Star Trek: Do temnoty

Grandiózní zklamání od J.J. Abramse poprvé. Efektní pozlátko, na které se sice hezky kouká, ale jinak mi nepřineslo potěšení takřka v ničem. Příběh je odvyprávěn neuvěřitelně ledabyle, v podstatě nechápu, o co ve filmu vlastně přesně šlo. Líbivosti a vysokému tempu je podřízeno vše - než se stav nastolený jedním zvratem stačí pořádně ustálit, aby jej divák pochopil, přijde další zvrat - a vše je zase jinak, aniž by film samotný poskytoval možnost pochopení oněch změn, neboť dějově se nikdy nedostaneme příliš do hloubky. Zásadní rozhodnutí, na která by bylo potřeba několika hodin či dnů rozvažování, se zde činí během několika mikrosekund. Prostě šup sem, šup tam, nám už je to všechno jedno. Na té nejzákladní úrovni od scény ke scéně to jakž takž funguje (krátkodobé cíle postav jsme schopni sledovat), ale kdo se vlastně o co přesně snažil dlouhodobě teď absolutně nejsem schopen dát dohromady a mám podezření, že to prostě nedává smysl. Ani trochu. Fakt, že se ve filmu mluví zásadně jen v tupých frázích, také zrovna nepomáhá. Mírně jsem vůči druhému Star Treku (první díl se mi přitom velmi líbil) pookřál v závěru, kdy se mu na chvíli podařilo vydolovat ze mne jisté emoce. Trvalo ale asi jen pět sekund, než jsem si uvědomil, že se vlastně nic nestalo, a přesně jsem odhadl, jakou další berličku film použije, aby se dostal k nekonfliktnímu cíli. Celkově jsem tedy poměrně silně roztrpčen. Film, v němž extrémně charismatického záporáka hraje extrémně charismatickým způsobem extrémně charismatický herec, ale při pohledu zpět si uvědomíte, že o něm vlastně nic nevíte a že si z jeho výstupu na plátně pamatujete jen pár psychopatických grimas, si vyšší hodnocení nezaslouží. (06.06.2013)

Těžko dokážu abstrahovat od emocionálního faktoru, protože podobně jako v případě předchozího dílu jsem se cítil jako doma a hltal Abramsem zmodernizovanou poetiku rigidní Federace a méně upnuté posádky vesmírné lodi Enterprise plnými doušky. V něčem je let do temnoty o něco méně suverénní než předchůdce - ten byl na prolog vlastně netypicky svižný, funkční, dynamicky propojený a chytrý. Budoval základy nové mytologie, skládal poklonu staré, úsporně črtal novou chemii postav. Pokračování se o poznání více lopotí s vysvětlením některých motivací a událostí, přičemž poslední instancí bývá deus ex machina, nebo odkaz mimo svět filmu (ke Khanovu hněvu, k seriálové epizodě "Space Seed", k prvnímu Abramsovu ST, k doprovodnému komiksu etc.). Díky tomu se Do temnoty může zdát jako nerdí encyklopedie s chabou logikou. Do jisté míry souhlasím, každopádně pokud abstrahujeme od občasné naivity, nevydařeně pointovaného dialogu a jisté řídkosti (nebo spíš uhýbavosti) scénáře, film jednoduše funguje. Elegantně zužitkovává nastolené motivy, chytře re-interpretuje známé události rastrem "změněné skutečnosti", přitom neopomíná pracovat s klíčovým prvkem nového ST: vztahem Kirka a Spocka. V mnohém je překvapivě sbližuje (otcovský motiv, hněv), přitom nepůsobí jen jako derivát původní filmové dvojice. Cumberbatch v roli Khana je zřejmě nejzdařilejším přepisem - dovedl skvěle spojit jistou lidskou křehkost s teatralitou Ricarda Montalbána, zároveň funguje jako katalyzátor: v něčem se blíží Spockovi (nadřazené fyzické i psychické schopnosti), v něčem zase Kirkovi (zjevná záliba v improvizaci a problémy se sebekontrolou a řádem), každopádně oba vystaví do situace, kdy musí přehodnotit svoje základní postoje a pohledy na službu. Naštěstí v ničem nepřipomíná "ničivé osudové" padouchy, které tak mistrovsky zkonstruoval Christopher Nolan, ale je vlastně v jádru staromódní (good old fashion revenge). Nový ST je především atrakce. Občas se zdá, že druhdy až obsedantní záliba v domýšlení a vykreslování, kterou prosluly trekové seriály, šla stranou a nahradila ji čistá dynamika. Přesto pozorovat nápaditost a dynamiku často paralelních a precizně vystavěných akcí přináší skoro infantilní rozkoš. Stejně jako zakoušet návaly nostalgie z povědomých scén, které se nově lesknou a přes jistý racionální kalkul stále fungují a obohacují nový příběh. Film, kde pro mě je vše na svém místě. Občas je poněkud záhadné, jak se to tam ocitlo, ale ST jednoduše nabídne dost na to, aby se s tím divák odkojený Rodenberryho světem smířil. (10.06.2013)

A zcela nevesmírným volným pádem se Star Trek řítí volným pádem do... temnoty. Britský tandem Cumberbatch-Pegg může napínat postroje do zemdlení, ale k čemu to, když zbytek spřežení není schopen tahu ani pokud je likvidován přechodně a po částech, takže zbytek by něco uvléct mohl, a sáně beznadějně uvízly v závěji navršené pluhem pana Lindelofa. Záporáci se do jednoho řídí zásadou, že dělat věci jednoduše je blbost, když to jde složitě, klaďasové se snaží vynahradit neexistující vztahy mezi postavami převracením původního příběhu, dospívání Jima Kirka v chlapa mělo evidentně takový úspěch, že se tady musí jet znovu od začátku a nedostatek logiky, který by původní Mr. Spock vyřešil vulkánským nervovým hmatem na všech tvůrcích, zastupuje kouzelná krev (jen jsem zvědavá, zda odčaruje i to, že se hrdinům jen tak mimochodem povedlo rozpoutat válku s Klingony, ačkoli v závěru o tom nepadlo ani slovo). Vesmírné prostředí není omluvou pro emocionální vakuum, které není narušeno ani tím, že tolik brečících chlapů jsem v jednom filmu jaktěživa neviděla. A to jsem myslela, že víc než to, že si dneska spletli mou matku asi po osmisté s mou sestrou a poprvé s mou mladší sestrou, mě už dneska nic naštvat nemůže... (06.06.2013)

Dvojka skvělého restartovaného Star Treku z roku 2009 je tady a čekali jsme pouhé čtyři roky. Samozřejmě opět pod taktovkou sci-fi mága J.J. Abramse a s podtitulem Do temnoty. Příběh je opět skvěle napsaný, děj filmu odsýpá a všichni herci jsou prostě skvělí. No a navíc je to prostě epický! Takhle se točí pořádné sci-fi...[07.06.2013_Cinema City IMAX_Flora]...100% (07.06.2013)

První díl nově nakoplé série Star Treku se mně líbil. Byl hodně akční, efektivní a zábavný, což jsem přijal s povděkem. Před těmi čtyřmi lety bylo fajn na takový film narazit, dnes už těch rádoby vydařených blockbusterů je celá kopa a je těžké v nich najít nějaký ten opravdu vydařený. Tenhle se ale povedl. Sice nevyrovnává kvality prvního dílu, ale hodně se jim přibližuje. Takový Benedict Cumberbatch je totiž naprosto perfektní protivník. No a J.J. Abrams je pro změnu skvělý režisér, takže v rámci digitálního orgasmu dochází ještě k příběhovým rošádám a k dalšímu prohloubení vztahu k hercům jako jsou Chris Pine, Zachary Quinto nebo Simon Pegg a já si tedy ve výsledky chrochtám pomyslným blahem. Je vidět, že fanoušci Star Treku se v tomto filmu nezapřou. Škoda toho, že tento film s původním, decentním Star Trekem, má společného tak málo, že mu to řada dalších fanoušků není schopná odpustit. Oprostit se od toho, tak si užijí příjemnou popcornovou zábavu, která tu myšlenku v sobě má. Jen se jí musí dostatečně otevřít. (21.07.2014)