DonT Stop

Vzestupy a pády mladých duší toužících po životním dobrodružství a neprůstřelné svobodě - takřka nemožným věcem ve vládnoucím komunismu. I když mě přinutil konec spíše než uvažovat se opět podivit jak skvěle se dá zabít slibný a rozehraný herecký koncert s nadupanou hudbou - líbil by se mi mnohem více ten konec symbolizující "ticho po pěšině" a možnost otevřeného a méně sentimentálního konce. Nikdy se mi punk nelíbil a pokud se dočista nezblázním tak ani nezačne, ale taková ta atmosféra čišící i z nových slibných tváří se nedá jen tak odhodit do koše. Oceňuji odkaz na The Clash, protože jako správný milovník hudby si občas nechám poradit z filmů :-). Dalo by se říci, že na české poměry slušná podívaná. (03.02.2013)

Svěží přízemní výpověď normalizačních pankáčů která vám nostalgicky připomene, že ty nejlepší časy vašeho života už jsou vlastně pryč. Neokoukané obsazení, žádné zbytečné dějové nuance a kudrlinky. Rebelující roky mládí jsou ve všech dobách, a neuvědomělá bezstarostnost je zaplněna vlastními starostmi. Don't Stop tohle celkem hezky reflektuje. A lidi, co k tomu a potažmo k punkrocku mají nějaký vztah tenhle film ocení, ač smutně reflektuje životní koloběh punku u nás - je to přechodná mladická rebelie, nebo pro některé zastávka na cestě ke dnu společnosti. Tenhle kousek se může zařadit do mozaiky filmů o životě "obyčejných lidí" v socialistickém Československu. Navíc má přesah daleko za '89. Přeci jen ústřední motiv je zde mládí, vymanění se a punk, a ten se nese dál. Dle mého jde o nedoceněný povedený kousek a pokud vám ještě brnkne na nostalgickou notu, tak není nad čím přemýšlet. Prostě ho pusťte a... don't stop. (22.10.2013)

Nepřestávej věřit v punk! Poslední dekáda komunismu pod "nadvládou" punku, ale kdo koho víc toleroval, respektive netoleroval? Pár punk přátel stačilo za "totáče" mít a hned byl ten život na hovno veselejší, ale jak kdy a jak pro koho. Bylo to o excentrickém životním stylu, o nedostupných hudebních nahrávkách zakázaných kapel, hulení a v neposlední řadě o mladistvé rebélii prostřednictvím vlastní undergroundové kapely proti nevyhovujícímu režimu a jeho předpisovým životním normám, kterých měla parta pankáčů v 83 až nad číra. Vše sledujeme z pohledu inteligentního Mikiho, toho času studenta gymnázia, který se tak trochu ve svých (osm)nácti hledá. Nechce se podvolit politickému systému, rodičovským kritériím, přehnanému vlivu špatných kamarádů a nikdy se nevzdá své milované hudby. Těžko říct, co chtěl svým nevyváženým postojem tenhle snímek vlastně divákovi sdělit. Sděluje i nesděluje toho příliš. Tehdejší dobu odprezentoval celkem zdatně, i když trochu uměle, některé scény byly nastaveny i vystavěny zajímavě, ale jen zřídka se z nich vytěžilo maximum (viz dramatická noční honička s vesnickými "burany"), některé zase vyznívaly nevěrohodně (obdobný problém měl i spřízněný "Občanský průkaz", včetně nedostatečné artikulace mladých herců, kdy jim ne vždy bylo spolehlivě rozumět), avšak největší slabinou je rozkouskovaný až epizodní styl vyprávění. Životnost postav je měřena schopností dodat jim životnost prostřednictvím mladé herecké krve, což se daří, ale v zajímavých situacích se s nimi ocitneme méně, než by bylo záhodno. Režijní rukopis Richarda Řeřichy ještě neměl onu kýženou výrazovost, což je pochopitelné, neboť se v minulosti režií nezabýval, avšak kameru třímal v rukou nejednou. Jedná se o kameramana, který si chtěl vyzkoušet, jak chutná režijní debut. Na poprvé to nebylo špatné, ale ani nikterak vyzrálé. Poněkud zvláštní byla mluva i image hudební partičky. Možná se tak tehdy mezi mládeží nemluvilo. Výraz "dračice" určitě ne. K vidění byla směska pankáčů ve stylu Sex Pistols se skinheadem i kultivovaným depešákem, kterého Patrik Dělger v titulní roli připomínal ze všeho nejvíc, ačkoliv tahle modní vlna se dostavila až o něco později. Přesto velkým plusem zůstávají mladí, neokoukaní herci, atmosférická režie s důrazem na originální kamerové snímání a také neotřelé téma a připomínka punku, kterým se český film příliš v minulosti nezabýval. Svých předností si je film dobře vědom. Jestli je to hodně, málo, nebo tak akorát, si jistě každý divák posoudí sám. Vytěžit se z toho dalo jistě víc. 60% (27.09.2014)

Rebelování ve stylu RebeLOVE, prý vzor 1983. Spíš ale 2013. Podstata punku je totiž hodně jinde, než kde ji vidí Richard Řeřicha. Punková tady byla leda ta hudba a outfity, jinak zhola nic. DonT Stop není punk, ale totální mainstream. Je vidět, co dnes z punku zbylo... Pane Řeřicho, opravdu jste film o punku završil náznakem toho, že východiskem z punkové generační revolty je chovat se konvenčně? Ufff... Rozhodně bych Vám doporučil, abyste se příště při realizaci filmu o punkovém hnutí v Československu alespoň rámcově seznámil s danou problematikou, minimálně se podíval na příslušný díl dokumentárního cyklu Bigbít. Anebo se podívejte na ...a bude hůř, i když to není primárně punkový film, Petr Nikolaev totiž narozdíl od vás je skutečnosti v 80. letech o světelné roky blíž... Takže suma sumárum, jediné, co v tomhle filmu funguje, je hudba a titulky plus mezititulky, herectví občas kulhá (zvláště Mikiho otec byl velmi slabý) a co úplně selhává, je scénář a ideová složka, kdyby totiž film tak hrubě nezkresloval obraz 80. let minulého století, byl bych jako divák mnohem shovívavější. Slovy Visacího zámku ...ale lidi říkali, že punk je jinde... (29.11.2013)

Příjemný adolescentní filmeček o počátcích punku v Čechách :-) Politikou to nezavání.. Děj v podstatě o partě kluků, kteří se flákaj a rádi by hráli punk.. Neslané, nemasné - nic výraznějšího se tu neděje.. Muzika skvělá, ale oproti dialogům jednou tak hlasitá, takže při každé melodii vám to trhá uši a když ztlumíte zvuk, tak nerozumíte tomu, co si herci povídají.. Na český film opravdu zajímavý a podařený počin.. Hezky natočeno, příjemná kamera, relativně přesvědčiví herci.. Řekla bych, že pokud to však zahlédne nějaký punker z té doby (nebo i dnešní, to je fuk), tak si musí značně ubliknout :-) Umělecky pěkný, obsahově zbytečněj film.. Takovej delší videoklip proložený mluveným slovem :-) (11.03.2013)