Občanský průkaz

Přehnané!!!! Já na totalitní dobu vzpomínám rád a byly to mé nejlepší léta v mém životě. Denní mejdany na internáte (společný internát kluci a holky v Brně), výlety se školou do Maďarska a Polska. Dva měsíce se školou v Bulharsku u moře pouze za 1000,-Kč. Vždy 1 x měsíčně nákupy v Maďarsku a v Polsku - nejnovější hudební kazety a nové hadry. Poslech polských rádií, kde byly světové hitparády. Kupoval jsem si BRAVO.... Prostě DISCO BORCI žili jinak a super a s takovými máničkami, jaké byly ve filmu, jsme se vůbec nezahazovali. To byli jen špíny a ochlastové... Nikdy jsem neměl problémy a to jsem dokonce v hudební výchově na základce při promítání řekl: "Soudružko učitelko, nemohla byste nám místo Antonína Dvořáka promítat Adolfa Hitlera? To byl rozhodně zajímavější člověk". A to si umíte asi představit, jaký to byl skandál na škole. A normálně jsem se dostal na gympl a na výšku.... Jediné co bylo mínus, tak fronta na hajzlpapír, vložky a ovocný sirup :-) a čekání 24 hodin na LP Michaela Jacksona : "THRILLER". Ale my jsme rádi počkali :-) Prostě stačilo se dobře učit a neprovokovat a mohl sis dělat co chtěl ...... (10.05.2011)

Dalo by se skoro říci, že děj ze sedmdesátých let s trpkým podtónem je úsměvný i smutný. Domnívám se, že v tomto směru poodhaluje reálnou pravdu a vystihuje dobře ducha té doby. Je taky dobré vědět, že má co říci i k minulosti, kterou nelze prostě jen tak škrtnout. Možná, že i z tohoto důvodu stojí film o něco málo výše než současná česká filmová produkce. Herecké obsazení je typově dobré. Vulgarita mluvy přesně sedí, prostě se tak mluvilo. Vlastně to dnes není o nic jiné. Pochválit lze mnohé, ale policajt a naprostý analfabet ve vysoké funkci to vyznívá ve scéně divně. To je myslím trochu blbost. Přes to všechno zůstává Občanský průkaz hodnověrnou a dobrou zábavou na nostalgický večer. (01.05.2011)

Každý, kdo neproseděl mládí u Assbooku či nemohl z technologických důvodů strávit pubertu se smrtí v očích a joystickem v ruce a místo toho musel s kamarády "nudně" popíjet na haldě Chateau de Rybíz ročník 82 a v blízkých křovinách pak revidovat pionýrkám bobry, hrozit v prvních lajnách kotlů na pochybné, mastňácké kapely, honit v rámci edukačních školních branných her po socialistických parcích prohnilé americké diverzanty nebo lámanou ruštinou opěvovat velikost Sovětského svazu, přítele nejvěrnějšího, bude při závěrečných titulcích docela na hadry a nejistou rukou šmátrat po kapesníku, aby mohl utřít zvlhlé rohovky a mohutně vysmrkat poslední zbytky nostalgie. No jo, no, nenávratně v prdeli jsou časy, kdy se mě holič ptal, jestli chci za své čtyři koruny ostříhat nebo vyměnit olej, kvůli mé odrané džisky se cvokama a pentagramem mě pravidelně nějaký fízl výchovně umravňoval tonfou, člověk měl všechno tak nějak v zevním genitálu a z té červené knížky, polité pivem aspoň přesně věděl, kdy se má nechat přeočkovat proti tetanu. A tak tu sedím s nakrátko ostříhanými, řídnoucími vlasy v monterkách od Bosse, aby mnou náhodou nějaký napomádovaný bankovní buzines-man nepohrdal, brečím jak stará kurva a přemýšlím, není li už náhodou pozdě přispět regulačním poplatkem svému tolik hladovějícímu lapiduchovi, aby mě opíchal a netrnula mi šíje. (04.05.2011)

Sdílím názory Petra Jarchovského a o komunistech si myslím svoje ("Ale přece nejsou či nebyli všichni stejní!" ... Ne, jedni zcela pragmaticky ignorovali hnus a smrt kvůli ideologii a ti druzí přes hnus a smrt jsou či byli tak naivní, že jí věří, nebo hnus a smrt nechtějí vidět) a miluju Petra Šabacha, ale při vší možné úctě, tohle je Jarchovského typický scénář a Šabach je už opravdu dost vyždímaný. Buďto něco podle vlastního námětu anebo přesně podle Šabacha (kniha je syrovější, dává do souvislostí téma policejního státu i se současností a zcela metodicky sleduje spisovatelovo alter ego máničkovských let až po cestu do archivu Stb, aby se dozvěděl, kdo na něj donášel.) Ondřej Trojan se sice mazlí s obrazem a Martin Myšička to vše táhne kupředu (narozdíl od mladých herců, ti jsou vysloveně nijací), ale, znovu a stále, tohle už jsme několikrát viděli. Pelíšky jsou fenomén, Pupendo myšlenku posunulo někam trošku jinam, ale i ten Hřebejk už točí i jinak a pochybuju, že by chtěl dělat to samé. Neurazí, nenadchne. 70%. (16.11.2010)

To "něco", co tu chybělo mezi nezávadnou nostalgií Pupenda a tvrdým deziluzivním androšem ... a bude hůř, přichází v Občanském průkazu. Film o zodpovědnosti, vzpouře, tiché důstojnosti a ceně svobody umí rozesmívat šabachovskými eskapádami, ale zároveň říznout do živého pěkně profilovanými a uvěřitelnými charaktery. Občanka má jedinou vadu – narativní rámec postrádá pevné příběhové schéma a všechnu váhu nese ústřední chlapecký kvartet. Kluci jsou šikovní, bezprostřední, ale váhu pomalého vyprávění nemají šanci unést, aniž by Trojanův snímek vypadával z tempa. Důslednější střih by celkové koncepci určitě neškodil. Naštěstí vždycky včas zazní Bod Dylan a Trojan tam sekne nějakou tu prvotřídní scénu, takže z kina jsem odcházel s povzneseným pocitem, že vše ještě není v prdeli, dokud se dokážeme smát (a přitom poznávat, že se smějeme sami sobě) bez křeče. Občanka to umí a budiž za to chválena až k čistým a neředěným čtyřem hvězdám. Vedle Pout český film roku. (29.09.2010)