujícně odbytá stylistika. Ledabylý způsob cílevědomého výběru a uspořádání jazykových prostředků v psaném projevu i způsob jeho výstavby činí z nejednoho textu odvar z prázdných makovic, jaký kapával z publicistických cumlů v éře domácího žurnalismu za absolutismu bachovského. Převážná většina škrabalů jazykové nuance promýšlet nemíní. Bohatě vystačí s floskulemi (neschopnost věc podrobněji analyzovat - je to zajímavé, úsměvné, kultovní; nebo malou slovní zásobu ve vlastní mateřštině - casting, brífink), jídelními metaforami (tvůrci servírují, žánrová jednohubka, labužnická podívaná, dojem z kočičko-pejskovského dortu), klišé a vžitými frázemi (než se film dovleče ke konci, postavy ožívající v barvitých reáliích, posunout tachometr na vyšší obrátky, laciný kulisy a minimální rozpočet, režisér mě opět srazil na kolena) a maloměšťáckým humorem (tělo postavy působí jako repelent sexuálního apetytu; arogantní macho s citlivostí elektrické sbíječky). Proti nim stojí jazykový purifikátor Zdeněk Pohlreich, kterému tento stav nedal spát: „Hlavně, že tady máme jukebox, ale není tu struhadlo na brambory.“, „Pánové, tímhle tempem byste mohli dělat tak maximálně svačináře v hladomorně.“, „No, to je dost, že ses konečně voholil, si byl zarostlej, jak rezervní Kristus.“ Národní buditel Zdeněk Pohlreich pokračuje tam, kde před dvě sta lety skončil Jungmann s Dobrovským – čistí, brousí, apologetizuje. Dává rady Čechům, jak se hravě přiučiti češtině. (18.01.2010)

Kruciprdel, tak tohle tady ještě nebylo. Zdeněk Pohlreich, který je v oboru něco přes 35 let, se nechává zvát do restauračních zařízení a hospod, které zažívají krušné časy.. a má je dostat zpět na vrchol. Z každé faktické věty je jasné, že ví, o čem mluví. Jeho poznatky jsou věcné, často však bohužel opomíjené. Celé toto operování v kuchyni, na baru či u stolu je rozhodně poučné a zábavné, ta pravá zábava ale přichází, když se pan Pohlreich nasere a k sprostému slovu či vtipnému výrazu nejde daleko. Vrcholem je asi zatím "kluk, co si přišel hrát s kamením", i když je to tak trochu mimo mísu pořadu. A aby bylo jasné, o čem všem je řeč.. zde jsou hlášky: "Jestli chcete něco změnit, tak si tu hlavu votevřete, jo, vyndejte si ji ze zadku, začněte přemejšlet o tom, co změníte." "Co neumíte změřit, tak se nikdy nedodělá, to není krasobruslení todleto." "Vem si gumu a vygumuj si to z hlavy." "Hlavně to nezahustěte moc, jo, ať to není jak pudink nějakej zkurvenej." (09.04.2010)