Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Hořká komedie režiséra Ondřeje Trojana Občanský průkaz na motivy stejnojmenné knihy Petra Šabacha sleduje osudy čtveřice dospívajících mladíků, jejich přátel, lásek a rodičů od okamžiku, kdy v patnácti letech dostanou občanský průkaz, až do chvíle, kdy se v osmnácti snaží uniknout vojně a pokoušejí se získat modrou knížku. Petr, Aleš, Popelka a Míťa dospívají v sedmdesátých letech, v době, kdy vyjít na ulici bez občanského průkazu znamenalo koledovat si o průšvih, a kdy povinná vojenská služba byla pro mnohé tím největším strašákem. Každý po svém i společně se snaží neztratit v totalitním státě zdravý rozum a smysl pro humor, ale také nezadat si s režimem. Prožívají řadu epizod, některé jsou úsměvné s nádechem absurdní grotesky, jiné dramatické a fatální. Občanský průkaz vypráví o tom zvláštním životním období, kdy dětství zvolna přechází v dospělost, a tahle cesta v každé době vede skrz bourání konformismu a rodičovských ideálů, revoltu vůči společnosti, hledání a nalézání sebeúcty. (Magic Box)

(více)

Videa (2)

Trailer

Recenze (1 549)

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

No, od předešlého režisérova počinu Želary je to krok zpátky, přesto rozhodně nejde o zklamání. Hořká, úsměvná, dobře ohudebněná a herecky obsazená oddechovka, které se dá více vytknout snad jen rozvláčnost směrem k závěru a zbytečně dlouhá stopáž. Se čtveřicí mladých hrdinů jsem problém neměl, celkově mi postavy přišly dobře napsané, jen role Martina Myšičky mi přišla dost divná. Spolužačce: "Nosit pětky denně domů nemusí být zlozvykem, zvláštně přihlédnem-li k tomu, že je nosíš pod trikem". ()

B!shop 

všechny recenze uživatele

No na to, ze si pred filmem dal Trojan 7 let pauzu, mohlo to bejt jeste o kus lepsi. Ale i tak v zasade spokojenost. Minimalne pri porovnani se soucasnejma ceskejma filmama se jedna o jeden z nejlepsich kousku. Mame tu dobre hrajici a zajimavy, ale zaroven ne zas tak okoukany herce, plus samozrejme par jistot typu Machacka nebo Geislerovy, ale prislo mi, ze tady clovek nenajde vylozene nejakyho sympataka, kterymu by beze zbytku fandil. Co se tyce pribehu, je to takovej ten "bezpribehovej" film, kterej proste sleduje vyrustani party manicek, ktery nadavaj na skolu, poldy a radsi se nekde valej, poslouchaj rock a chlastaj. Tady je to spis nez o nejakym komplikovanym deji o nalade a perfektni atmosfere a tim se to trochu blizi Pupendu nebo Peliskum, coz se vzhledem k ucasti Jarchovskyho neni moc co divit. Nicmene oproti Peliskum to precejen takova sranda neni, ackoliv tu jsou dobre vypointovany situace a solidne napsany dialogy, u kterejch se da dobre pobavit, nejsou to zase nejaky kultovni hlasky, kterejm by se clovek smal jeste nekolik let. Coz ale ani moc nevadi, ona i ta dramaticka linie funguje dobre, takze si film udrzuje tempo celejch tech drobet prehnanejch 130 minut. K tomu jak jsem od Trojana cekal perfektne natoceny a chytlava hudba, takze objektivne sice 4*, ale flaknu tech 5*, dlouho jsem nebyl s nejakym ceskym filmem takle spokojenej. ()

Reklama

sportovec 

všechny recenze uživatele

Svůj soud záměrně formuluji výlučně na zážitku ze zhlédnutí předmětného díla, tj. z OBČANSKÉHO PRŮKAZU jako takového. PRŮKAZ je nesporně filmem generační zkušenosti, generace, která byla příliš mláda na to, aby do svého vědomí integrovala prvky a tradice Pražského jara, a na druhé straně příliš dospělá na vlastní výraznější živé účastenství v počátcích něžného listopadového převratu. Dost přesně ji vystihuje rok narození čtyř protagonistů filmu: 1959. Úzký záběr reality, který jí film vymezuje, je i její výstižnou charakteristikou. Kdybychom hledali jeji předchůdce, nalezneme je ve Škvoreckého prózách typu SEDMIRAMENNÉHO SVÍCNU či NYLONOVÉHO VĚKU. Odsouzena k sice chabě zajištěné, ale přece jen jistotě hmotné existence, žije naplno svou generační virtuální realitou. I ona sdílí postupný rozpad hodnot, v jejichž znamení předlistopadový  režim po 21. srpnu vznikal, s jistotou, kterou si sice neuvědomovala, ale bez které by vůbec její představa protestu nebyla představitelnou ani udržitelnou (jistotou faktu, že teror padesátých let se nebude opakovat). Od generace "zlatých šedesátých" let se odlišuje menším hladem po vzdělání a o poznání větší jednorozměrností svého vnímání světa. PRŮKAZ plně sdílí přednosti i nedostatky časové řady obdobných děl, kterou kdysi, před osmnácti lety, zahájila ŠAKALÍ LÉTA (nejvíc patrné je to na retrospektivní scéně v Masně, kam vtrhne ruská "báryšňa", aby vykoupila zásobu masa - podobná scéna se mohla stát v Bubenči "hanspaulské generace", zatímco parta se schází delší dobu na svazích hlubočepského Žvahova, jak naznačuje i pohled do ne příliš vábného vysvědčení jednoho z protagonistů; navíc první posrpnová léta byla charakterizována relativně velmi solidním zásobováním; podobná scéna by patřila spíše do let 1961-1963, kdy regály byly opravdu "vyholené" a problémem bylo sehnat - do bandasky - mléko a do papíru balené máslo). To nemění nic na tom, že i tak se jedná o dílo v polistopadovém kontextu viditelně nadprůměrné, které nejenže nezápasí se základy filmařského řemesla, ale naopak nabízí celou řadu mimořádně zajímavých a divácky vděčných scén. ()

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Kdyby to nebylo tak dlouhé a kdyby dokázal scénář udržet niť, mohla by to být sice stylizovaná, ale docela zajímavá historka ze svojí doby, podobně jako Pelíšky, jen o něco méně rozňuňané. Takhle to ale prostě jen "je". Co do děje se mi těžko věří, že lidé všech postavení a věkových kategorií celé dny řešili pouze a výhradně politiku, jak vyznívá zde. Není to tak trochu opak normalizace? Ale to by mi mohl potvrdit, nebo vyvrátit jen někdo, kdo tehdá žil. ()

genetique 

všechny recenze uživatele

Raz za pár rokov sa zvykne tuzemská tvorba vracať do obdobia, z ktorého scenáristi a režiséri použili aj svoje vlastné nápady a myšlienky, pretože ho mali možnosť prežiť. Čím menej bude takýchto tvorcov, tým menšia bude autentickosť vtedajšej spoločenskej situácie, vzťahov a života medzi ľuďmi, na ktoré sa s odstupom času pozerá hlavne mladšia generácia s úsmevom na tvári. Možno aj preto sú najúspešnejšie filmy zobrazujúce socialistický režim spracované s nadsádzkou a humorom. I keď v mnohých situáciách tuhla krv v žilách a dnes sa nad tým pousmejeme, ale prežiť ich na vlastnú kožu a (opäť) žiť v tej dobe, to by asi nik z nás nechcel. Umenie rozprávača bolo základným pilierom úspechu, dokonale pútavo odprezentovaný výsek zo spomínaného obdobia, plný detailov, nápadov a hlavne rozmanitých typov postáv a charakterov, ktoré mi znova pomohli aspoň na chvíľu sa vcítiť do kože našich rodičov. No a hudba perfektne doplnila túto skladačku do dokonalosti. 90%. ()

Galerie (53)

Zajímavosti (48)

  • V jednom záběru na panelák je vidět, že má plastová okna. Samozřejmě, to bylo v té době nemyslitelné. (JohnnyV)
  • Ve filmu zazní hrubá nepřesnost, které se dopustí postava učitelky v podání Kristýny Bokové-Liškové, kdy svým žákům sděluje, že Jacques Brel byl francouzský zpěvák. Jacques Brel byl ovšem Belgičan. (claudel)
  • Když ve filmu Popelka (Matouš Vrba) nabízí Žábovi (Libor Kovář) lahvové pivo, ptá se ho, jestli si dá „samičku, nebo samečka“. Tento fór přidal do dialogu režisér Ondřej Trojan, jelikož sám patří ke generaci, o které film pojednává (režisér je ročník 1959, autor předlohy Petr Šabach pak r. 1951). V té době měla lahvová piva dvě barvy skla, zelenou nebo hnědou. V určitých komunitách pak říkali kluci zeleným lahváčům samičky a hnědým samečci (nebo možná naopak). Tato odpověď přišla přímo od scenáristy filmu Petra Jarchovského na konkrétní dotaz, ten ještě dodal, že jde o lokální (odvozeno od lokality i „lokálu“) humor, možná že sahající do soukromého humoru lidí kolem Divadla Sklep (Braník, Praha 4), kam patřil Ondřej Trojan. (Moname)

Reklama

Reklama