Lovcova noc

Nesuď nebo budeš také souzen. Řeknu vám, takhle originální žánrovku jsem z producke klasického Hollywoodu vážně nečekal. Film jsem si našel v žebříčku nejlepších amerických filmů noir, ale osobně by mě nepřekvapilo, kdyby se Lovcova noc objevila také v pomyslném seznamu nejzajímavějších poválečných filmů pro děti a mládež. Jediný samostatný režijní počin významného herce kolísá na pomezí krimi thrilleru o surovém zločinci a dobrodružné pohádky o dvou statečných dětech a jedné hodné stařence... a překvapivě mu ta temná stylizace velice sluší. Základní pohádkový vzorec věčného boje dobra proti zlu tvůrci přesouvají do specifického moderního prostředí amerického venkova, ale současně ho nechávají provázet přítomností lesní zvěře, pěknými písňovými vložkami a vyladěnými poetickými záběry černobílé kamery (ten během zločincovy projížďky na koni snímané z dálky je ozvlášť podmanivý, stejně jako třeba záběr na pěvecký duet přes okno). Ono skoro všechno zde ve společnosti dětských hrdinů působí nádherně poeticky, ještě i ten pohled na mrtvolu pod vodou. Robert Mitchum je úžasným rafinovaným padouchem, který se proměňuje ze zdánlivě laskavého reverenda s kouzelným pohledem na chladnokrevnou bestii. Celkově jsem z objevu tohoto filmového skvostu nadšen natolik, že dokážu přehlížet i tu tradičně přehrávající Wintersovou v první půli. 90% (21.01.2021)

Nepřekonatelný architekt zla Robert Mitchum v noiru černějším než noc při novu. Jenže ouha. Z Charlese Laughtona se nakonec vyklube pořádný měkota a celá story končí v bažinách sentimentu. A to s ohledem na všechna témata a motivy, které tvůrci svým filmem naťukli, je nesmírná zrada. Jak na divácích, ale i na ďábelském kazateli Harry Powellovi. (26.12.2009)

Zase jedna klasika, která je dle mého klasikou nezaslouženě. Přestože námět zní zajímavě a dovedl bych si jej představit jako hodně drastický film, Laughtonův film mi přišel spíše mdlý a místy dokonce i nechtěně směšný. V mnoha záběrech je příliš cítit ateliér a místy jsou to ty proslulé Potěmkinovy vesnice, kdy je přímo cítit, že domy na břehu řeky jsou jen kulisy pouze s čelní stěnou, navíc ještě dost tenkou. Před kamerou defiluje půlka zoo, chudáci zvířata působí dost zpitomněle. A "nejúchvatnější padouch filmové historie"? Dokud hraje temná hudba a obrovský temný stín zakrývá půlku obrazu, tak docela působí. Na odporné chování k dětem i manželce jsme (bohužel!) z plátna i ze skutečnosti až moc zvyklí... a závěrečný duet se starší dámou, kdy Powell pouze mumlá tam, kde dáma zpívá o Ježíši, mě opravdu rozesmál. Výhrad by bylo daleko víc, leckteré by se daly shrnout ve větě "Powell je prostě magor a idiot a neuvědomuje si důsledky svých činů", ale už se mi to nechce vypisovat. Zkrátka zklamání. (23.11.2009)

Jsem divák sentimentální a tudíž mi ta změna tónu ve druhé třetině filmu vůbec nevadila. Ba i útok na emoční receptory jsem v závěru zaznamenal. Překvapivě dobré. Hlavní zásluhu na tom má samozřejmě Robert Mitchum, který geniálně ztělesnil nic menšího než samotné zlo. Inu, a právě o tom Lovcova noc je. O boji dobra se zlem, lásky s nenávistí, pravé ruky s levou, noir thrilleru s Vánoční pohádkou. (07.01.2013)

Je s podivem, jak může v několika málo vteřinách film střídat geniální vizuální momenty s naprosto tragickým herectvím, dialogy a střihovou skladbou. Tenhle slavný film je pro mě reprezentantem téměř všeho negativního, co se pojí ke kinematografii 50. let. Obecně vzato, dalo by se říct, že každý dobrý film má postavy, které můžeme považovat za životné, vrstevnaté, lidské. Naopak špatný film má často namísto propracovaných charakterů jen nositele stereotypních vlastností, panákovité roboty, jejichž repliky šustí papírem. A přesně takhle vypadá v podstatě každá scéna Lovcovy noci. Panáci odříkávají repliky, které by nikdo nikdy nevypustil z úst a do toho toporný střih nešikovně nastřihává různé reaction shoty. Vrcholným příkladem budiž strašlivé herectví představitele malého Johna, jehož reaction shoty působí jako nepovedené cvičení na téma Kulešovův efekt. Jako o to větší kontrast pak opravdu působí několik spásných magicko realistických momentů, kdy pár vteřin osamoceného a vizuálně strhujícího záběru řekne divákovi víc, než ta upachtěná koláž šustící papírem. Žánrově i tematicky je Lovcova noc zajímavým snímkem (dokázal bych si představit remake třeba od Guillerma del Tora), ale absolutně ho sráží prkenné neumětelství na poli scénáře, vedení herců i budování rytmu střihové skladby. 4/10 (03.09.2018)