Hledá se Eric

WTF? Jako koukat na lacině psychologizující flashbacky, které o desítky let později motivují hlavní postavy k jejich iracionálnímu chování mi jako psina moc nepříjde. Ken Loach si hlavně vystřelil z dramaturgie v Cannes, která jak je známo nejdříve kouká na to od koho ten film je a až poté na to jaký ten film vlastně je - a tenhle je (s prominutím) strašná sračka. (14.01.2010)

Filmy Kena Loache jsou pro mě vždycky hrozně těžká písemka. Témata, která jsou mi hodně blízká, ale s postavami, kterým vůbec nerozumím. V případě tohoto filmu mě opět naprosto absolutně nalákal Eric Cantona, jenže když se na scéně objevil sociální případ Eric, kterého žije totálně civilní Steve Evets, nestíhal jsem kroutit hlavou. Žánr sociální drama je tu zvládnuto možná na jedničku, ale kdyby nebylo závěrečné lehce neuvěřitelné scény, která je jak z jiného filmu, asi bych to ustálil na tradiční režisérovo tříhvězdičkové ocenění. Nejlepší scény filmu jdou nicméně do té místní nálevny a za fanoušky dvou různých Manchesterů. (12.02.2024)

looKING for ERIC aneb největší hvězda Manchesteru United jako filozofický poradce pro tak trochu životem odepsaného fotbalového fanouška Erica Bishopa (btw příjmení Bishop nebylo vybráno náhodně, zasvěcení vědí své). Nekonvenční snímek, který svou atmosférou připomene spíše francouzskou filmovou tvorbu, než tu britskou, překvapí dramatickou linkou (především problémy synů hlavního hrdiny) a který vsází na charisma Erica Cantony, v sobě mísí mix komedie, dramatu i romantiky a jehož závěrečná scénka „Operace Cantona“ ve mně zůstane ještě na hodně dlouho. A konečně k sobě dostal Cantona rovnocennějšího partnera, než jakým byl mluvící šimpanz… (06.06.2011)

Celý film je onanií nad fotbalovou karierou Cantony. Sorry ale tak okatě stavět "děj" na tom, že na plátně je TEN mega super borec Cantona, je opravdu zoufalé. Žádná prosvětlená komedie. Spíše šedivý (paleta barev) existenciální film. Tak to dopadá, když ve Varech na festivalu pouštějí divákům samé temné drama .. pak jsou vděční i za drobky. (29.03.2010)

Vždycky jsem si říkal, co mi na tom chlápkovi s brežněvovským porostem nad očima a se zvednutým límcem tak imponuje. Teď už to chápu. Ken Loach natočil nevyvážený mix sociálního dramatu, komedie i love story a celé to šéfuje chodící charisma jménem Eric Cantona. Pro mě 116 minut neobyčejně zábavné podívané s neobyčejně pozitivním podtextem a neobyčejně jemným rastrem pohledu na anglický "proletariát". Vášnivá apoteóza fotbalu, kamarádství i beznadějných loserů, jimž vévodí bůh-člověk Cantona v nádherně sebe-parodické kreaci. I když jsem si v některých chvílích říkal, že tohle prostě Loachovi nemůže držet pohromadě, vždycky si to nějak zázračně sedlo a z kina jsem vycházel s pocitem obyvatele docela normální planety a docela normální společnosti. Dokud se pošťákům zjevují přízraky fotbalových géniů a radí jim, jak na lásku, nejsme ještě v prdeli. Hřejivý film plný formálních děr, ale s perfektním tahem na branku a koncovkou hodnou Erica. (29.03.2010)