Norské dřevo

Vítr vane, norské dřevo je tvrdé a teplé ... Miluji toto nízké zlaté světlo, miluji tento hypnotický déšť, miluji tuto zelenou náruč trávy, miluji toto ticho dechu, miluji toto vzedmutí vln ... Miluji tuto předtuchu i touhu po tom, co možná nikdy nepřijde nebo přijde, ale bude s jiným a jiné, než se snilo ... Kéž by se snilo ... Ale někdy sny nejsou nebo jsou prázdné, nebo jsou tísnivé, nebo jsou černé ... Čím se ta teskná prázdnota zaplní? Když se lidé opravdu pomilují, i když se nemilují, je to energie života, co jim dá novou naději, jenž sice nevymaže ztrátu, ale dá sílu čelit novým možným ztratím ... Jaro, léto, podzim, zima, jaro ... Proč nám není celý život 18-19 let? To je jen nálada ... To je jen vzpomínka. ___ Tento film je podobný mnohým lidským životům - jednotlivé scény a obrazy jsou lepší než celek a sám celek je jen slepeninou střípků-vzpomínek. Kdyby šlo složit mozaiku života výlučně z těch nejkrásnějších snů, které si jen dokážeme představit ... Kdyby jen šlo ... (24.05.2011)

Je to dosť dobrá romanticky ladená dráma z japonskej produkcie. Má výborný príbeh o mladíkovi, ktorého priateľ spáchal samovraždu, s čím sa jeho priateľka, ktorú miloval aj on len ťažko vyrovnávala a tak keď sa po dlhšej dobe obaja znovu stretnú, vytvoria pár aj napriek tomu, že ich spája tragédia z minulosti. Ale jeho priateľka musí časom kvôli problémom odísť do vzdialeného prírodného sanatória a on sa zatiaľ zamiluje do druhého dievčaťa, ktorá ho má tiež rada a tak si musí vybrať. So spracovaním som celkom spokojný, ale nie je úplne ideálne. Dej je dosť prepracovaný a obsahuje viac výrazných prvkov, než je v tomto žánri obvyklé, ale s týmto samozrejme nemám problém. Spočiatku ma to až tak moc nezaujalo, mal som problém si vypracovať vzťah k niektorým hlavným postavám, vzťahy medzi nimi sú podané tak zvláštne a navyše tu vôbec nefunguje romantika, celé je to podané tak chladne, no je mi jasné, že to bol zámer. No po polhodine ma to už chytilo a celá prostredná hodina je výborná s niekoľkými skvelými situáciami, väčší priestor dostane priateľ hlavného hrdiny a jeho láska, ktorá mu toleruje neveru, čo to celé ešte v zaujímavosti rozšíri, chválim hlavne skvelý dialóg pri večeri medzi hlavným hrdinom a týmto párom, ktorý síce nie je obsahovo nijak zvlášť výnimočný, ale má mimoriadne silný náboj, je zaujímavo pojatý, keďže väčšinu času kamera zaberá len postavu dievčaťa a úplne ma pohltil, zaujala ma aj originálna scéna, pri ktorej sa hlavný hrdina rozpráva so svojou láskou, pričom bez jediného strihu počas toho prejdú niekoľkokrát lúku z jednej strany na druhú a podobné výnimočnosti, ktoré tomuto film pridávajú na zaujímavosti. Len škoda, že posledná polhodina je zase taká zvláštna, tiež obsahuje pár zaujímavých scén a chválim poslednú myšlienku filmu, ale už to nie je až tak pôsobivé, ako stredná časť. A prekvapilo ma aj to erotické ladenie, čo v tomto žánri nie je práve najbežnejšie, ale tento film obsahuje až niekoľko erotických scén a podobne ladených dialógov. Herecké obsadenie nie je zlé, ale ani zvlášť výnimočné. Vôbec si ma nezískal hlavný hrdina, ku ktorému som si až do konca nedokázal nájsť cestu, skôr ma bavili všetky ženské postavy, či už obe priateľky, podvádzané dievča alebo aj opatrovateľka v sanatóriu. Réžia a technická stránka sú na tom dobre, ale nevyšli až tak kvalitne, ako asi bolo zámerom. Film chce pôsobiť výrazne umeleckým dojmom, čo mám rád, ale tu to pôsobí až príliš umelo a samoúčelne, ale páči sa mi vizuálna stránka, je tu skvelá kamera, množstvo vizuálnych nápadov, pozerá sa na to dobre. Po vlažnom hodnotení som moc od tohto filmu nečakal, ale som spokojný, škoda, že prvá a posledná polhodina už čiastočne zaostáva, ale celý stred je výborný a celkovo sa mi to páčilo. Určite si to ešte časom pozriem. 75% (30.10.2012)

Krásný sen, ze kterého vás probudí vlastní slzy, tak lze interpretovat adaptaci Murakamiho románu. Kdo román četl, bude každou scénu okamžitě znát. Odchylka od knihy je minimální. Kniha je spíše vzpomínkovou cestou do třicátých let, zatímco ve filmu tato retrospektiva není a je nahrazena voice-overem. To dává filmu jiný - vzdušnější - celek, který je jakousi rozšířenou vzpomínkou, až mi některé paralely připomínaly film 2046. Jak vizuálně, tak tématicky. Herci nemají na kreace čas. Tři hlavní hvězdy, spolu s Kiko Mizuhara jako Midori, jsou možná trochu příliš ideálním obrazem postav pro tento film, ale celkově přispívají solidními výkony. Anh Hung Tran a jeho režie je skvělá. Jeho zaměření na přírodu, extrémně velké detaily rostlin jsou ohromující a pracují v tandemu s příběhem. Záběry Toru a Naoko v horských končinách jsou kouzelné a tyto scény jsou z knihy perfektně přeloženy do filmu. On objímá Naoko v přírodě, ve které se oba ztrácejí. Hudba Johnnyho Greenwooda z Radiohead je geniální. Je to sice v rozporu s tím, co by jste očekávali z předlohy, ale rychle si uvědomíte, že to vlastně takhle má obrovský smysl. Stejně jako ve filmu Až na krev není nikdy hudba v pozadí a ve filmu nese stejnou váhu jako vizuální stránka. Další příležitostné skladby, kromě titulní hudby filmu (Norwegian Wood) jsou od jakési kapely Can. Některé okamžiky ve filmu však zanikají (málo scén s Reiko) a občas emočně přehánějí jako je třeba pláčící a slintající (doslova) Tóru. Možná má film pár much, ale je to vyjimečný a pro fanoušky Murakamiho jistě povinný film. (28.01.2011)

! Ak ste film ešte nevideli, nasledujúce riadky radšej preskočte ! :-) Spájať nespojiteľné, vyzdvihovať krehkosť a plachosť a v zápätí to všetko zmazať "prostou" (častokrát až sprostou) scénou. Tieto kontrasty a mnoho ďalších nelogických scén zväčša "dominovali" a diváci teda viedli neuprosný boj sami so sebou už od začiatku až do konca snímku. Žiaľ, musím konštatovať, že som sklamaný a v podstate mi tento snímok nič nedal, azda len poznatok, že nelogické môže byť ešte nelogickejším, a to čo sa najprv pokazilo sa ďalším plynutím deju a "pátotickým" zobrazovaním môže spackať ešte viac. Pevne verím, že knižná predloha je niekde úplne inde. (30.08.2011)

Věřím tomu, že za filmem byla snaha vytvořit věrnou adaptaci jedné výjimečné knihy. Problém je, že kniha hodně pracuje s nevyřčeným, tedy s tím co je řečeno "mezi řádky". To já jsem ve filmu neviděl. Místo toho jsem měl problém neusnout. To nevyřčené se opravdu nedá nahradit dlouhými záběry na lesní krajiny, kde na pozadí hraje smutná a pomalá píseň. Možná je to prostě tím, že kniha je nezfilmovatelná. Navíc film je určen opravdu jen pro čtenáře, běžný divák si po shlédnutí bude ťukat na čelo a říkat si, že ta kniha musí být blbost. (14.11.2014)