Wallander

Ten, kdo se zajímá o detektivní literární žánr, už dávno ví, že kvalitní evropské detektivce se daří především ve Švédsku, a pokud vznikají dobré knihy, je předpoklad, že vzniknou i dobré scénáře. V 60. a 70. letech stály v evropském filmu a detektivním žánru nejvýše Francie a Itálie, ale kdeže je těm časům konec. Momentálně drží prapor Velká Británie a Švédsko se úspěšně dere do popředí. Takže vůbec není náhodou, že na téhle koprodukci se sešly právě štáby obou zemí. Vznikla nadprůměrná televizní minisérie, která svou atmosférou připomíná romány Pera Wahlööa. Jednotlivé kriminální případy mají obvykle společenský přesah a netýkají se jen selhání jednotlivce, ale vypovídají o stavu morálky v dané zemi. A obvykle se také nějakým způsobem dotýkají soukromého života hlavního hrdiny v podání špičkového charakterního herce Kennetha Branagha. Už proto, že jeho policejní vyšetřovatel je citlivý člověk, který si své případy až příliš pouští k tělu. Kvůli jeho nasazení se mu rozpadlo manželství a jeho citový život připomíná poustevníka v odlehlé jeskyni. Britské hvězdě zdatně sekundují další členové hereckého týmu a pomáhají překlenout drobné nedostatky ve scénáři, kdy autoři až příliš povolují uzdu fantazii. Výsledkem je série, která vysoce převyšuje cokoliv, co u nás v příslušném žánru v posledním dvacetiletí vzniklo. Napětí pomáhá budovat především hudba, ale za zmínku stojí i střih. Na televizní produkci velmi slušný počin, který by obstál i v přítmí kina. Celkový dojem: 80 %. (20.09.2010)

Díly z první série byly trochu nesourodé a trochu obtížněji jsem se do nich vžíval, neřešilo se tolik vnitřních démonů ale i přesto to byla vynikající série. Druhá série je o poznání lepší, více se zabýváme Wallenderovou psychikou a jednotlivé díly jsou podány lépe. Je obdivuhodné, že se tvůrci pustili do seriálu s chutí zabývat se komplikovanou osobností hlavního hrdiny a zároven natočit vynikající krimi filmy. A to že všech šest dílů nenudí je důkazem toho, že práci dělají velmi dobře. Krásné studené prostředí Švédska dodává exteriérům na vážnosti a skoro až intimnosti v kraji okolo Ystadu. Jedinou výtku bych možná směřoval k někdy moc brzy odhalenému charakteru vraha (nebo spíš téměř odhalenému), osobně mám rád když si zločinec s policisty hraje, ale v hodinu a půl dlouhé stopáži asi mému přání nemůže být vyhověno. (10.08.2011)

Galerie severské bolesti. Tak zní nadpis jednoho článku o Wallanderovi. Zcela přesně vystihuje všechno. Kurta Wallandera musíte poznat sami. Už bylo dost všech těch kriminálek s uhlazenými, spořádanými, "obyčejnými" detektivy, kde bylo více hlavních postav, ale žádná "ta" výrazná, a kde hlavním cílem bylo prostě "jen" vyřešit případ. Nastupuje nová generace sociálně "odloučených" hrdinů, kteří se zcela obětují práci, provází je prázdnota a často neschopnost navazovat citové vztahy, či slušně vycházet s ostatními. Je to generace komplikovaných, nadřazených, cynických, samotářských, utrápených, pomuchlaných a vyčerpaných chlapíků. Jenže jsou to géniové a my diváci je milujeme. Chceme jim porozumět, poznat jejich uvažování, vcítit se do jejich postavy, do jejích pocitů a celkově jsou nám svou odloučeností, samotou a jakousi vnitřní bolestí velmi blízcí. Kenneth Branagh a jeho Wallander je jedním z takových mužů. Vizuálně i obsahově vytříbený koncept celého seriálu s utrápeným hlavním hrdinou se více než účelně prolíná se stejně tak melancholickým a depresivním prostředím a přírodou Švédska. Do těchto dvou silných stavebních prvků všech epizod prorůstá ještě ten poslední. Krutost a tragičnost spáchaných zločinů. To vše v Kurtovi vyvolává smutek, zdrcení a nepochopení, co se to vlastně se světem a lidmi děje. Zároveň však na ně i na jejich zoufalé zločiny dokáže pohlížet s jistým porozuměním. Je to tak, že člověk hroutící se pod tíhou vlastní bolesti a melancholie dokáže nad jiným utrpením, ač v podobě zločinů a těch, co se jich dopouštějí, projevit větší míru vcítění? Jsme šokováni a zdrceni nad chováním lidí, často nás míra hrůzných činů už nechává chladnými, jindy je dokážeme pochopit či se do nich vcítit. Šílená doba nutí lidi k šíleným činům. A nebo, šílení lidé dělají svými skutky ze světa šílené místo. Myslím, že platí obojí. Ve všech epizodách jsem v určitém okamžiku doslova cítila Wallanderovo rozpolcení a utrpení a často jsem měla doslova pocit, jako bych cítila jeho vnitřní bolest jen při pouhém pohybu či pohledu. Kenneth je jednoduše geniální. Osobitá a nádherná hudební stránka vždy jakoby mlčenlivě a jemně objímá celý děj. Stejně jako ty velké, ve větru se vlnící lány... Plus si mě získalo Kurtovo vyzvánění:) (08.11.2011)

1. série se rozjíždí (hlavně první díl je takové severské klišé), ale 2. a 3. série už je nádherná. Výtky mám vždy k dílům, které se neodehrávali ve Švédsku. Poslední série se rozjíždí slabším dílem z Jižní Afriky, další má slabší detektivní linii a v posledním dílu je detektivní linie upozaděna s ohledem na nemoc hlavního hrdiny, ale zase stojí za to a je dle mě kvalitním zakončením celého seriálu (tedy doufám, že už nebudou na něj navazovat). Kenneth Branagh mě konečně dostal jako herec. (29.08.2017)

Nebolo to zlé, ale zase ani tak dobré, ako by som na základe hodnotenia a odporúčania očakával. Oceňujem predovšetkým atmosféru - špecificky severská, chladná a podmanivá. Páčilo sa mi aj to depresívnejšie vyznenie. No ale tie jednotlivé krimi príbehy boli zväčša šedivé a málo zaujímavé. Niektoré sa vydarili, to je pravda, ale niektoré ma skoro unudili. Navyše kriminálne vyšetrovanie ma často teda vážne prekvapilo svojou logikou. Napríklad v jednej časti spadla žena z lode, našli len jej ruku, nikde na lodi žiadne kamery samozrejme, ale Wallander zrazu presne vedel, odkiaľ z lode spadla, resp. bola sotená. A takýchto lapsusov tu je viac. Podobne aj v osobnom príbehu Wallandera - rozkúskované a chaotické. Raz žil so ženou, potom už zrazu nežil, to čo sa stalo medzi tým asi nebolo dôležité... Kvalitu to ale má, najmä po hereckej a technickej stránke, takže na slabší nadpriemer to stačí. 70/100 (04.10.2019)