Zmizení

Udělal co musel a já jsem za to vděčná bohu. Někteří lidé si zkrátka přes pánaboha dokážou vysvětlit cokoli. Dokonce to, že váš muž unese mentálně zaostalého chudáka, aby z něj dostal informace. Za každou cenu. No, s čím kdo zachází... Popravdě tahle rovina, spojená s otázkami možnosti dostávání informací z lidí pomocí násilí mi sama o sobě přišla jako podstatně nosnější téma než další variace na nepolapitelného únosce, kterou jsem čekal spíš v druhém plánu. Ona ne že by byla špatná, navíc Gyllenhaal hraje skvěle a při jeho závěrečné jízdě s hlavou zalitou krví jsem měl pořádně zatnutý zuby. Ale jsou tam prostě docela očividné chyby při vyšetřování, které film trochu kazí v porovnání s takovou Fincherovou Sedmičkou, na kterou pochopitelně divák musí myslet. Tam detektiv Somerset říká krásnou větu, ze které je zřejmé, že si A. K. Walker o vyšetřování něco přečetl: Zakládáme každou blbost, každej střípek důkazu, protože by se to mohlo někdy hodit. Tady občas Policie jakoby opomíjela základní věci, ke kterým se pak dostává zbytečně oklikou. Vždycky je třeba dobré si prověřit lidi okolo a třeba ten (možný SPOILER) medailon tam zůstával nepovšimnut hodně dlouho. Možná je škoda se šťourat v těchto nedostatcích a občas podivném uvažování (vyloženě mě zarazilo to s těmi hady, proč to hned zase nepřiklopit), ale to je právě to, co může dělit dobrý film od vynikajícího. Na druhou stranu to táhne nahoru atmosféra, napínavost a celková ponurost příběhu, která přiková a nedovolí vydechnout. Bez těch chyb by to bylo jasné maximum, takhle zatím **** a uvidím, jak moc se mi to uleží. Updade: trvalo to dva roky, ale nakonec jsem se k těm pěti odhodlal. Porovnání s podobnými filmy: o malinko slabší než Sedm, Zodiac, podstatně lepší než Gone Baby Gone (ten film je nemožně přeceněnej). P. S. Ještě horší než že Dover mučí Alexe mi přišlo chování Birchových, zbabělý alibismus. (12.10.2013)

Nedávno, když jsem prožíval jedno z těch trpělivých odpolední, rozhodl jsem se pozorovat šukání šneků. Začalo to dvouhodinovým sprintem na osmdesát cenťáků, kdy ten nadrženější honil toho chudáka, kterého ten den zrovna bolela hlava. Kanec byl ale rychlejší, u pankejtu jej po strhujícím běhu dostihl a začal z něj asi tak hodinu vášnivě strhávat ulitu, protože dostal chuť na misionáře. Když zjistil, že ji má přirostlou, nevrle to vzdal, a vrhl se na to pěkně po šnečím. Dalo mu to ovšem fušku, než toho druhého ukecal, aby nedělal drahoty jako slečinka a postavil se na ocas. Po další hodině ho zlomil a oba se do toho s lascivně vyvalenýma očima na šťopkách naprudko dali. Ten nadrženec ovšem jen tak frajeřil a sliboval, za další dvě hodiny pouze dvakrát prudce a freneticky přirazil, oběť dlouze a táhle hekla, znechuceně zatáhla bulvy a odplazila se hledat nějakého pořádného obšousta, co by ji dorazil. Seběhlo se to všechno tak strašně rychle, že mi u toho porostly nehty snad jen o tři milimetry. To po téhle zabijácké nudě jsem se probral s třídenním strništěm a vlasy po pás, přičemž vím jistě, že jsem to pouštěl hladce oholen a plešat! Takže ti z vás, kteří xmrti rádi štrykují třímetrové, růžové šály nebo milují kontinuálně sledovat, jak jim v obýváku roste fíkus, ať si to tady klidně nadhodnocují, avšak já to strhující tempo a přiblblou pointu prostě nedával, a tak to s klidným svědomím odstřelím, i když Volverín konečně prokázal, že když zrovna nemá adamantiovou pedikůru, je z něj docela slušný ochotník. Škoda, že si k tomu herectví vybral zrovna takovouhle užvaněnou sračku. (19.10.2013)

Strhující drama, ve kterém ani tak nešlo o všechna ta překvapení a odhalení (pozorný divák dostává průběžně různé nápovědy a je jen na něm, jak s nimi naloží), ale o to, co provedou s postavami. Takové filmy mám rád. Hugh Jackman a Jake Gyllenhaal jsou perfektní a věřil jsem jim naprosto všechno, no a kombinace Villeneuvovy režie, Deakinsovy kamery a Jóhannssonovy hudby se zase jednou postarala o milionovou atmosféru. Bylo to temné, špinavé, hutné a jsem rád, že z toho nikdo neudělal roztahaný seriál, ale jeden pořádný film. (02.03.2019)

Pokud se jednoho škaredého večera doma nebude rovnat počet dětí počtu mých oplodňujících výstřiků, tak bude zle. Každého šmejda, který se na mě někdy divně podíval, totiž přitluču hřebíkem za přirození ke stropu a budu se dožadovat svého práva na svobodný přístup k informacím. Z tohoto úhlu pohledu Kellerovi naprosto rozumím, což vůbec neznamená, že bych ještě více nefandil detektivovi Lokimu. Ten se sice občas zapomněl zeptat na něco zásadního, ale já jsem si to vyšetřování užil docela dost na to, že obvykle špatně trávím filmy, ve kterých se ubližuje dětem. (06.03.2014)

Unesené deti. Námet ako hrom. Kto by to neocenil? Tie zúfalé, hrozné rodičovské pocity zúfalstva na pokraji kolapsu? A vcítiť sa nie je tak ťažké, veď rodičmi alebo deťmi sme komplet všetci. Ako kriminálny príbeh to zase až tak dobre nešliape. Pretože -paradoxne - príbeh zachováva predpoklad, známy z vyšetrovateľskej praxe, že odhalenie páchateľa je často čírou zmesou nekonečnej trpezlivosti pri prehrabávaní sa tonami jalovej hlušiny a náhody. Kdeže rozumovo náročné konštrukcie vyšetrovateľa. Tie sú dobré tak do tv adaptácií podľa Agáty Christie. Ale zase, ak sa film vzdá sherlockovského mozgu, ostáva často len nudný balast. A ten divákov neosloví. Preto tunák tvorcovia siahli po niečom, na čo sa často zabúda, ale čo je pri akomkoľvek zločine často kľúčové. Ako konkrétny trestný skutok ovplyvní okolie, ktoré má vzťah k obeti? A ako takýto negatívnym reakciám, vedúcim niekedy k fatálnym dôsledkom predchádzať? Toto druhé sa pýtam už len ja, režisér primárne ukazuje, že únos dieťaťa totálne ničí život rodičov, vedie ich k nepredvídaným hystericko- násilným rekciám, často siahajú k fľaške. Často sa stávajú závislými od liekov. Rovnako tak sa ďalšími obeťami stávajú nespravodlivo obvinené osoby, ktoré si biľag prvotnej viny hodenej na nich systémom, nesú často až do smrti. No a netreba zabudnúť ani na vyšetrovateľov, ktorým zo zúfalstva nad nepolapením zločinca častokrát rupnú nervy. (26.04.2021)