Ivan Hrozný

Sonda do duše rozpolceného panovníka, který nepřetržitě bojoval se strachem, osamělostí a vlastní paranoiou, se mi líbila. Obklopen bandou asociálních zrůd uvítal přítomnost moudrého metropolity Filipa. Jenže všeho do času a brzy i na kněze dopadla carova podezřívavost a hněv, které v něm zažehli a živili jeho (žárliví) poradci. Poslední díl byl krásný a dojemný, konec pak hrůzostrašný, přestože se nekonala žádná poprava. (31.03.2013)

Přesvědčivé herecké výkony a až podmanivá dobová atmosféra jsou, myslím, to nejlepší, co film může poskytnout. 1) V té době již značně šílený car předvádí ve filmu mix primitivní krutosti a fanatické víry. Po první hodině jsem si poznamenal, že film je hnusný a chtěl jsem ho vypnout. Naštěstí jsem tak neudělal a bylo mi tedy umožněno vychutnat si tento zvláštní filmový zážitek až do konce._____ 2) Z díla teče nebo alespoň kape ruskost. Pomáhá pochopit, jak se tvořila současná ruská povaha._____ 3) Tvůrci využívají parametry antické tragédie k zobrazení osudovosti, tak typické pro širokou ruskou duši._____ 4) Příběh se odehrává během krátkého úseku Ivanovy dlouhé vlády, za opričniny. Důraz kladou tvůrci na carovu krutost a pobožnost. Mimo záběr filmu jde carova reformátorská činnost, rozbor carovy povahy a dalších 15 let jeho vlády._____ 5) Jazykový koutek. Přívlastek грозный vedle českého hrozný má v ruštině význam i děsivý, hrůzostrašný, hrozivý, zlověstný, přísný či krutý. Он выглядит грозно - není hrozně, ale spíš drsně. Angličtina si z této přehršle významů vybrala právě to terrible, ale skutečnost je opravdu složitější. Takové je i dnešní vnímání cara Rusy._____ 6) Zasvěcený koment: GilEstel***, Aidan****, Andronikos*****. (22.02.2021)

Ivan Hrozný mi vůbec nepřišel tak hrozný, jak by se podle místního hodnocení mohlo zdát. Pro mě zajímavě pojatý film s velmi dobrými hereckými výkony v jejichž čele byla dvojce ústředních postav Ivan (Pjotr Mamonov) a opat Filip (Oleg Janovskij), až na pár míst s velmi solidním scénářem, kamerou a kostými. Prostě když naši přátelé z Ruska chtějí, tak umí. Po dlouhé době film v televizi, u kterého jsem neumírala nudou nebo neusínala. (16.05.2012)

Pokud se z nějakého důvodu zajímáte o ruskou historii a chcete se něco dozvědět o životě prvního ruského cara, tak tento snímek vřele nedoporučuji. Autoři se zde totiž orientují na velmi krátké časové období vlády. Navíc se zcela (a pouze) zaměřili na tolik známé krutosti tyranského vladaře. Ivan IV jako reformátor zůstal zapomenut, stejně jako vítězství nad Tatary a územní expanze na Sibiř. Ani Pyotr Mamonov v titulní roli mě moc nepřesvědčil. Naopak Oleg Jankovskij v roli metropolity, nositele duchovních hodnot, byl vynikající. Film je pro mě zajímavý hlavně díky němu, jeho vztahu k carovi a mučednictví. On totiž nabízí humánní alternativu v atmosféře plné kruté despocie, paranoie a nelidské brutality. Díky této konfrontaci a dobovým reáliím má film atmosféru. Některé scény na mě zapůsobily opravdu silně. Třeba ta s „božím“ soudem, kdy car předhodí šlechtice medvědovi, načež se malá holčička rozeběhne s obrázkem Panny Marie do arény za křiku „Míšo, Míšo, nedělej to!“ Zvrácená krutost nechává vzpomenout některé nechvalně proslulé římské císaře. Moskva jako 3. Řím a car jako nástupce starověkých císařů. Autoři ale tímto svým pojetím vyobrazili Ivana IV spíš jako Nerona nebo Caligulu než jako Augusta nebo Trajána. Pravda bude asi někde mezi. 61% (08.08.2011)

Dvě hodiny pomateného vládnutí, vyvražďování a modlení. Car by mohl být dobrý námět, ale takto podaný za moc nestojí. Některé sekvence filmu stálo zato vystřihnout. Moc věcí se u Cara tlouklo. Měl jsem pocit, že Moskva má 200 obyvatel a celé rusko tak 500. Toto měl být velkofilm, bohužel to je vesnická bajka. (28.01.2011)