Star Trek: Do temnoty

Scenáristé neodolali. Upřímně bylo to až příliš lákavé, ale i tak klobouk dolů před Abramsem za to jak fanoušky chrání před jimi samými (důvtipné odlišnosti v trailerech) protože zná cenu dobrého tajemství. Příběh DO TEMNOTY je poctivý politický sci-fi thriller, dokonale pracuje s hlavními charaktery a vizuálně nebudí nic menšího než úžas. Vyvážený prostor dostává jak Kirk tak Spock. Odklon od primární linie způsobený Nerovým zásahem převrací některé události naruby a mění kontext určitých události, až z toho mrazí. Bojím se ale že si to příště už tvůrci nebudou moct dovolit. Tolik vychvalovaný záporák s ksichtem Benedicta Cumberbatche dostává své reputace jak psychicky tak fyzicky (jeho ruce jsou louskáčkem na lebky). A Peter Weller je hustej! - Kdybych tam byl já, co by udělal Spock? - Nechal by tě tam chcípnout. (10.06.2013)

Pokračování Abramsova pojetí Star Treku s podtitulem Do temnoty představuje zajímavý paradox, který tu různou formou zmiňuje více lidí. Jde stejně jako první díl o důsledně a chytře vystavěný film, nicméně pro jeho plné pochopení a docenění je nutná znalost předchozích star trekovských filmů, seriálů, ad. Při této znalosti si ale film užijete jen do té míry, že sice budete plně vnímat pohrávání si s modelem star trekovského universa a různými alternativami, ale nadšení z jedinečného, neočekávatelného a překvapivého řešení se vytratí. To si naopak zachová divák, kam řadím i sebe, Star Trekem více či méně nepolíbený, který ale zase nepochopí tu řadu odkazů a paralel. Tato ambivalence pak nabízí určitý argument, proč uvedeným způsobem filmy ze zavedených (a megaúspěšných) franšíz dělat. První skupina zainteresovaných se utvrdí ve fanouškovském statusu, ta druhá bude neodolatelně chytrým zpracováním sváděna a přemlouvána, aby se fanouškem stala také. (12.06.2015)

Story o tom nejopravdovějším a nejpevnějším chlapském přátelství - a dechberoucí akční výprava do míst, kam by moc lidí vkročit nechtělo, jako menší bonus. Chris Pine dokazuje, že v okamžiku, kdy navleče žlutočernou kombinaci, uhraje absolutně všechno, Karl Urban tradičně vyjádří pocity, i kdyby jen pohnul obočím a osvědčená tvůrčí sestava sází tentokrát na jistotu. Přestože na několika místech trochu zbytečně spoléhají na to, že publikum má povědomí o snímku z roku 1982, tuhle šanci Abrams ani scénáristé z ruky nepustili. Téměř každý dialog graduje ve výbušné následky a tváří v tvář nevyzpytatelnému charakteru, kterému Benedict Cumberbatch dává punc padlého anděla, musí všechny výtky nutně zblednout. Nehledě na to, že při finální půlhodině se téměř výhradně hraje na první emoční signální a racionální úvahy jdou definitivně stranou. Ohromených 90%, přetrvávající mírná rozechvělost a věčný smutek nad tím, že tvůrce nejlepšího restartu v dějinách odplul do předaleké galaxie. (21.06.2013)

"Som pripomienka starých časov." Mňa vlastne strašne mrzí, že tomu nemôžem dať 4*, ale proste ma to ani zďaleka nebavilo tak, ako báječná a fantastická jednotka, ktorej som dal 5*. Toto je skôr medzi 3* a 4*. Jednotka bola predsa len iná (lepšia). Dvojka je prehnane dlhá a ku koncu už toho bolo (všetkého) fakt príliš (beh vo finále síce super, ale miestami som sa cítil ako pri športovom zázname z maratónu). Naopak, to, čo malo dostať väčší priestor, získalo len cameo (skvelí Klingóni). Už ani medzi postavami to neiskrilo tak intenzívne, ako minule. Niektoré nové postavy super (Peter Weller), iné nie (Alice Eve). Vadilo mi aj to, že hoci sa film tvári strašne drsne, v skutočnosti mu chýbajú ako hovoria bratia česi koule a napokon vždy skôr alebo neskôr zdupká z boja (OK, jasné, sme v sci-fi, ale fakt ma sklamalo, že "to" s Kirkom napokon vyriešili tak, ako vyriešili). Po vizuálnej stránke ide o neskutočne premakané sci-fi s asi stovkou geniálnych výtvarných nápadov (tvarovo nezameniteľná, rapídne poškodená Enterprise vynárajúca sa z nadýchaných oblakov). Hoci sa Cumberbatch snažil, napokon mi pripadal málo démonický (ale určite lepší, ako Eric Bana z prvej časti). Páčilo sa mi síce, ako Abrams pracuje so zlom, že dobrí sú niekedy zlí a zlí možno nie sú až takí zlí, ale zlými ich spravili dobrí (!), ale čakal som predsa len o warp viac. Scenár na jednej strane občas prekvapí, na druhej sa nehanbí používať klišé hrubého zrna. Hoci je film veľmi temný (mrazivý teroristický úvod), vďaka sviežim postavám, chémiou medzi nimi a ich vzájomným poštuchovaním a doberaním ("A čo si robil ty? Iba si tam stál ako idiot a nezastal si sa ma."), hláškami a dialógmi je aj vtipný ("Myslíte, že si nedokážem zapamätať štyri čísla? To je ale dôvera! Aké bolo to tretie?"). (15.11.2016)

Těžko dokážu abstrahovat od emocionálního faktoru, protože podobně jako v případě předchozího dílu jsem se cítil jako doma a hltal Abramsem zmodernizovanou poetiku rigidní Federace a méně upnuté posádky vesmírné lodi Enterprise plnými doušky. V něčem je let do temnoty o něco méně suverénní než předchůdce - ten byl na prolog vlastně netypicky svižný, funkční, dynamicky propojený a chytrý. Budoval základy nové mytologie, skládal poklonu staré, úsporně črtal novou chemii postav. Pokračování se o poznání více lopotí s vysvětlením některých motivací a událostí, přičemž poslední instancí bývá deus ex machina, nebo odkaz mimo svět filmu (ke Khanovu hněvu, k seriálové epizodě "Space Seed", k prvnímu Abramsovu ST, k doprovodnému komiksu etc.). Díky tomu se Do temnoty může zdát jako nerdí encyklopedie s chabou logikou. Do jisté míry souhlasím, každopádně pokud abstrahujeme od občasné naivity, nevydařeně pointovaného dialogu a jisté řídkosti (nebo spíš uhýbavosti) scénáře, film jednoduše funguje. Elegantně zužitkovává nastolené motivy, chytře re-interpretuje známé události rastrem "změněné skutečnosti", přitom neopomíná pracovat s klíčovým prvkem nového ST: vztahem Kirka a Spocka. V mnohém je překvapivě sbližuje (otcovský motiv, hněv), přitom nepůsobí jen jako derivát původní filmové dvojice. Cumberbatch v roli Khana je zřejmě nejzdařilejším přepisem - dovedl skvěle spojit jistou lidskou křehkost s teatralitou Ricarda Montalbána, zároveň funguje jako katalyzátor: v něčem se blíží Spockovi (nadřazené fyzické i psychické schopnosti), v něčem zase Kirkovi (zjevná záliba v improvizaci a problémy se sebekontrolou a řádem), každopádně oba vystaví do situace, kdy musí přehodnotit svoje základní postoje a pohledy na službu. Naštěstí v ničem nepřipomíná "ničivé osudové" padouchy, které tak mistrovsky zkonstruoval Christopher Nolan, ale je vlastně v jádru staromódní (good old fashion revenge). Nový ST je především atrakce. Občas se zdá, že druhdy až obsedantní záliba v domýšlení a vykreslování, kterou prosluly trekové seriály, šla stranou a nahradila ji čistá dynamika. Přesto pozorovat nápaditost a dynamiku často paralelních a precizně vystavěných akcí přináší skoro infantilní rozkoš. Stejně jako zakoušet návaly nostalgie z povědomých scén, které se nově lesknou a přes jistý racionální kalkul stále fungují a obohacují nový příběh. Film, kde pro mě je vše na svém místě. Občas je poněkud záhadné, jak se to tam ocitlo, ale ST jednoduše nabídne dost na to, aby se s tím divák odkojený Rodenberryho světem smířil. (10.06.2013)