Vyprávěj

Musim se priznat, ze prvni radu jsem videla jen sporadicky, ale sestrihovy dil me navnadil natolik, ze si pokracovani nenecham ujit. Pribeh samotny sice neni nic moc, ale kouzlo spociva v dobove atmosfere. Kostymy, ucesy, kulisy, hudba, navic retro vsuvky, to dela z tohohle serialu neco vyjimecnejsiho. Clovek si zavzpomina, jak treba jako dite nosil sponky s kopretinami a ucil se basnicku na Mikulase. (27.09.2010)

Ubohá snaha o pobavení tím jak to tenkrát bylo strašné ale vlastně ne tak úplně, tak jak tedy? Neustále nám někdo v médiích vykládá že v té "totalitě" to bylo hrozně moc ošklivé ale přesto nostalgicky vzpomínáme na staré dobré časy, tento seriál my víc něž reálná sonda do života tehdejší doby připadá jako, předvídatelná snůška klišé a karikatur a to ještě k tomu v nezábavné, veřejnoprávní podobě. (11.09.2010)

Někdy děláme rozhodnutí, která víme, že jsou špatná, ale děláme je pro druhé. A doufáme, že následky nás nedostihnou... Vyprávěj se pro mne stalo opravdu symbolem a klenotem, protože krásně doplňovalo vzpomínky mých rodičů, kteří v této době vyrůstali, studovali, potkali své první lásky, zamilovali se do sebe, a neustále přiváděli na svět nové a nové události, které stejně jako v tomto seriálu voní mi takovou tou zvláštní vůní přibarvené nostalgie. A stejně jako to rodičovské vyprávění, tak i toto seriálové jsem si zamilovala pro to cizí, a přesto tak známé a blízké prostředí, pro milované charaktery, jejich slasti i strasti a vlastně i pro to negativní a zákeřné, které se z jedné doby přeneslo do druhé. Tak mami, tati, babi, dědo...vyprávějte. Poslouchám a naslouchám. (04.09.2020)

Po akci "Americký seriál stokrát jinak", která probíhá snad na všech televizních stanicích, konečně český seriál. Seriál s českými (a slovenskými) herci, o českém prostředí a českých problémech. Už mám dost Kevinových rozvázaných tkaniček u bot, o kterých si potřebuje promluvit, nezajímají mě ani problémy velkofarmářů, naftařů, ani jiných Američanů. Vyprávěj mi poskytlo po dlouhé době chvíle příjemného oddechu u televizní obrazovky. Bohužel s přibývajícími díly se zábavnost snižuje. (01.04.2011)

Sladkobolná nostalgická srágora o tom, jak se mám tehdá za Bolševika krásně žilo... Podává zcela překroucenej romantizující obraz doby, která ve skutečnosti vypadala úplně jinak. A v tom vidím poměrně zásadní nebezpečí. Jestliže se tady bude na Komanče soustavně vzpomínat jako na čas životních jistot, a dobu, kdy nás velkej soudruh sice utlačoval, ale "dalo se to vydržet" a kdo držel hubu a krok, ten se měl celkem dobře, může taková věc výrazně otupit paměť národa. A to není nikdy dobře. (Update: Debilizace se šíří! Sváteční slovo do nového roku 2011 na ČT opanovaly fiktivní postavy seriálu vyprávěj a neumělě blekotaly něco o potřebě lásky a souznění. Nechápu. Zcela a naprosto nechápu co měl tenhle výkřik do tmy znamenat. Gratulanty, kteří mají co říct, Tomáše Halíka nebo Ebena vystřídali vyumělkovaní retro-šašci "z šedesátých let" tupě opakující scénáristovy repliky. Tak tomu říkám HUNS...) (08.12.2010)