Zmizení

Villeneuve vždycky nejezdil jen ve formuli a Jackman si taky vždycky nehrál na zvlčelýho Fredy Krugera s pejzy. Věděl jsem, že ten Kanaďan umí, ale zároveň jsem taky nečekal, že by snad Prisoners odvyprávěl nějak tendenčně, na efekt. V prvé řadě? Zmizení není strhující film, vyprávění je striktní, nevybočuje, neuhýbá z veskrze autentické linky. Je chladný, pomalý a neustále po vás něco chce, abyste se vcítili do zoufalství, abyste tápali, byli empatičtí k zápletce. V duhé řadě? Kamera! Roger Deakins drží obrazové prostředky čistě a syrově, velmi jednoduše se topí v táhlých záběrech, netlačí na pilu. A v třetí řadě? Hudba! Jen málokterý abstraktně ambientní sountrack dokáže fungovat nezávisle na filmu a zároveň přenášet svrchovaně filmový dojem tak, jak se to povedlo Jóhannu Jóhannssonovi. A dál? Už po půl hodině mi z Gyllenhaalova tiku tikalo, přesto u mě Hugha přehrával, držel v šachu a spolu se slušným scénářem udržel v šachu i celou pointu. Pointu, která si díky roztříštění příběhu mezi dvě hlavní a co chvíli jediné postavy, dokázala uchovat moment překvapení. Ne, tady už dávno nejsme v dobách The Silence of the Lambs, aby se rozhřešení stalo nadčasovým, aby to nemělo žádný mouchy a divák se chtěl, potřeboval vracet. Přesto jsou Prisoners somatickou kriminálkou, která není úplně tím, co byste od současný podoby žánru čekali, ale ani tím, čím by vlastně mohla (a měla) být. Ve Ztracených se ztratilo pár nedostatků, ale já se v nich s dojmem našel, rozvážně, uvážlivě, za [final rate: 80%] (22.02.2014)

Moc si přeju dát zase nějakému kousku plný počet hvězd a přiznávám, že jsem si to u Prisoners zpočátku docela přál. Jenže tahle komorně laděná detektivka vyplýtvá náboje poměrně brzy a tohle bludiště plné odboček hlavu nezamotá, ani tep nezrychlí. Výsledek nevysál, nesemlel, nezadřel se pod kůži, prostě jen solidně zabavil na půl třetí (ano!) hodinu. Je fajn, že Kanaďan Denis Villeneuve připraví diváctvu příběh plný překvapení a zákrutů, škoda jen, že se tu spousta věcí děje hodně náhodně i (odpusťte mi ten výraz) poměrně absurdně. Výsledek je tak další uměle vyvolanou hysterií, kterak už naskakují názory, že ten či onen plešoun na jaře určitě poputuje do rukou nějakého tvůrce/herce. Dvě rodiny, stejná bolest. V pensylvánském městečku totiž zatím neúspěšně pokračuje pátrání po dvou zmizelých holčičkách, podezřelý je pro nedostatek důkazů propuštěný, takže se zejména jeden z otců rozhodne vzít spravedlnost do svých rukou a podezřelého kluka s IQ na úrovni desetiletého dítěte vyslechne po svém. Už tady si divák musí říkat, zda jeho náhlé zmizení netrkne policajty dřív (kdo za ním asi může stát?). A to nemluvím o vyrovnávání se s extrémními situacemi rodičů – někteří se jen převalují v posteli (přehrávající Maria Bello se teda (ne)předvedla), jiní stojí před skutečností, že mají v domě po zemřelém otci připoutaného možného únosce. Do toho žádné veselé barvy, jen špinavá auta, zablácený podzim, permanentní déšť (nikdo s ním neumí pracovat tak, jak Fincher v Sedm) a nenamalované hrdinky. Jenže tahle šeď pomáhá pouze VELMI slušné atmosféře. Rozuzlování případu totiž selhává. Vysvětlení není dostatečné, některé postavy zapojené do únosu nemají dostatečné opodstatnění. Jindy jsme zase svědky přespříliš prozíravého jednání hrdinů. Nejednoznačné řešení přichází i z dalších linií a není to, myslím, tím, že je to výhradně látka pro kavárenské intelektuály, kteří si to najdou sami – prostě to v dobře maskovaném scénáři schází. Klasické pátrání samozřejmě své kvality má, nicméně se občas opravdu omezuje na pouhé nahánění „kohosi“ ve tmě. A jak už jsem naznačil, detektivní práce je tu opravdu „usnadněná“ velkým množstvím nepřesvědčivých náhod, nikoli na analýze a sběru důkazů. Hlavní dvojka válí, o tom žádná. Na Oscara prosím nikoliv, ale výborní jsou. Stejně jako kameramanský veterán Roger Deakins, který má doma deset nominací na Oscara (cenu však nikdy neproměnil). Ještě k režisérovi: U některých kroků bych našlapoval s rozvahou. Tohle není film, který by si zasloužil ovace ve stoje!! (20.10.2013)

Taková přehlídka skvělé práce, mé srdce zejména uchvátili Roger Deakins a Jake Gyllenhaal. Postava detektiva je vůbec fantastická, strašně ráda vidím chytré lidi zvládat stresové situace i propadat šílenství. Postava Hugha Jackmana mě fascinuje jiným způsobem, přirozeně ji nenávidím celým svým srdcem a on ji hraje tak dobře, že je těžké si vůbec uvědomit, že to není samostatná existující entita, nýbrž "jen" velmi schopný herec. Na film jsem se myslím poprvé dívala ve své "Paul Dano" fázi a na této frontě jsem byla rovněž uspokojena. Osobně Prisoners považuji za horor a dívám se na něj, když se chci bát. ♥ (21.11.2021)

Přesně ten typ filmu, který všechny trumfy vytáhne v první třetině, aby je pak už jen marně ředil a rozpačitě promíchával. Těšil jsem se na pomalý psychologický krimi thriller, ten se ale postupem času rozpadne do jednostrunné litanie, ze které vyčnívá výtečná Deakinsova kamera a postava Jakea Gyllenhaala, která na rozdíl od ostatních má tu výhodu, že se o ní v podstatě nic nedozvíte (tím je alespoň trochu tajemná). Film podstatně selhává i jako detektivka, když informace dávkuje velmi neefektivně a nedokáže ospravedlnit nadměrnou délku (na jedno odhalení připadá nesmyslné množství repetitivních a zjitřených dialogů bez hlubšího smyslu). Hudba, kamera a některé "mimodějové" režijní momenty z toho však dělají solidní záležitost. EDIT 2020: Beru zpět, funguje to celé geniálně jako příběh o nepřekonatelné úzkosti a ničivém vzteku. A vlastně i jako detektivka o spasmatickém detektivovi, který trpělivě čelí pocitu nedostatečnosti. (10.10.2013)

Kelly Dover oslavuje deň vďakyvzdania spolu so svojou rodinou v spoločnosti najlepšieho priateľa. Príjemná rodinná atmosféra sa mení v drámu potom, ako nečakane spoločne mizne Doverova dcéra s dcérou hostiteľa oslavy. Prípadu sa ujme mladý, ale zato ctižiadostivý detektív Loki, ktorý vedie vyšetrovanie vlastnými metódami. Po celú dobu vyšetrovania mu jeho situáciu nikto zo zainteresovaných neuľahčuje. Práve naopak. Podarí sa mu napriek všetkým prekážkam vypátrať nezvestné dievčatá? Veľmi slušný "staromódny" thriller plný zvratov. Skôr, ako k snímku Se7en by som ho prirovnal k nemenej slávnemu Zodiacovi, kde Jake Gyllenhaal taktiež stvárnil jednu z hlavných postáv. Napriek tomu, že tento film skutočne spĺňa najvyššie kritéria, kvalitu spomínaných snímkov nedosahuje. Chýba mu totiž väčší náboj. Záver "len" rozuzlil príbeh, pričom nepôsobil nijak strhujúco, ako by sa možno očakávalo a žiadalo. Presto všetko sa jedná o kvalitný thriller, ktorý môžem vrelo odporučiť. (15.11.2013)